Na pomoc ¾ivotu - Pacientem plicní onkologie
Ještì donedávna jsem si myslel, ¾e tento mùj pøíbìh by nemohl a vlastnì ani nemìl nikoho zajímat, snad kromì èlenù mé rodiny. Zmìnil jsem názor a myslím, ¾e byste si ho mìli pøeèíst. A nejen pøeèíst, mìli byste potom jednat. Mo¾ná ve vlastním zájmu. Nebude do ¾ádné radostné ani zábavné ètení, ale ètení pouèné.
Proè jsem zmìnil názor? Jedna klinika, s ní¾ jsem se a¾ pøíliš dùvìrnì seznámil, mì po¾ádala o zajímavou slu¾bu. Televize pøipravila výchovný vzdìlávací poøad, jeden jeho díl se bude jmenovat Na pomoc ¾ivotu – Prevence rakoviny plic. Natáèela ho na plicní onkologii, jak jste správnì vytušili, jsem jejím pacientem. Na mém pøíbìhu chce dokumentovat, jak je dùle¾itá prevence tohoto záva¾ného onemocnìní, jak málo se jí dosud vìnuje pozornosti. O takovou publicitu pøíliš nestojím, ale paní doktorce Tomíškové jsem nemohl odmítnout, udìlala toho pro mne mnoho, velmi mnoho. A mé øádky by mìly být i podìkováním jí, i nìkolika dalším skvìlým lékaøùm, jejich¾ jména se ještì v dalším objeví. Ale dejme se do vyprávìní, jak se to všechno sebìhlo.
Zobrazení tumoru plic na snímku CT
A¾ do 15. února 2011 jsem byl pøesvìdèen, ¾e umím padat. V mládí jsem absolvoval parašutistický výcvik, jeho hlavní souèástí byly pády, toti¾ nácvik obranných mechanismù, které mìly jejich dùsledky zmírnit, ty pády, které se mi dùkladnì vryly do jakýchsi vnitøních mechanismù obrany, byly alespoò tøi. Po desítky let dokonale fungovaly, ale v ten den u¾ to neplatilo. Mùstek s docela významným spádem pøed našim domem pokryl led, náledí jsem nepostøehl a najednou, jakoby mì nadzvedla neviditelná síla a s plnou intensitou se mnou praštila o zem. Chvíli mì to takøka omráèilo, kyèel, ¾ebra, stehno, všechno nesnesitelnì bolelo. Chvíli jsem sbíral síly, abych vstal, bez úspìchu, ze zemì mì zvedaly dvì kolemjdoucí ¾eny, na botách mìly násady proti uklouznutí.
Sna¾il jsem se nevìnovat úrazu pozornost, snad se vše uklidní, ale své rozsáhlé podlitiny jsem pøece jen ukázal mé ošetøující lékaøce, Dr. Horké. Byla jiného názoru a hnala mì na rentgen. Pana dr. Crhu v Ivanèicích ale více ne¾ má potluèená, leè celá ¾ebra zaujal nejasný flíèek na plících a okam¾itì mì vyslal na internu k došetøení.
Nepatrný stín, který neušel pozornosti dr. Crhy
Dr. Bartlová na Ivanèické internì se ukázala jako mimoøádnì dùkladná, o to více, ¾e pùvod a podstatu neznámého útvaru 18x22 mm nevysvìtlilo ani první CT hrudníku. Soudilo se, ¾e by to mohla být Joresova kaverna (zpùsobena rozpadem nìkdejšího nádoru plic!), nebo sekundární tumor, zpùsobený mimoplicní lokalizaci neznámého nádoru (samá radostná zjištìní!). Následující týdny, mo¾ná mìsíce by se daly charakterizovat sloganem: hledá se nádor, ten primární: následovalo CT ¾aludku, sono, kolonoskopie, gastroskopie, kontrola onkomarkerù (všechny negativní), vyšetøení prostaty (ta to také umí) a nic. I po dvou mìsících zùstávala nad mým nálezem velká neznámá.
Rozhodnutí: pøedat na plicní, a» to sledují, kontrolují (¾e bych kdy pøišel do styku s TBC, se brisknì vylouèilo). Sledovalo se tøi mìsíce, mìsícù šest, a¾ se (koneènì?) útvar pohnul, najednou narostl na 42x38 mm. To u¾ mì pan dr. Havlíèek hnal na plicní onkologii.
Stále jsem ještì doufal, ¾e je to jakýsi omyl, nedorozumìní, nejspíš je to nìjaký banální výrùstek, jakási chrupavka, nebo kus zhuštìného tuku, kdo ví, co se v pozdním vìku v lidském tìle dìje. Kdy¾ jsem pozoroval své unavené, opotøebované spolupacienty po chemu a ozaøování, pøipadal jsem si, ¾e tam nepatøím, ¾ádné pozorovatelné potí¾e jsem nemìl, nicménì byl jsem nucen se k nim pøiøadit.
Další etapou se ve FN Bohunice stala biopsie pod kontrolou CT. Vlastnì je to všechno hroznì zajímavé, na internetu najdete vysvìtlení funkce vší té moderní diagnostické techniky: pøi prvních ozáøeních (prý jsou tìch prostorových snímkù desítky) vaše vnitøní prostory dokonale zmapují a zmìøí, diagnostièka mapu vašich útrob namaluje na váš bok, potom vezme obrovskou dutou jehlu a namíøí. Kamery CT, které vás kolem dokola obklopují, se znovu za znaèného hluku roztoèí a pøesvìdèí ji, ¾e byla pøesná, ¾e se do onoho neznámého výrùstku dokonale strefila. CT se opìt zastavuje, uvnitø to cvakne a lékaøka s potìšením konstatuje, ¾e odebrala dokonalý vzorek, dva centimetry dlouhý váleèek v té chvíli nic neøíkající šedozelené hmoty. Na oddìlení vás pro jistotu vezou, musíte dát pozor na sebe, ¾ádný unáhlený pohyb, ¾ádné nepøimìøené gesto, hrozí vám pneumotorax. Dovíte se, ¾e plíce pracují ve vakuu, ¾e ranou po odbìru by do plic mohl vzniknout vzduch, pravá plíce by mohla utlaèit levou i srdce…
Následuje nekoneèný den èekání na výsledek, stále v nadìji, ¾e se vše vysvìtlí, ¾e to byly zbyteèné obavy, ¾e na onkologii vùbec nepatøím, ¾e mì zítra pošlou domù, konec koncù jsem nekuøák, a karcinom plic snad postihuje pøedevším kuøáky (dva le¾eli se mnou).
Èekání na ortel
Domù mne poslali, ¾el s neradostným poznáním: je to tumor, rakovinový nádor, adenokracinom jako kdy¾ vyšije. Honem se pouèíte na netu: „Adenokarcinom je nejèastìjším histologickým typem nádoru u nekuøákù, v Èeské republice je zhoubným nádorem s nejvyšší mortalitou (potìšující zjištìní)“. Ukazuje se, ¾e na plicní onkologii nevratnì patøím.
U¾ jen další drobná vyšetøení: scintigrafie, vaše kostra je dokonale vypodobnìna, dokonce v barvách, názornì vidím (výklad je ovšem nutný), ¾e moje velké klouby, nárty jsou v ¾alostném stavu, mohutnì záøí, nejvíce svítí 6. a 7. ¾ebro, asi dùsledek onoho pádu.
Události dostávají rychlý spád, Bohunice mì posílají ke sv. Annì, kde má plicní chirurgie pozoruhodnou tradici a dostávám termín. Pravda, ještì mám mo¾nost výbìru, souhlasit nemusím, namísto chirurgie se mohu rozhodnout pro chemoterapii a ozaøování, pravda s nejistým výsledkem. Pro jistotu ještì obcházím povolané osobnosti, všichni mi radí: rozhodnì øezat, øezat, øezat.
Den "D" nastává 31. 5. 2012, hned z rána ulehám na operaèní stùl a svìøuji se osudu, toti¾ skalpelu Doc. Jedlièky, prý nejlepšího operatéra plic, co sv. Anna má. Operace je vlastnì z celé té anabáze to nejsnazší, o nièem nevíte, nic vás nebolí, akorát po probuzení na JIPce se nemù¾ete pohnout. Drény z vašich plic konèí v jakési skøínce, dovíte se, ¾e je to vlastnì vývìva, tamté¾ smìruje katétr z moèových cest, snímaè z ramene a prstu asi zpùsobuje ty podivné obrazce, které nad vámi neustále kreslí ty nesmyslné køivky na monitoru. Za sklem JIPky je docela ¾ivo, ale váš èas se jakoby zastavil, na hodiny nad prùhledem vidím, ta vteøinovka je zvláštní, pohybuje se jaksi pomalu, trvá mu to, ne¾ poskoèí o dílek…Èas se nekoneènì vleèe…
Nakonec i ty nekoneèné vteøiny hodiny a dny uplynou, ještì nìjaký den na bì¾ném oddìlení a potom u¾ jen pouèení: pacient mù¾e vykonávat všechny bì¾né denní èinnosti. Co je dùle¾itìjší, obsáhlá zpráva, kterou dostáváte na odchodnou, øíká, ¾e detailní kontrola histologie radikálního øezu i širokého okolí dokazuje, ¾e bujení ještì nestaèilo zanechat své stopy v okolí.
Nebudu detailnì popisovat týdny a mìsíce rehabilitace, kdy se vám obnovují síly, kdy si poprvé troufnete dojít a¾ na konec zahrady a potom denní penzi zvyšujete, kdy si poprvé sedáte znovu za volant a absolvujete první kilometry. Dùle¾itìjší je, ¾e podrobné kontrolní vyšetøení po pùl roce ukazuje, ¾e jste zdráv, ¾e mù¾ete vykonávat skoro všechny nìkdejší èinnosti…
Kontrola na plicní onkologii
Proè jsem se rozhodl vám toto všechno vylíèit? Televize koncem roku natoèila poøad o dùle¾itosti prevence rakoviny plic. Tvùrce zaujal mùj pøípad, ¾e nebýt onoho nepøíjemného úrazu na náledí, nebýt prevence, kterou odstartovalo mé pùvodnì jinak zamìøené vyšetøení v Ivanèicích, mùj nádor mo¾ná ještì dnes nekontrolovanì rostl a brzy nabyl míry, její¾ dùsledky je lepší si nepøedstavovat, desítky tìch, kteøí to nezjistili vèas, dnes a dennì le¾í na plicní onkologii s nevelkou nadìjí na vyléèení…
Rád bych vám poradil: nekuøte, tato diagnóza postihuje pøedevším kuøáky, roènì tato nemoc postihne a¾ na 6000 - 7000 nových pacientù, nejeden z nich pøichází pozdì, u¾ nemá nadìji na úspìšné vyléèení. My, pasivní kuøáci také nejsme této hrozby ušetøeni. Její prevence je vlastnì snadná, pøedevším zdravý ¾ivotní styl, dostatek aktivit, fyzických i duševních, støídmá strava, støídmé pití, ale pokud mo¾no i obèasná kontrola stavu vašich dýchacích orgánù.
Poznámka: Snímky jsou z TV poøadu: „Na pomoc ¾ivotu – Prevence rakoviny plic“, natoèeného spoleèností Beny TV