Nový rok ve svìtì V Nìmecku je zvyk odlévat olovo mnohem rozšíøenìjší ne¾ u nás a v mnohé rodinì se stal skuteèným tradièním obøadem silvestrovské noci. Kdy¾ odbíjí dvanáctá, naberou plnou l¾íci roztaveného olova a vhodí do nádoby se studenou vodou. Podle toho jaký tvar olovo dostane, hádají budoucnost.
Pùlnoc ze Silvestra na Nový rok oèekávají v Rusku nejdychtivìji vdavekchtivá dìvèata. Jakmile dozní dvanáctá, vybíhají z domova, zastaví prvního mu¾e, kterého potkají a tá¾í se ho na jeho jméno, proto¾e vìøí, ¾e to bude jméno jejich nastávajícího.
V Argentinì mají zajímavý zpùsob proroctví, které jim vìští hmotné vyhlídky v novém roce. Vezmou tøi brambory, jeden oloupají docela, druhý jen napùl a tøetí nechají ve slupce. Polo¾í všechny tøi pod postel, a kdy¾ odbíjí pùlnoc, uchopí namátkou se zavøenýma oèima jeden z nich a tak mají obrázek pøíštího roku doslova na dlani. Toto jihoamerické orákulum toti¾ slibuje tìm, kteøí si vzali brambor ve slupce, velké finanèní zisky, druhým, kteøí sáhli po napolo oloupaném bramboru nezmìnìnou finanèní situaci a koneènì tìm chudáèkùm, kteøí neš»astnou náhodou uchopili oloupaný brambor vìtší nebezpeèí, ¾e pozbudou velkou èást svého majetku.
Dìlová rána oznamuje pøíchod Nového roku v Chile. Obyvatelé jej oèekávají na ulicích, všude se to hem¾í lidmi, a kdy¾ se blí¾í pùlnoc, neujde vám zajímavý jev; jednotlivci, kteøí se hledí dostat co nejblí¾e k urèité osobì úzkostlivì dbají, aby ji v zástupu neztratili z oèí. Pro nezasvìcené pozorovatele je to hádankou, ale pùlnoc ji rozøeší; jak udeøí dvanáctá, všichni se pøi novoroèních blahopøáních políbí, známí – neznámí, všichni se objímají a obyvatelé vìøí tomu, ¾e podaøí-li se jim dát první polibek tomu, koho mají nejradìji, pøinese jim to štìstí po celý rok.
Ve Španìlsku, kdy¾ se blí¾í pùlnoc, pøipraví si ka¾dý dvanáct velkých, co nejsladších kulièek hroznového vína a pøi ka¾dém úderu, ohlašujícím pøíchodem nového roku jednu kulièku sní, aby byli po celý rok hodnì š»astni.
Bretanští vesniètí chlapci a dìvèata se na silvestra vydají spoleènì do lesa, kde se rozbìhnou, hledajíce jmelí. Chlapec, který se svým svazkem jmelí dorazí první do vesnice je pak prohlášen „králem jmelí“ a smí po celý den políbit kterékoliv dìvèe nebo ¾enu, která projede kolem jeho dveøí.
Zatímco odbíjí v Bourbonsku pùlnoc, zavládne v ka¾dé spoleènosti i v rodinném kruhu pravidelnì hrobové ticho. Ka¾dý tiskne v zubech peníz, a jak dozní dvanáctá, kousne do nìj, proto¾e vìøí, ¾e to pøináší bohatství.