Chvála krize a recese
Uslyší-li normální èlovìk slova krize a recese, témìø zcela jistì se otøese, nebo mu alespoò naskoèí na tìle husí kù¾e jak struhadlo. Kdy¾ pak navíc pøed ta dvì otøesná slùvka pøipojím slovo chvála, pak si asi mnozí významnì za»ukají na èelo. Ale na to jsem si u¾ dávno zvykl.
U¾ to, v jakém poøadí budu ty dva dìsivé fenomény chválit, si ¾ádá vysvìtlení. Co se týèe míry dìsivosti, bylo by logiètìjší pou¾ít obvyklou ekonomickou gradaci od recese ke krizi, já ale dávám pøednost postupu podle stáøí slova a vlastnì i podle abecedy. Navíc musím vá¾ené ètenáøe uklidnit a prozradím, ¾e samozøejmì se více zamìøím a více slov a argumentù pro chválu tìchto dvou fenomenù snesu na recesi ne¾ na na krizi.
Slovo krize je pùvodu øeckého a pùvodnì se jím obecnì oznaèoval rozhodující moment, obrat èi vrcholné období pøekonávající nejvìtší tì¾kosti, vlastnì tedy jakákoliv tì¾ká, leè pøechodná situace. Všichni dobøe víme, ¾e krize mù¾e nastat v jakékoliv ¾ivotní situaci jedince i celé spoleènosti, v jakémkoliv vztahu, vývoji èi vìdním oboru. Prostì – krizi mù¾eme spatøit, kam jen pohlédneme. Krize spoleèenská, ekologická, ropná, energetická, diplomatická, politická, vládní, sociální, mezinárodní… Ale také krize osobní, man¾elská, krize støedního vìku nebo krize jako rozhodující fáze nemoci. A ¾e nám hrùzu nahání a je tedy zcela nechvalitebná zejména krize hospodáøská, za to mohou jednak miliony nenasytù všech odstínù a pak také ekonomové, kteøí se v tom marastu neustále nimrají! (To jsem jim to nandal, co?)
A pøitom i na krizových situacích lze leccos chválit. Jako jeden pøíklad za všechny je mo¾no uvést krizi jako jednu ze základních slo¾ek všech literárních dramat, bez ní¾ by nevznikla vrcholná díla svìtové literatury a dramatu. No – nakonec krize man¾elská a krize støedního vìku jsou také velmi hledanými, a tedy chvályhodnými tématy umìní všeho druhu, a ¾e takové sladké usmiøování po man¾elské krizièce nemusí být k zahození, to snad poznal témìø ka¾dý. A teï hurá na chválu recese.
Slovo recese pochází z latiny, je tedy jen nepatrnì mladší ne¾ slovo krize a je to vlastnì pouhé synonymum pro ústup, ústupek a pohyb zpìt. Ve všech chytrých slovnících pak nacházíme pouhé dva významy tohoto slova. Nejprve se musím vyrovnat s tím problematiètìjším. Tak¾e - s prominutím – hospodáøská recese je definována jako pokles reálného hrubého produktu po nìkolik ètvrtletí za sebou. V novinách se v tomto pøípadì objevují poplašné zprávy o jakýchsi èervených èíslech a, jak známo, èervená barva drá¾dí nejen býky! Pro nás spotøebitele je pak recese zajímavá zejména tím, ¾e ceny pøi ní mohou – kupodivu – jak stoupat tak i klesat! Dále snad nemá cenu to pitvat.
Recese ale také znamená výstøední ¾ert, a tak doufám, ¾e po pøeètení tìchto posledních slov kdekdo s úlevou zjistí, ¾e se koneènì dostávám ke svému, a doufám ¾e i ke ètenáøovu šálku kávy. Zde opìt nostalgicky zabrousím do svého vzdáleného mládí, nebo» slovo recese patøí do mno¾iny cizích slov, která jsem nadšenì a bez jakýchkoliv potí¾í pøijal velmi brzy do svého slovníku. Samozøejmì se jednalo o recesi, kterou jsme poznávali prostøednictvím bájeèných kní¾ek Jaroslava ®áka, a» u¾ z prostøedí trampského èi zejména studentského a také z filmových veseloher.
A na samý závìr si dovolím popsat jednu naši studentskou recesi asi z poloviny padesátých let 20. století. Tahle pøíhoda by se jistì hodila do jedné z minulých chvál o hospùdkách, ale vzpomnìl jsem si na ni a¾ nyní.
V nejmenované hospùdce poblí¾ Albertova jsme „jednou“ takhle odpoèívali po namáhavém studiu. Bylo nás pìt jak v Poláèkovì skvìlém románu a ka¾dý z nás mìl v sobì jen asi dvì pìnící „zrzavé vody“, tehdy bratru po 1,40 Kès. Je známo, ¾e èíšníci nikdy nejsou rádi, kdy¾ za celý stùl platí jeden èlovìk, ale mìli jsme ty èárky zapsány na jednom lístku, tak nemìl nárok. Spoèetl to, pøijal bankovku, profesionálnì zachrastil mincemi v kapse a docela se zdìsil, kdy¾ náš platící kamarád si nechal vysázet na stùl nazpìt drobné do pìtníku! Pan vrchní nevìøícnì zakroutil hlavou, obrátil oèi v sloup a znechucenì odcházel. Tu ho ale náš recesista zavolal zpìt a mával tehdy papírovou pìtikorunou. Èíšníkovi se rozjasnila tváø, pøijal bankoveèku s díky a hlubokou úklonou. a teï pøišlo recesní finále. Kamarád s ledovým klidem pronesl – “pane vrchní, pøineste mi, prosím, troje Partyzánky a sirky!” Èíšníkovy grimasy by stály za zaznamenání na filmový pás. Jedny cigarety tehdy stály 1,60 Kè a zápalky 20 haléøù, co¾ je poslední „nevysvìtlitelné“ vysvìtlení.
Co dodat? Správnì natoèené pivo abys tehdy pohledal, byli jsme študáci, korunek nebylo nikdy dost a zda to byla chvályhodná recese, to ponechám na laskavém posouzení ètenáøù.