Marie Zieglerová:
… jak se obejít bez adrenalinových sportù
Rozhodnì bych neskákala z mostu pøivázaná na gumovém lanì a letìla hlavou do øeky, kdybych si mìla vybrat mezi raftováním kdesi na divoké øece a lehárem na plá¾ích Karibiku , zvítìzil by zlatý písek a moøe maximálnì po kolena, proto¾e kdo ví, co si na mne právì brousí zuby v hlubinì? Kdyby mi nìkdo nabízel jakékoli exotické módní sportovní vzrùšo, s díky odmítnu taky u¾ s ohledem na svoje léta.
Jen¾e!
Jen¾e mám doma Lordíka. Kavkazana medvìdobijce! Domácí lidi vìdí, o èem mluvím. Ale pro pøíští pokolení by bylo škoda nezaznamenat jeho skutky. Jsou jedineèné, málokterým psem opakovatelné, leda by to byl taky kavkazan.
* * *
Kdy¾ nám a Lordíkovi odešel vìrný druh irský vlkodav Cedrik do vìèných psích loviš», zdálo se, ¾e náš drahoušek koneènì dospìl. Pøestal se na celé hodiny ztrácet kdesi na kopci a tam øvát pøes plot na sousedy a kolem plotu honit slepice, pøestal v nìm hledat jakoukoli skulinku coby mo¾nou cestu k úniku do volného svìta, zaèal se víc dr¾et doma na dvorku èi v boudì èi ve vodárnì, kde to tak pøíjemnì zebe, kdy¾ je venku pøes tøicet a jeho lidi jsou zalezlí u klimatizéru, zaèal se chodit mazlit, co¾ nikdy sám od sebe nedìlal, prostì pejsek jako z katalogu. O co tedy jde? O to, ¾e zdání prostì v¾dycky klame!
Marek chtìl otevøít bránu, aby mohl nahoru vyvézt vozík, co mu dole pøeká¾el. Vezmu tedy z auta v gará¾i ovladaè, postavím se nahoøe k zavøené brance na dvorek – to aby ani náhodou Lordík nevybìhl – prevence je dùle¾itá! – a vyšlu signál bránì.
Vše v poøádku, Lord se vyvaluje v pøedsíòce boudy, neb od rána prší a na co by si nechal namokat ko¾ich, kdy¾ o nic nejde. Marek odtáhne vozík nahoru za lípu, sedne zase do auta a odjí¾dí. V okam¾iku, kdy je v polovinì cesty a já se chystám, ¾e bránu dole zavøu, jen co z ní vyjede, zaznamenám koutkem oka, ¾e se zaèínají zvedat vrata na naší gará¾i. Ne¾ mi mozek staèí zpracovat informaci o hrozícím nebezpeèí, je u¾ Lord venku a staèí mu setinka vteøiny, aby dostihl pomalu se zavírající bránu a byl na svobodì.
HUF HUF! A KOHOPAK TU MÁME NA ZASTÁVCE, URÈITÌ JE TO NEPØÍTEL! HUF! A HELE, TADY JE OTEVØENO KE KONÏOVI (bobtail našich mladých), ALE MAREK TADY NENÍ? VIDA, TEPRVE LEZE Z AUTA! HURÁ ZA NÍM!
Lorde, zpìt, nesmíš, fuj, Marku, Markùùù, chytni ho! A srdce mi bouchá jako zvon, v puse mám vyschlo jako na cvièáku, letím ze schodù jako zamlada, Hanèa s mimi Vendou v náruèí mezi dveømi, flašku èaje dr¾í za dudlík v zubech, na zastávce Pepa Malota zjiš»uje, jestli nemá nìco v gatích, jakou hrùzu za¾il, kdy¾ se Lord objevil na silnici a preventivnì na nìho bafnul.
A Marek pøivádí Lordíka, který se k nìmu tiskne v blahém oèekávání, ¾e spolu zase nìkam vyrazí, kdy¾ u¾ ne koneènì na ty medvìdy, tak aspoò na procházku. Kdy¾ ho pak strèí za naši branku na dvorek, mám tak slabá kolena, ¾e se musím dr¾et zábradlí, abych ty schody zdolala.
Ne, ani náhodou to nepovím man¾elovi, který se nevinnì ptá, jen aby øeè nestála, je nìco nového, drahoušku?
Co by bylo? Nic se nedìje. Jen mi stoupl adrenalin nad mìøitelnou míru. Doufám, ¾e u¾ nikdy víc! Kdepak adrenalinové sporty, to není nic pro mne.
* * *
Fotokolá¾e pro SeniorTip.cz © Marie Zieglerová
Zobrazit všechny èlánky autorky