Když chceš výsledky, musíš trpět

MUDr. Jarmila Zipserová:

Do nefunkčních končetin lze z mozku „postavit nové koleje“

Unikátní terapii praktikují od počátku letošního roku Sanatoria Klimkovice, jako jediné certifikované pracoviště v Evropě. Jde o originální souhrn rehabilitačních cvičení pro lidi po cévní mozkové příhodě, případně pro nemocné s roztroušenou sklerózou, nebo po traumatickém poškození mozku.

Primářka MUDr. Jarmila Zipserová: „Po loňském zavedení rehabilitační metody Suit Therapy, která využívá kosmické technologie speciálních oblečků a je mimořádně úspěšná u pacientů s poškozeným centrálním nervovým systémem, jsme studovali další techniky. Zaujaly nás přitom vynikající výsledky výzkumného týmu Dr. Edwarda Tauba z alabamské univerzity (USA) v oblasti neuroplasticity mozku. Proto jsme navázali kontakt a do půl roku od nich přijel profesor David Morris proškolit naše fyzioterapeuty v CI Therapy, což v překladu znamená nuceně navozenou terapii. Ta je založena na faktu, že neovládání končetin po mozkové příhodě je způsobeno jen a pouze selháním některé části mozku, nikoli selháním tělesných funkcí. Jenže mozek je neuroplastický a lze ho donutit, aby sjednal přinejmenším částečnou nápravu. S tím, že slovo „donutit“ je skutečně na místě.“

Na jedné straně hluboké pochopení a individuální přístup, na druhé straně nesmlouvavé trvání na tom, aby pacient plnil požadované úkoly. To je princip CI Therapy. „Hned na začátku pacienta upozorňujeme, že výsledek terapie bude přímo úměrný jeho zodpovědnosti a aktivitě,“ uvádí fyzioterapeutka Jana Lazecká. „Sepíšeme s ním behaviorální smlouvu, v níž je mimo jiné obsažen plán denních činností a „smlouva o rukavici“. Na zdravou ruku pak dostane rukavici ve formě placky a tu si může sundat jen na předem určené činnosti. Vše ostatní se musí snažit udělat postiženou rukou, přibližně devadesát procent dne – což nutí mozek k aktivitám, které by jinak nevykonával. A kromě speciálních cviků, které u nás pacient absolvuje, včetně monitoringu hybnosti jednotlivých prstů a zápěstí na počítači, dostává i domácí úkoly. Pokud ruka není úplně křečovitá, do pěti dnů lze zaregistrovat zlepšení.“

Novou terapii, která trvá tři týdny a může přijít až na osmdesát tisíc korun, zatím zdravotní pojišťovny nehradí. Mimo jiné proto, že o ní nemají statistická data a reference. „Rádi bychom, aby se to změnilo,“ říká MUDr. Zipserová, „na druhou stranu je faktem, že když si lidé musejí něco zaplatit, více si toho váží. Také si všimněte, že naprostá většina pacientů přijde za lékařem s vědomím: jsem tady, a co se mnou uděláte? To považuji za jeden z průšvihů v našem zdravotnictví. V CI Therapy to funguje jinak. Aby se z mozku „postavily nové koleje“ do nefunkčních končetin, musí pacient přijít s vědomím: jsem tady, a co spolu uděláme? Navíc ani tak nelze očekávat věci nemožné. Ale máme-li pacienty po mozkové příhodě rozděleny do pěti kategorií, pak o jednu až dvě zlepšení očekávat lze. Ovšem platí přitom totéž, co pro vrcholové sportovce – když chceš výsledky, musíš trpět. Potěšující přitom je, že mozek je neuroplastický nejen u mladých, ale také u starších lidí.“

Jana Benčová: Změna je až neuvěřitelná

Prvním pacientem, který nuceně navozenou terapii v Sanatoriích Klimkovice absolvoval, byl Josef Benčo. Cévní mozková příhoda se mu stala loni v srpnu, v den výročí svatby, a jeho žena Jana má na to dodnes živou vzpomínku:

„Bylo klidné odpoledne a dělali jsme běžné práce kolem baráku. Najednou jsem viděla, jak se mému muži podlomila noha, a spadl obličej… Sanitka přijela do sedmi minut a po konzultacích s doktory ostravské nemocnice bylo dohodnuto, že ho převezou do Olomouce, kde je pro tyto případy vybudováno nové centrum. Manžel mezitím upadl do kómatu a řekli mi, že je pouze dvacetiprocentní šance, že z něho nebude tzv. ležák. Tři týdny jsem tam za ním jezdila, pak ho převezli do Rýmařova, ale tam byl v tak zuboženém stavu, že po pěti dnech jsem si ho vzala domů. Domluvila jsem si sestřičky a cvičila s ním. Potom jsem se z novin dozvěděla, že v Klimkovicích se zabývají novou terapií pro pacienty po mozkové příhodě.

Napsala jsem tedy Elišce Wójcikiewiczové, koordinátorce léčebného programu, zda by tuto terapii mohl absolvovat můj manžel. Bylo to večer a přesto mi za hodinu a půl přišel mail, abych jim doručila dokumentaci a že paní primářka chce manžela vidět. Nevěděla jsem, že jsme první a byla jsem nadšená.

Naše doktorka mi ale tvrdila, že manžel chodí, a i když nemluví a ruku má nehybnou, ať jsem ráda za tento stav a že zdravotní pojišťovna CI Therapy neuhradí. Rozhodli jsme se tedy, že to zaplatíme sami a začali jsme do Sanatorií Klimkovice dojíždět. Musím říci, že do té doby s námi nikdo nerozebral manželův stav a on se sám nemohl ani najíst. Tam jsme ale zažili něco úplně jiného – příjemné prostředí a odborný přístup, oni věděli, co se s tím dá dělat. Byla jsem pořád s manželem a obě strany se domlouvaly na tom, co je reálné.

Za týden pak přišla změna, které bych nikdy nevěřila. Můj muž si pevně uvědomil, že jeho nehybná pravá ruka je pouze psychická záležitost, že musí dostat do hlavy, že ji zvedne – a povedlo se mu to. Dokonce bych řekla, že se to stalo přes noc, jakoby ráno vstal někdo jiný… Před CI Therapií neuměl pravou rukou udělat ani čárku – a teď už se podepíše. Nyní chodíme na logopedii, kde to pokračuje taky velmi dobře.

Prostě, můj muž je dnes samostatný a to je změna až neuvěřitelná.“

Jiří Muladi

Foto:Snímky z praktického průběhu nuceně navozené terapie (CI Therapy).