Hromnice a lidové pranostiky
Jestlipak jste si všimli, ¾e jsou dnes Hromnice?
Církevní svátek Uvedení Pánì do chrámu - lidovì Hromnice, døíve "Obìtování Pánì" èi "Oèiš»ování Panny Marie", pøipomíná, ¾e pøed ètyøiceti dny jsme slavili Vánoce - slavnost Narození Pánì. Pøipomínáme si den, kdy Marie a Josef pøinesli Je¾íše do chrámu, aby jej podle Moj¾íšova zákona zasvìtili Bohu. Pøitom došlo k setkání s prorokyní Annou a se spravedlivým Simeonem, který nazval Je¾íše "svìtlem k osvícení pohanù". Toto byl zøejmì popud k tradici svìcení svící na zaèátku katolických bohoslu¾eb.
V kostele svìtívaly svíce a øíkalo se jim hromnièky. A ty hromnièky se potom zapalovaly v létì za bouøek, aby do stavení neuhodilo. Øeknete povìra, ale kdy¾ si pøedstavíte starou vesnici s døevìnými chalupami a doškovými støechami, pochopíte, jak právem tady býval obávaný po¾ár. Zajímavou, a¾ úzkostlivou povìru zachytil Jindøich Jindøich na Chodsku. Tam se o Hromnicích nesmìlo nic ani šít, zašívat, proto¾e jehla prý by byla mohla pøivolat bo¾ího posla - zápalný blesk.
Já se k Hromnicím úmyslnì ještì vracím. Je to toti¾ z hlediska lidových pranostik den, který jich má v roce nejvíc. V té nejstarší, zaznamenané u¾ v 17. století, se oznaèují Hromnice za jakousi polovinu zimy. Na ten den, jak to jistì znáte, musí prý dokonce skøivánek u¾ zazpívat - po staru vrznout, i kdyby mìl zmrznout. Podle ornitologù je ta mo¾nost skøivánèího zavrzání v tom èase tuze problematická.
Hromnice, jako urèitý pøedìl, vidìla i jedna z pranostik, která upozoròovala zemìdìlského pøedka na tenèící se zásoby - Na Hromnice pùl krajíce a pùl píce. Ale zima ještì pokraèuje, nìkdy ještì pøituhuje. Mluví se potom o hromnièní zimì. Citelné oteplení by koneckoncù bylo ještì pøíliš pøedèasné. A tak celou hromadu hromnièních pranostik velice rozumnì a smíøenì shrnuje ta, která povídá, ¾e jestli na Hromnice mrzne a snì¾í, úrodný rok nato bì¾í. Zkrátka, ¾e je to v poøádku a v øádu pøírody.
A tak na Hromnice pøiberte ještì podle jedné pranostiky radši dvì kabanice, ale radujte se, pøibývá dne a pøibývá nám svìtla a tady se naší pøedkové dokonce pøepoèítali v náš prospìch, proto¾e není na Hromnice o hodinu více, jak øíká pranostika, proto¾e sluníèko ráno vstává o ètyøicet minut døív a o ètyøicet minut chodí pozdìji spát. Tak¾e den pøirùstá na Hromnice u¾ o hodinu a dvacet minut. Dobré jsou.
Na svátek svatého Bla¾eje se v kostelích konalo takzvané bla¾ejské po¾ehnání. Tìmi vysvìcenými hromnièkami, køí¾em polo¾enými, se ¾ehnalo vìøícím a vìøilo se, ¾e tím budou chránìni pøed bolestmi v krku. Svatý Bla¾ej byl toti¾ vzýván jako patron léèení krèních nemocí. Podle lidového výkladu prý proto, ¾e nìjakému chlapci vytáhl z krku zaskoèenou kùstku, co¾ pøedtím nedokázal ¾ádný lékaø. Na svatého Bla¾eje prý slunce ještì nehøeje, ale kdy¾ se vyvede pìkné poèasí, prý se urodí brambory, tak¾e se radujme, budou laciné.
Patroni dalších dnù první poloviny února pøinášejí ještì všechny znaky zimy. Veronika sanici, Háta a Dorota sníh, Apolena mlhu, Øehoø mrazy, na Valentýna ètrnáctého zamrzne prý i kolo mlýna. A¾ v druhé polovinì února pøinášejí pranostiky alespoò náznak zmìny poèasí.
A tak se dostáváme k druhému významnému dni února, ke svátku svatého Matìje - ètyøiadvacátého. My jsme naklonìni vnímat u¾ jeho den jako pøedjarní, mo¾ná pro první známou pra¾skou pou».
Nìkolik pranostik naše pocity také podporuje:
Na svatého Matìje, lidské srdce okøeje, v Matìje je léta nadìje.
A podle další skøivánèí pranostiky - Na svatého Matìje skøivan pije z koleje, ale èert tomu vìø!
V¾dy» v tom památném devìtadvacátém roce pøišly ètyøicetistupòové mrazy také a¾ v polovinì února. Já jsem sice u¾ byla na svìtì, ale malièká, tak¾e osobní zá¾itek z té doby nemám. Ze své u¾ dost dlouhé ¾ivotní zkušenosti dávám za pravdu tìm matìjským pranostikám, které øíkají, ¾e najde-li Matìj led, seká ho hned, nenajdeli ho, dìlá ho hned. Svatý Matìj boøí mosty nebo je staví, svatý Matìj zimu tratí, kdy¾ netratí, obohatí.
Pozn.: Ukázka je z knihy Marie Ulèové - Moji milí, drazí, která pojednává o èasech minulých, lidském štìstí a osudech a v ní¾ se vrací do dob svého dìtství a mládí.
Milena Horáková