Pohled z okna

Postupně se poznáváme, zvykáme si na sebe a stáváme se přáteli. Je tak na místě, kdo chce (není podmínkou), přiblížit ostatním své okolí, své milé, zájmy, pocity atd. Začali jsme pohledem z okna. Dalším pohledům se však meze nekladou, samozřejmě v etických hranicích, daných provozem těchto stránek.

Chcete se také zapojit? Je to jednoduché, pošlete text (případně i foto) na info@seniortip.cz a my z toho uděláme dokument, který se objeví na hlavní stránce v tématickém okruhu - Pohled z okna. Zatím to tak funguje a zde je jeden z dalších pohledů - avšak pozor (!) název „Pohled z okna“ je jen přenesený...
Tentokrát je to pohled na jednu vesnici…

Je tady krásně, ale pro zdravé důchodce

Touto větou s manželkou posuzujeme jednotlivé vesnice v širším okolí orlické přehrady.
Připouštím, že uvedené tvrzení se může jevit jako nepochopitelné. Když je něco krásné, zde myšleno vzhled vesnice a její okolí, které většinou tvoří mírné kopce na kterých jsou louky, pole a lesy tak je to prostě krásné, bez ohledu na důchodce a dokonce na jejich zdravotní stav.

Má to však háček, vesnice není atrakce určená k pohledu, ale je to místo pro život a proto to naše posouzení jejího vzhledu a okolí zahrnuje i pohled z této stránky.
Jinými slovy, jak daná vesnice a její poloha je vhodná pro život zde, do jaké míry může poskytnou vše potřebné k běžnému životu.

Z tohoto pohledu to již tak krásné není. Náš názor nevychází z nějaké náhodné jediné návštěvy. Známe toto prostředí přibližně patnáct let, shodou okolností je to shodná doba s našim současným stavem – důchodců.

Abychom se v důchodu nenudili, pořídili jsme si zde chalupu, přesněji řečeno pořídili jsme si program. Program, který je tak výstižně popsaný ve známém filmu „Na samotě u lesa“, sestávající z komponent - písek, cement, cihly, fošny, hřebíky a to vše nechat projít několikrát rukama. Protože se cítím kutilem a stejně tak manželka nepovažuje práci za trest boží, tak jsme si to užili a při tom i poznali a při všech pobytech poznáváme život v těchto vesnicích.

Patnáct let je krátká doba a o to více je zarážející co vše se za to krátké období změnilo.
Ubylo autobusových spojů, snížil se počat školáků, zemědělské plodiny se zúžily na řepku, obilí a trávu, přibylo jednoúčelových zemědělských strojů, které tak stále s menším počtem traktoristů ve stále kratší době pole obdělají, prasečák zmizel úplně a kravín má ke stejnému osudu nakročeno.

Přesto, je tady krásně, tak jako to líčil Hrušínský v roli doktora ve filmu „Vesničko má středisková“, když se kochal pohledem až sjel ze silnice stejně tak jako Sovák s Kemrem a další v seriálu „Chalupáři“, bylo to obojí právě zde v okolí orlické přehrady.

Je to i nyní stejné, jen ta sranda a pohoda se nějak vytratila, jen ta vesnička se nějak přes den vylidnila je z ní jenom noclehárna. Až na ty důchodce. Těch sice také nepřibylo, ale rapidně se zvýšil jejich podíl na zdejší populaci. V té naší vesničce, to došlo tak daleko, že tvoří tři čtvrtiny stálých obyvatel. Pokud jde o osídlení chalup, tak již více než polovina jsou chalupáři bez trvalého bydliště.

Odstranit rozdíl mezi městem a vesnicí bylo přeci heslo a program minulého režimu, tak nechápu proč se v jeho realizaci pokračuje nyní a ještě k tomu tím zvláštním byť zřejmě nejjednodušším způsobem, odstraněním těch vesnic.

Ale abych ten svůj popis zakončil optimisticky, tak se na celé podívám pozitivně.
Nakonec co je špatného na tom, že je zde krásně, ale pro zdravé důchodce. Tak tady budou zdraví důchodci, nakonec brzy zřejmě jen ti důchodci budou mít zájem a schopnost vnímat krásy přírody, mladé generaci vystačí obrazovka počítače, tabletu, mobilu.

Má to však opět jeden háček, je zde nový program, tentokrát ne pouze náš, ale celosvětový, nazývá se globalizace. A podle něj nebudou ti důchodci, natož zdraví důchodci, stačí se podívat na globalizací stanovený odchod do důchodu, sice je to spočítané, přímo těmi počítači, ale problém je, že příroda a její přírodní zákony kašlou na počítače.

Jaroslav Petřík

* * *

Zobrazit všechny články autora