Jak dopadne návrat z výletu
Syn se snachou dostali volno ze zamìstnání a tak se vydali na delší výlet mimo Austrálii. Kdy¾ se vrátili, abychom nemìli starost hned se hlásili a samozøejmì se zeptali, mohou-li nás pøijít navštívit, pøivezli nám toti¾ nìjaké dárky. Jistì rodinu moc rádi uvidíme, ¾ijí nyní témìø hodinu jízdy autem od nás a tak jsem navrhla aby pøišli jeden den na veèeøi, ¾e pøipravím to co mají rádi.
Mohla jsem èekat, ¾e to bude moje kuøe na zelí.
Druhý den ráno jsme se vydali s man¾elem na nákup a hlavnì do øeznictví, kde mohu koupit ty správné kousky kuøete. Je to èást kuøecího boku ta jak je v nìm nechaná jen jedna krátká kost, ale hlavnì je na nìm kù¾e. Však pan øezník hned poznamenal, ¾e bez kù¾e by to nemìlo tu chu». Tedy sedm pìkných kouskù, ty se právì vejdou do pekáèe.
Pìknì je z té strany bez kù¾e nasolím a trochu opepøím a nechám odpoèinout. Do pekáèe vlo¾ím obsah dvou pikslièek kysaného zelí, ka¾dá 220 gramù. Je to zelí australské, nepøehnanì kyselé a pokrájené. Promíchám s trochou kmínu a pøihodím tøi l¾ièky cukru. Dvì dostateènì velká sladká jablka nakrouhám nahrubo, pøidám k zelí a znovu dobøe promíchám, polo¾ím kù¾í nahoru kousky kuøete a pokmínuji. Pøiklopím a ještì èekám a¾ bude èas dát to do trouby.
Rodinka má pøijít kolem šesté hodiny, kdy¾ pøiklopené kuøe nechám péci slabou hodinku a potom další hodinu nechám odklopené dobøe upéci s kù¾í do køupava, staèí vlo¾it do trouby nìkdy pøed pùl pátou.
Sedla jsem si do svého pohodlného køesla, nastavila polohu tak jak to vyhovuje a odpoèívala.
Ve ètyøi hodiny jsem se rozhodla vstát, ale nešlo to. Køeslo se mnou nemluvilo. Proè ? Udìlala jsem nìco špatnì ?
Ne, prostì je v naší ètvrti vypnutý proud !
Není divu, jenom ve státì NSW je více jak 120 po¾árù. Nikde kolem nás nehoøí, ale výpadky proudu jsou èasté.
Zdá se to asi sobecké, ale teï jsem mìla starost s veèeøí. Troubu mám elektrickou a nikdo nemohl øíci jak dlouho budeme bez proudu.
V další ètvrti, ale jen asi deset minut od nás autem, bydlí naši dobøí kamarádi.
Ano, jako v¾dycky nabídli pomoc. Dám man¾elovi pekáè do auta a vyšlu ho na cestu. Nejdøíve ale musíme zavolat synovi, aby nespìchali.
Nemù¾eme se dovolat, po delší dobì víme, ¾e jsou na dálnici, provoz se témìø nehýbe, nikdo neví, co se dìje. Kdy¾ bude nejhùø budou se sna¾it to nìkde otoèit a vrátit se domù.
Prosím vás dìti tak to ne, kamarádi jsou velmi ochotni pomoci, nevzdávejte to. Pekáè je u¾ v autì.
Èas ubývá. Co teï? Nic. Proud se vrátil, ale kdy dojede rodinka to nevíme a jak dopadne pøipravené kuøe nelze odhadnout.
V celé Austrálii hoøí a mnì dìlá starost jak dopadne kuøe na zelí.
Dopadlo dobøe, syn, snacha a nejmladší vnuk (24) dojeli pøed sedmou hodinou a pochutnali si.
Potom vyprávìli o jejich výletu a ukazovali fotografie. Odjí¾dìli v jedenáct hodin.
Kdy¾ mùj recept vyzkoušíte, doufám, vìøím, ¾e vám bude chutnat. Jiný mùj recept „citronové kuøe“, u nás jednou ochutnala paní Jiøina Bohdalová, pøi jedné návštìvì Austrálie a otiskla to v jedné své knize.
Nyní musíme hlavnì doufat, ¾e Austrálie zdolá všechny ty po¾áry a budeme schopni pomoci všem, kteøí jim neunikli.