Mo¾ná se našinci a snad i vašinci stále rozdìlují na staromilce a mladomilce, ale a» u¾ se pova¾ujeme za ty èi ony, nesmíme být škarohlídy, ale radìji hezkohlídy! Opravdu je toti¾ mnohem lepší být zdraví a bohatí, ne¾ nemocní a chudí. Nemìjme nikdy ¾ádné liché ani sudé obavy, ¾ádné mindráky ani maxdráky a nenechávejme nikdy nikoho na holièkách, ani na kadeønicích a tím spíše ne na holièích! Buïme hrdí na oba své jazyky, tedy na ten náš konkrétní v ústech i na ten abstraktní, proto¾e vlastnì mluvíme obìma! Vìzte, ¾e málokdo mù¾e pomocí jediného slovesa klopit víko, zrak i prachy, rozpustit cukr, schùzi i vlasy, zvednout bøemeno, hlas i mandle a cenit zuby i zbo¾í a nebo mít oblohu nad hlavou i na talíøi! Jak nádhernì si mù¾eme s nìkterými slovesy pohrát, co se týèe urèení èasu – vidí, vídá, vídává, vídávává (ejhle podtr¾eno!), uvidí, bude vidìt, vidìl, uvidìl, vídal, vídával, vídávával, (a opìt!), vida, vidouc, vidouce. Kam se hrabe anglická souslednost èasová!
A toto malé pele-mele zakonèeme nìkolika morbidními paradoxy. Proè øíkáme – zavra¾dil ho chladnokrevnì a ne teplokrevnì, kdy¾ se pøitom dotyènému vrahovi mo¾ná pøed vra¾dou poøádnì zvedne adrenalin a tím i teplota jeho krve? Bùh suï, snad proto, ¾e obìti tuhne strachem krev v ¾ilách. Zajímavé je domyslet další hojnì u¾ívaná spojení – policie neprodyšnì uzavøela halu, èi dokonce námìstí! Jak to asi technicky provedla?
Je sice mo¾né si pøedstavit policií neprodyšnì uzavøenou místnost, ale s výjimkou jistého moskevského divadla by se všude jinde jistì se zlou potázala! Podobnì tì¾ko mù¾e tøeba pøeplnìný stadion praskat ve švech, proto¾e ¾ádné nemá! Bylo by jistì zajímavé vidìt, jak nìkdo hodí starosti za hlavu, vezme nohy na ramena a zmizí v prachu! Nevíme také, proè se øíká, ¾e zima je u¾ za dveømi, kdy¾ by mo¾ná bylo logiètìjší, ¾e je pøede dveømi, co¾ se ale bì¾nì øíká o Vánocích.
Proè není za dveømi léto a proè na nì »uká vìtšinou pouze jaro?! Kouzelná jsou pak další, mo¾ná ponìkud vulgárnìjší pøirovnání: Potí se jak dveøe od chlíva, smrdí jak vykuchaný komediant, je nalitý jak mraky, èumí jak èerstvì vyoraná myš, je blbý jak štoudev nebo naopak – slušnìji øeèeno – myslí si o sobì, ¾e snìdl (s prominutím) Šalamounovo lejno! Bohu¾el u¾ nestíháme zachycovat novìjší pøirovnání, které vymýšlí zejména mláde¾. Jistì jich znáte celou øadu. Jen jeden pøíklad za všechny, který ovšem vlastnì také u¾ zastaral – je oprsklý jak dvojka máslo! Jak všichni jistì víme, toto máslo z našeho trhu u¾ pøed lety zmizelo, a mo¾ná i proto to rozkošné slovíèko „oprsklý“ poèítaè podtrhl. No - našla by se jistì ještì celá øada takovýchto podobných pøíkladù, ale nechceme unavovat, tak¾e popojedem. (Ejhle, mrška poèítaè to zase podtrhl!)
A jako v¾dy nakonec nikoliv Japonec, ale pár absolutních rýmù:
Nevíme jistì, zda lze, èi nelze-li, laskat svou lásku, leze-li do zelí?
Sice nerad, pøesto udám, ¾e mìl v¾dycky štìstí u dam!
I kdy¾ všecky finty jara dobøe zná, musí si je zopakovat do bøezna.
Panna hned propadne nezmìrné panice, jakmile uvidí fešného panice.
Ve vlasech hoch kdy¾ dívku víská, pak celá naše víska výská.
Vlásky prý padají od lásky, ze srdce padají oblázky.