Jableèník obecný U¾ tisíce let je jableèník uznávaným léèivem proti kašli. Egyptští knì¾í projevovali úctu jeho úèinkùm a nazývali jej „býèí krví èi okem hvìzdy". Hippokrates a další lékaøi mìli po celé vìky tuto bylinu ve velké vá¾nosti jako lék na èetné nemoci. Mìla prý také kouzelnou moc. Botanický název jableèníku pochází z hebrejského slova nadrob, které se pøekládá jako „hoøká š»áva". Jeho anglické jméno horehound znamená „hebkou, chlupatou rostlinu", zatímco èeské slovo jableèník, známé u¾ v 16. století, pochází s toho, ¾e „jsa rozemnut, zapáchá jablky".
Lidový název má bylinka také - samaritánka, jablounek, vonný klas, šedivka a buøina. Najdeme ji v suchých køovinách, podél cest a na rumištích. Jako významná léèivá rostlina je známá od nejstarších dob. Jableèník znali ji¾ staøí Egyp»ané, kteøí jej pou¾ívali proti pùsobení jedù pøi plicních chorobách a onemocnìní dýchacích cest. Sbíráme na» na zaèátku rozkvìtu od èervence do záøí. Dobøe usušená má zelenou nebo šedozelenou barvu, jemnou charakteristickou vùni a hoøkou ponìkud ostrou chu».
Kvìty - pøitahují vèely do zahrady.
Listy - nálev jako postøik proti škodlivým housenkám na stromech. Výluh v mléce na miskách pro hubení much. Vyu¾ití v léèitelství:
Listy - Pøi známkách nachlazení jemnì nasekat nìkolik mladých lístkù jableèníku, smíchat s 1 l¾ièkou medu a pomalu jíst ke zmírnìní bolesti v krku a kašli. Listy jsou vejèité, hrubì vroubkované, podle ¾ilnatiny svrasklé, bìlavì vlnaté, mají ovocnou vùni, ale hoøkou chu». Obsahují vitamin C.
Drobné kvìty jsou bìlavé a kvetou ve vrcholném létì. Bílé drobné kvìty voní po jablkách, odtud jeho èeské jméno.
Sušené listy - U¾ívají se do odvarù pøi zahlenìní dýchacích cest a dutin.
K doprovodné léèbì doporuèujeme vyu¾ít výrobky, které tuto bylinu obsahují a prodávají se v lékárnách.