Zbyteèné odchody
Nechtìl jsem být a¾ pøíliš drastický a nenapsal rovnou „zbyteèná úmrtí“. Ale øeè bude skuteènì o nich. Mùj relativnì dlouhý ¾ivot mì pouèil, ¾e je jich zbyteènì mnoho, ¾e nemusely být, ¾e se jim (alespoò nìkterým) dalo zabránit a ztracené ¾ivoty prodlou¾it. Budu vám vyprávìt pøíbìhy ze ¾ivota, skuteèné, které se staly, jen o jménech pomlèím, nejsou dùle¾ité.
Mùj první pøíbìh, to byl pøekvapivý odchod mého výborného kolegy a pøítele Z. Bylo mu kolem ètyøicítky, kdy se musel podrobit drastické operaci. Na první pohled banální mateøské znaménko na jeho zádech se zvrhlo a muselo být odejmuto. Drastická operace? Popsala mi ji pøítelkynì, zdravotní sestra, která byla operaci pøítomná. Aby se vylouèilo nebezpeèí, ¾e rakovinné buòky proniknou do krevního øeèištì, tkáò kolem znaménka byla jedním rychlým drastickým øezem odstranìna do hloubky v okruhu snad o prùmìru 10 cm. Rána byla doplnìna krevním plazmatem a pøekryta kù¾í odejmutou z hý¾dì, pøesto rekonvalescence a obnova tkánì trvaly pomìrnì dlouho. Vyhráno nebylo, ale opakované kontroly novì a novì potvrzovaly, ¾e zákrok byl úspìšný.
Snad jen o dvì desetiletí pozdìji nás zará¾elo, ¾e Z. chodíval na obìdy do nedaleké restaurace zásadnì sám, mìli jsme její stravenky, sedával zásadnì sám u malého stoleèku, sedìl v¾dy zády k ostatním a obìd mu trval mimoøádnì dlouho. V pøátelském rozhovoru ve dvou mi pozdìji prozradil proè. Kdesi v jícnu se mu udìlal nìjaký výrùstek, který bránil v polykání a ztì¾oval jídlo. Ptal jsem se proè nezajde na kliniku, takovou myšlenku zásadnì odmítal, byl pøesvìdèen, ¾e se opìt projevila jeho nìkdejší diagnóza, ¾e onen nepøíjemný útvar nejen pøeká¾í, je maligní.
Zanedlouho onemocnìl, zpoèátku to byla banální chøipka, ale s mimoøádnì vysokými teplotami, brzy se pøidaly další komplikace, co horší, tvrdošíjnì odmítal lékaøe…Nakonec podlehl nátlaku rodiny. Pozdì. Do nemocnice ho pøijali totálnì vyèerpaného, odvodnìného, v nìkolika dnech nemoci podlehl, nebylo mu ani 60. Pochopitelnì jeho podezøení na nové bujení pøi pitvì provìøili, k neskonalé lítosti nás všech se ukázalo, ¾e jeho obavy byly zcela zbyteèné, onen jakýsi chrupavèitý výrùstek byl zcela neškodný. Byl by staèil nepatrný zákrok, vèasné ošetøení chøipky…
I mùj druhý pøíbìh, pøíbìh o dvou dìjstvích zaèal dramaticky, ale v prvním dìjství skonèil urèitým vítìzstvím, by» neúplným. Malý, sotva desetiletý kluk, syn jedineèného pøítele, si stále více stì¾oval na bolesti kolena. Rodina si toho nejprve vá¾nìji nevšímala, mohl to pøehánìt se svými sporty. Nakonec pøece jen došlo k medicínské kontrole, její šokující výsledky nám všem vyrazily dech: v jeho kolenì se dynamicky rozvíjel zhoubný sarkom, lékaøi doporuèili okam¾itou energickou amputaci nohy nad kolenem! Pro rodinu, pøíbuzné, pøátele, pro nás, nepøedstavitelný šok. Amputace probìhla, ¾el výsledky nebyly stoprocentní, kontrolní vyšetøení poukazovala, ¾e nebezpeèné buòky u¾ stihly proniknout dále do organizmu.
Pøítel patøil k lidem, kteøí se jen tak nevzdávají a úpornì hledají vlastní cesty. Byl vynikající nìmèináø, angliètináø, na dlouhé hodiny se zavíral do univerzitní knihovny, studoval, hledal, bádal…Koneènì svitla nadìje, objevil názor, našel zrníèko vyhlídky, ¾e by další vývoj organizmu mohla zvládnout výluènì rostlinná strava, dùsledné vegetariánství, nicménì dokonale vyvá¾ené co do ¾ivin, podpùrných látek. Nu»te ale malého kluka, aby se omezoval, nehøešil, kdy¾ ostatní, tehdy u¾ pìtièlenná rodina, budou konzumovat masíèko, šunèièku…Rozhodnutí padlo ze dne na den, celá rodina okam¾itì pøešla na dùslednou vegetariánskou vý¾ivu, syrovou zeleninu, ovoce, luštìniny, sóju, ovocné a bylinné èaje, dennì se studovalo optimální slo¾ení…Tušíte správnì. Ten, místy a¾ nelidsky dùsledný øád pomohl, po mìsících, letech, mìly kontroly výsledek negativní. Kluk dospìl, vystudoval, zalo¾il rodinu, vede si v ¾ivotì – a¾ na ten svùj hendikep – úspìšnì.
Druhé dìjství bylo neradostné. Mùj pøítel získal naprostou dùvìru k bylinkám, èajùm, vegetariánství, roky plynuly, kdy¾ jednoho dne, jako vìtšina mu¾ù zaznamenal problémy se svoji prostatou. Onkomarker PSA vykázal varující hodnotu. Pøítel pøijal tuto nepøíjemnou zprávu s klidem, má pøece své bylinky, stravovací návyky, které nejednou pomohly. Posílil svoji kázeò, obracel se na znalkynì rostlinné léèby, uchýlil se k vìky provìøené rostlinné léèbì podle sv. Hildegardy, vý¾ivu opíral o bylinné èaje, špaldovou mouku, špaldovou kávu… ®el, ka¾dý organismus je jiný, jinak reaguje mladý, nejspíše jinak v pokroèilém vìku ne¾ v raném mládí, jeho nadìje byly marné, rozlouèil se s námi asi døíve, ne¾ bylo nutné. Ne, nemohu to tvrdit s urèitostí, ale mám neodbytný pocit, ¾e další, konzervativní léèba ještì mohla prodlou¾it jeho plodný, pozoruhodnì plný ¾ivot.
Tøetí pøíbìh se odehrál pomìrnì nedávno, je o nadìjné lékaøce støedních let, vynikající internistce, znalkyni alternativní léèebných metod, bylinek, homeopatie, postupù staré èínské a indické medicíny, akupunktury, jógy, taj-èi, baòkování… Kdysi jsem ji trochu podezíral, ¾e je pìstuje hlavnì jako vydatný zdroj doplòkových pøíjmù, nyní vím, ¾e to bylo jinak, ¾e svým postupùm bezmeznì vìøila, tolik, ¾e se rozhodla i svoji rýsující se nemoc, problémy s rakovinou slinivky léèit netradiènì. Asi i to byl dùvod, proè se zaèátkem roku vydala se svým podobnì zalo¾eným partnerem do Indie za zkušeným terapeutem (medicinmanem èi šamanem) mezinárodního vìhlasu s cílem dále se zdokonalit, dále se pøiuèit, vyøešit své problémy…
Cesta se nevydaøila, ani zkušené léèitelé nejsou nesmrtelní, pøed jejich pøíjezdem neoèekávanì opustil toto slzavé údolí. Navíc vá¾nì onemocnìli, pøesnì to nevím, k jejím problémùm se pøidala nìjaká parazitární nákaza. Po návratu se u¾ nebyla schopná vrátit do práce a její partner na tom byl snad ještì hùøe, ne¾ ona. Omyl, byla to ona, která po nìkolika mìsících nemoci podlehla ve vìku 49 let! Snad, vìdìl jsem to jen z doslechu, ale potvrdila mi to její dcera, vìøila, ¾e rýsující se problémy svého zdraví doká¾e zvládnout alternativním léèením, mimo jiné i na základì zkušeností proslulého medicinmana. Snad, mohlo být všechno jinak a ještì dlouho se mohla vìnovat svým pacientùm, mnoha z nich (vèetnì mne) nejednou pomohla.
* * *
Není v ¾ádném pøípadì mým úmyslem zpochybòovat pøíznivé úèinky vhodnì volených bylinek, zdravého stravování, ani rozumného a vyvá¾eného vegetariánství, zkušeností èínské a indické medicíny, i kdy¾ se pøiznám, k homeopatii mám pøece jen vá¾né výhrady. Pøipouštím jejich minimálnì alespoò podpùrný úèinek, ale soudobá lékaøská vìda rozhodnì není bezmocná a uplatnìná vèas, v rukou správných a zkušených lékaøù zmù¾e opravdu mnoho. Je-li konzervativní léèba nasazena vèas a navíc podpoøena alternativními postupy, mù¾e skuteènì pøispìt k našemu zdraví, prodlou¾it aktivní a plnohodnotný ¾ivot. Samozøejmì nelze ani na jedné ani na druhé stranì vylouèit šarlatány, jim¾ jde jen o snadný výdìlek a vyu¾ití neznalostí a nezkušenosti laika.
Jak se zachovat je ovšem na nás, nicménì ty „zbyteèné odchody“ jsou varující.
Další èlánky autora: