Man¾elství ve stáøí
“Èím déle jsou partneøi spolu, tím víc se hádají. Odchodem do penze vše vrcholí. Vzdejme se snù, ¾e ve stáøí budeme se svými partnery èi partnerkami sedìt na zahrádkách a usmívat se na sebe. Zábavní mu¾i se mìní v nerudné dìdky, starostlivé ¾eny v komandující semetriky... Kdo se s tím nesetkal, obvykle nevìøí, jaké naschvály si senioøi v partnerství doká¾ou dìlat,“ øíká Tamara Tošnerová, psychiatrièka specializující se na problémy lidí vyššího vìku. „Nemyslete si, ¾e lidé, kteøí spolu vydr¾í do penze, pak ¾ijí jako dvì hrdlièky. S hrdlièkami se opravdu nesetkávám, kdy¾ u¾, tak ka¾dá sedí na svém bidýlku.“
„Co dnes dìláš k obìdu ?“ ptala se nedávno jedna penzistka druhé.
„Vaøenou brokolici.“
„To øíkáš èasto, vy ji máte rádi? Mùj mu¾ vaøenou brokolici pøímo nesnáší.“
„ No právì, mùj ji také nesnáší, proto ji dìlám.“
Pìtaètyøicetiletá uèitelka popisuje vztah svých pìtasedmdesátiletých rodièù: O víkendu jsem je pozvala na chatu. Za dva dny spolu promluvili celkem pìt vìt. Kdy¾ jsem se mámy ptala, proè jsou pohádaní, nechápavì se na mì podívala. V¾dy» spolu nemluvíte, øíkala jsem. A o èem s ním chceš, prosím Tì, mluvit, odpovìdìla.
Ètyøicetiletého mu¾e šokovalo, kdy¾ náhodou vyslechl hovor své matky a jejích kamarádek. Slyšel, jak mluví o jeho otci: „Nemít vás, holky, nedostanu se vùbec mezi lidi. On u¾ nechodí nikam, a kdy¾ se oblékám, øíká, zase jdeš utrácet, co?“
„Poøád tak šetøí?“
„Je to rok od roku horší. Zapisuje všechno, co jsme koupili, døív psal jen vìtší výdaje, teï u¾ i sirky a ka¾dý rohlík.“
„Poèkej, vydr¾. A¾ bude po nìm, prodáš ty jeho obrazy a pojedeš k moøi.“
„Poøád si to øíkám, ale jednou mì rozèílí tak, ¾e bude po mnì døív ne¾ po nìm.”
Pøekvapený syn se rozhodl situaci øešit: „Tati, nemìli byste si s mámou tøeba nìkdy nìkam vyjít?“
„Blázníš? Jí by udìlalo radost, kdybych za ní bìhal jako pes se slevovým letákem v zubech. Poøád nosí domù nìjaké krámy a nechápe, ¾e v našem vìku u¾ pøece vùbec nic nepotøebujeme kupovat.“
„Jak nepotøebujete? Mluvíš, jako by ses chystal umøít, v¾dy» je ti teprve pøes sedmdesát.“
„No však jo. To jen máma si poøád myslí, ¾e je mladice.“
Nejde o náhodné náøky nìkolika nespokojencù, jde naopak o jev velmi èastý. Psychologové tvrdí, ¾e je pro souèasnou spoleènost dokonce typický. Tak výrazné neshody mezi partnery vyššího vìku, kteøí mají za sebou dlouholetý vztah, døív èasté nebyly, proto¾e se lidé nedo¾ívali tolika let jako nyní. Dùchod je fenoménem teprve dvacátého století. Lidé døív neøešili, jestli si v penzi rozumìjí, nebo jestli pùjdou spoleènì do obchodu èi na procházku, proto¾e velmi èasto umírali u¾ v dobì, kdy ještì pracovali. Jen¾e teï, kdy¾ u¾ nám partnerství vydr¾elo tøicet i víc let, pøeèkali jsme v nìm všechny ¾ivotní pohromy, hádky a pokušení, èeká nás jeho nejrizikovìjší fáze: pobyt v penzi.
Co si s tím poèít? Nikdy jsme pøece netrávili celé dny sami dva spolu jen tak doma. Starali jsme se o dìti, dìlali s nimi po veèerech úkoly, øešili jejich problémy v pubertì, vydìlávali na jejich studium, budovali chaty a chalupy, mìli pøátele a koníèky. Ale pøedevším jsme velkou èást dnù trávili v práci. Být jen tak spolu s partnerem èi partnerkou celé dny, to neznáme.
Psycholog Petr Šmolka, dlouholetý šéf partnerské poradny tvrdí: „Nìkdy opravdu a¾ po mnoha letech sou¾ití koukáme, co se to vedle nás vlastnì vylíhlo. Vìk má toti¾ i své stinné stránky. Èasto staèí, ¾e vìtšina vlastností se s postupujícím vìkem zvýrazòuje. Nevìøte tomu, ¾e z ponìkud cholerického mu¾e bude ke stáru dobromyslný méïa, kterého nic nerozhází. Mnohem pravdìpodobnìji z nìj bude zlostný staøík. Umocnit se mù¾e i ¾árlivost a podobné vztahové a individuální lahùdky.“
S pøibývajícím vìkem se výraznìji projevují vlastnosti. Neplatí, ¾e po tøiceti a víceletém partnerství jsme jeden na druhého tak zvyklí, ¾e se nemù¾eme pøekvapit. Pravda je taková, ¾e ka¾dá vlastnost èi zvyk, který na partnerovi èi partnerce trošku vadil, pøípadnì pøipadal roztomile zvláštní, èasem naroste do obludných rozmìrù a zaène nás rozèilovat. Všechny rozdíly mezi mu¾em a ¾enou se ve stáøí prohlubují. ®ena chce nìco øešit a mluvit, mu¾ ne. Pøi hádce mu¾ odchází. Ideální je, kdy¾ má kam. Do gará¾e, do dílny, kdy¾ má nìjakého koníèka. Mnohem horší je, kdy¾ nemá kam jít. Starší mu¾e vidíte èasto na procházkách v pøírodì, naopak starší ¾eny èastìji chodí po nákupních centrech, koukají do výloh. To mu¾i pøímo nesnášejí, zatím co ¾eny nesnášejí procházky v lese.
Kdy¾ v penzi chodí ka¾dý sám, kde to má rád, je to ideální. Potí¾ je v tom, ¾e mu¾i si pod pojmem spokojený ¾ivot v penzi pøedstavují nìco jiného ne¾ ¾eny. Z mu¾ù, kteøí byli úspìšní v práci a zábavní ve spoleènosti, se ke stáru stávají morousové. Nemù¾ou za to. Mù¾e za to jejich hormon testosteron, který s pøibývajícími lety ubývá. A to se projevuje tak, ¾e mu¾i jsou podrá¾dìní, nemluvní, nespokojení. Partnerky, ba celé rodiny se diví, proè sedí celé dny v dílnì, v gará¾i, zavøení v pokoji nebo jsou tøi hodiny na procházce. Kdy¾ se jich nìkdo zeptá, jestli nejsou nemocní, je zle. Stárnoucí mu¾ si zásadnì nepøipouští, ¾e by mohl být nemocný.
O mu¾ském stárnutí se v posledních letech mezi lékaøi mluví víc ne¾ o stárnutí ¾en. Jeden z mýtù o stárnutí je, ¾e se s ním ¾eny vyrovnávají hùø. V dobì, kdy se jde do penze, to rozhodnì neplatí. ®ena má toti¾ i v dùchodu co dìlat. Stále nakupuje, plní praèku, vaøí, pomáhá s vnouèaty. Nepøemýšlí o tom, na rozdíl od mu¾ù, jak to v jejím bývalém zamìstnání ještì mù¾e fungovat. Na internetu se dají na stránkách urèených støední a starší generaci najít rady, jak se pøipravit na man¾elství v penzi. Otázkou je, zda tento typ rad k nìèemu je. Vìtšina oslovených penzistù se shodla, ¾e ne.
(Pøevzato z Magazínu DNES)
* * *
Kolá¾ pro SeniorTip © Marie Zieglerová