Titulek urèitì pøipoutal vaši pozornost, ale musím vás zklamat. Skoro ka¾dý u¾ zkusil svému partnerovi zahnout, ale nemyslím, ¾e bych to mìl zrovna popularizovat. Já mám toti¾ na mysli zahýbání pøi jízdì autem, co¾ je termín u¾ívaný, ale zavádìjící. Správnì a odbornì hovoøíme o odboèování.
Vypùjèím si všeobecnì známé Donutilovo rèení „kontrolní otázka“.
Zní takto:
Co udìlá øidiè nejdøív pøed køi¾ovatkou, kde hodlá odboèit vlevo?
Potichu si odpovìzte a ètìte dál, správnou odpovìï najdete po chvilce.
Jízda autem je v dnešní dobì nároèná duševní práce, kterou mnozí podceòují. Øidiè musí nepøetr¾itì øešit promìòující se situaci v provozu a nesmí se dát ovlivnit únavou, spolucestujícími, nemocí, problémy v rodinì i v zamìstnání apod. Pomáhají mu pøi tom správné pracovní postupy, které mìl získat u¾ v autoškole, a které èasem zcela zautomatizoval. Ne ka¾dý mìl však dobrého uèitele a ne ka¾dý dbal na jeho rady. Leccos mohl vypustit a ono se kupodivu zatím nic nestalo. Zatím. Neznamená to ovšem, ¾e se nestane. A teï u¾ mohu dát správnou odpovìï na kontrolní otázku, co má udìlat øidiè nejdøív pøed køi¾ovatkou, na ní¾ hodlá odboèit vlevo. Jestli¾e jste odpovìdìli, ¾e dá znamení o zmìnì smìru jízdy, odpovìdìli jste špatnì. Prvním jeho poèinem má být pohled do zrcátek, kde si ovìøí, zda u¾ ho nìkdo nepøedjí¾dí, nebo se k tomu daným znamením nechystá. A kdy¾ u¾ jsme u toho správného vyjadøování, nemluvme v této souvislosti o smìrovce, proto¾e to je odborný termín pro èernobílou hùlku, jí¾ øídí policista provoz na køi¾ovatce.
Mù¾e se vám zdát, ¾e autor je hnidopich, ale není to tak. Dodr¾ování pøesných pracovních postupù je toti¾ zárukou, ¾e se nedopustíte øidièské chyby, nezpùsobíte nehodu a dokonce, ¾e budete schopni odvrátit selhání nìkoho jiného.
Tak tedy, jaké jsou ty správné pracovní postupy pro odboèování:
Pøi odboèování doprava nejdøíve dáme znamení, zaøadíme se vpravo, pøibrzdíme a pøeøadíme na ni¾ší rychlostní stupeò, abychom mìli èas na vyøešení køi¾ovatky, (tj. znaèky, tvar, pøednost, pøijí¾dìjící vozy atp.), køi¾ovatku vyøešíme dle pravidel, projedeme, zaøadíme se vpravo a zrušíme znamení, pokud to neudìlal automat sám.
Odboèování vlevo je v podstatì toto¾né, a¾ na prvotní pohled do zrcátek, a zaøazení se co nejvíce vlevo ve smìru jízdy, tzn. v jednosmìrce a¾ k levému okraji vozovky.
Podívejme se na postupy podrobnìji.
®e musíme své úmysly vèas znamením signalizovat, je jasné. Správné zaøazení dokladuje ostatním, ¾e nejde o zapomenuté znamení, ale ¾e budeme v manévru pokraèovat. Pøibrzdìní poskytuje øidièi potøebný èas k zhodnocení situace, pøeøazení na ni¾ší rychlostní stupeò zvyšuje jeho schopnost manévrovat (zpomalit nebo zrychlit) a sni¾uje mo¾nost, ¾e fyzikální síly, napø. odstøedivá, pøevezmou ovládání vozu do svých rukou. V této souvislosti se èasto hovoøí o tom, ¾e øidiè „dostal smyk“, co¾ je podle mého názoru naprosto nevhodné vyjádøení. Smyk toti¾ není ¾ádný dárek odkudsi shora, ale øidièovo neodpovìdné pøekroèení fyzikálních zákonitostí.
A to je vlastnì všechno. Køi¾ovatkou jsme projeli, zaøadili se, opìt se rozjeli a o kus dál nás èeká køi¾ovatka další. Budeme-li správné postupy dodr¾ovat, budeme jezdit bezpeènì. Zaèáteèníci i pokroèilí.