Malování
Písmenkové pohádky
Prvòáci u¾ jsou dávno na prázdninách a já se v klidu vracím k „poslední reportá¾i“ z naší tøídy.
V závìreèném školním týdnu bývají chvilky hektické, kdy nevíte, co døív a naopak chvíle tzv. plonkové, kdy je èasu – a zejména na zlobení – a¾ moc. A v jedné takové jsem vyu¾ila nápadu Ludmily a vtáhla dìti do malování písmenkových pohádek.
Pøevyprávìla jsem dvì z nich – tu o zlobivém písmenku R, které si svými lumpárnami pøivodilo „úraz“, zlomilo si no¾ièku a ke svému velkému ¾alu pak vypadalo jako P. A ještì jednu- tu o písmenkovém zámku, kde rytíø s vílou vysvìtlili všem písmenùm, ¾e jsou stejnì dùle¾itá, ani jedno nesmí ve slovech chybìt.
Dìti nejprve hledìly docela nechápavì. Jak namalovat písmenko- roš»áka? Tak jsem jim na tabuli trošinku napovìdìla. K velké radosti jsem jim pøedvedla pár písmenek s ruèièkami, no¾ièkami, èepièkou i širokým úsmìvem. Sebekriticky pøiznávám, nebylo to nic moc, ale k pochopení to staèilo.
Malíøi zajásali, rozdìlili se do skupin a hurá do díla. Zvìdavì jsem sledovala prvotní domluvy. Jen jedna parta zvolila „demokratický“ pøístup a o všem se poctivì radila, ostatní tøi vybraly vùdce a ten udílel rady, pøidìloval „práci“ a mìl právo veta.
„On mi porouèí,“ zaslechla jsem stí¾nost jednoho z „podøízených“. „Kdo si neví rady?“ „Kdo potøebuje pomoct?“ Nepøihlásil se nikdo. Hodina probìhla v pohodì, dìti malování evidentnì bavilo. Sklánìly se nad ètvrtkami, smály se a tvoøily.
Na konci sice nastala chvilka dohadování, který obrázek je nejhezèí, ale ujistila jsem aktéry, ¾e všechny výkresy jsou senzaèní a také jsme všechny vystavili na nástìnku. Nìkteré drobné detaily jsem si nechala vysvìtlit a pøevyprávìt, ale pochopila jsem skoro všechno…
Èasem to zkusíme urèitì znovu, bylo to fajn. Abyste mohli posoudit „kvalitu“ našeho díla, posílám i pár fotografií a všechny malíøe Seniortipu moc zdravím.
Eva Procházková