Pøíjmení ¾en
Jméno a pøíjmení si èlovìk nevybírá, jedno urèují rodièe, druhé po rodièích zdìdí. V historii nebylo u¾ívání pøíjmení povinností a nutností, to bylo a¾ za vlády Marie Terezie, kdy bylo naøízeno první sèítání lidu v roce 1754. Pro vznik dìdièného pøíjmení byl dùle¾itý rok 1786, kdy císaø Josef II vydal patent o dìdické posloupnosti. Dùvodem byla nejen pøesná evidence lidí, ale údaje slou¾ící pro výbìr daní èi vojenskou povinnost.
Zajímavostí je, ¾e císaø zároveò nìkterá ¾idovská pøíjmení pøímo zakázal a ®idé byli donuceni pøijmout typicky nìmecká pøíjmení. Zároveò byl seznam dovolených jmen a pøíjmení a další seznam tìch zakázaných. Z tìch zakázaných se mohlo vyplatit, ale èástka nebyla zrovna malá. Kdo nemohl nebo nechtìl zaplatit úøedníkùm, kteøí s doklady dìlaly velké obchody, musel pøijmout pøíjmení, které mu bylo automaticky pøidìleno. To nejen podle místa bydlištì (Petschek – Peèky) èi podle pùvodu, ale zpravidla náhodná (podle oblastí) a výjimkou nebyla ani posmìšná pøíjmení.
Èeská pøíjmení podle typologie byla èasto odvozena od køestních jmen (Karel, Mikuláš, Petr) od pøíbuzenského stavu (Dìdek, Synek), od øemesla èi povolání (Mlynáø, Krejèí, Koèí, Hajný), podle lidských vlastností (Protiva, Veselý), podle vzhledu (Dlouhý, Tlustý) èi národností (Nìmec, Rakušan). V pøíjmeních je zastoupena fauna i flora (Èejka, Slavík, Brouk, Bøíza, Dub). Také podle barev Bílý, Èerný) prostì v èeském jazyce tìch mo¾ností je neuvìøitelné mno¾ství. Po druhé svìtové válce vznikla vlna poèeštìní nìmecky znìjících pøíjmení a vìtšinou se vybíralo podle ¾enských èlenù rodiny.
®eny po provdání získaly jiné pøíjmení a to se pøechylovalo pomocí -ová (Nováková), -á (Veselá ), které se pøímo nabízí. Problém je - ù (Janù), a tím se nedá nic dìlat. Zakonèením na -í si ¾ena mohla vybrat koncovku -ová,nebo -í, obì varianty jsou srozumitelné a spisovnì správné.
Oficiálnì jsem si vybrala -ová i kdy¾ reaguji na obì alternativy, co¾ se mi jednou velmi vymstilo. Mùj šéf bì¾nì pou¾íval oznaèení paní Krejèí a tak mne jednou nahlásil na technické školení. Ovšem ta paní nìjak zanikla, vìtšina pøihlášených byli mu¾i. Co¾ jsem poznala pozdìji. Ubytování bylo zajištìno v soukromém bytì v Praze. Naveèer jsem s problémy našla starý èin¾ák a oddechla si, kdy¾ jsem ve tøetím patøe našla pøíslušný byt. Otevøela mi starší šedovlasá paní s pøekvapivým výrazem ve tváøi. Ukázala mi dveøe do pokoje a zùstala stát. Byla tam stará lo¾nice z masivním nábytkem nìkdy z tøicátých let. U man¾elské postele stál chlap a vydìšenì na mne zíral. Já zírala taky.
Mu¾ se pøedstavil jako mùj kolega z Ostravy a navrhl, ¾e odjede domù. To školení bylo tehdy pro nás oba dost dùle¾ité a proto¾e do Ústí to bylo blí¾e, tak jsem odjela já. Vìøila jsem, ¾e druhý den se náhradní ubytování vyøeší. Nevyøešilo a tak dennì, celý týden jsem dojí¾dìla. Bylo to docela nároèné neustálým hlídáním èasu. To jsem ještì netušila, ¾e si vlastnì celé cestovné budu hradit ze svého. Z ces»áku mi byly zaplaceny jen dvì jízdy s odùvodnìním, ¾e ubytování bylo zaplaceno. Byla jsem to proto já, kdo ho odmítl a navíc mi hrozilo, ¾e to nevyu¾ité ubytování mi bude dáno k úhradì. Dùvod nikoho nezajímal, viník se nehledal, bylo to pøece jen moje chyba.
Dlouhá léta jsem pak ignorovala oznaèení na -í. Po letech jsem se sešla v Ostravì s tímto kolegou, který jediný se mi omluvil, ale to u¾ s úsmìvem jsme si pøipomnìli vydìšenou starou paní domácí a naše zírání z neèekaného setkání.
Jaroslava Krejèová
* * *
Kolá¾ Eva Rydrychová a anotaèní foto https://www.piqsels.com/cs
Pøíjmení ¾en