Capri
Jediný èaj, který jsem pila jako nektar, mnì naservírovali v pøímoøské hospùdce na Ischii. Pøinesli mi zlatavý mok v køehké baculaté sklenici na no¾ce. Posvátnì jsem ho usrkávala a dívala se na moøe, na protìjší ostrùvek, od nìho¾ po lávce pøicházel mùj man¾el. Obklopovala mì atmosféra krásy a pohody, dalo by se øíct, ¾e poezie.
A pøesnì tam jsme se rozhodli pro výlet na Capri. Na malý italský ostrov v Tyrhénském moøi. Na menší rychlé lodi jsme pøipluli do pøístavu Marina Grande. Ostrùvek je pouze 6,7 km dlouhý a 2,7 km široký a je rozdìlen na dvì èásti témìø 300 m vysokou kolmou stìnou. Na jedné stranì se nachází mìsteèko Capri a na druhé Anacapri. V pøístavu nás èekal autobus. Zamíøil s námi prudkými serpentinami do pùlkilometrové výšky.
A tam jsem spatøila ráj na zemi. Z hory Solaro se mi otevøel nádherný výhled na moøe, na italskou pevninu. „Vidìt Neapol a zemøít“. Snad proto, ¾e jsem ho vidìla jen z dálky, i s proslulou sopkou Vesuv, jsem nezemøela.
Prohlédli jsme si muzeum San Michele a procházeli jsme miniaturnímu ulièkami s mno¾stvím obchodù, obchùdkù módního obleèení a doplòkù italské produkce, a¾ jsme došli na miniaturní námìstíèko. Posadila jsem se pod sluneèník a objednala si èaj.
Ne¾ mi ho pøinesli, kochala jsem se pohledem na moøe a vùní zdejší atmosféry. Jako bych se v ní ztrácela a vracela se do minulosti, a¾ do rozkvìtu Øímské øíše, kdy si ostrov oblíbil císaø Augustus, který zde nechal vybudovat svá sídla, jejich¾ zahrady ka¾dého okouzlí svou vegetací a nádhernými výhledy. Další nádherné vily a Villu Jovis nechal postavit další císaø Tiberius, který odtud v podstatì ovládal celou øímskou øíši. Capri se tak dostalo slávy a vìhlasu a¾ do císaøovy smrti v r. 37. Dnes se jedná o pozùstatky paláce, které jsou na kopci Monte Tiberio. Traduje se, ¾e Tiberius si vybral tento druhý nejvyšší bod ostrova proto, aby jeho nepøátelé mohli obdivovat pøekrásný výhled na Sorrentký poloostrov, ne¾ je dá shodit ze skály.
Èíšník mi pøinesl voòavý èaj, ponoøila jsem sáèek do vody a zadívala se opìt do dálky. Modré moøe, „modrý ostrov“. A znovu jsem se ponoøila do pøedstav na tu nedávnou dobu, kdy si tento ostrov oblíbili bohatí lidé a umìlci. Tady maloval portrét místní modelky John Singer Sargent, jeho¾ autoportrét je v Uffizi galerii ve Florencii. Tudy se procházel G. B. Shaw nebo Graham Greene, Maxim Gorkyj, na jeho¾ pozvání sem zavítal i Lenin. Na konci 19. století si ostrov zamiloval švédský lékaø Axel Munthe. Zakoupil si zde jeden z nejkrásnìjších pozemkù a postavil na nìm nádhernou vilu z bílého kamene. Vilu San Michele, v ní¾ je dnes muzeum. Vila se nachází na hranì útesu rozdìlující ostrov. A zde také napsal svùj nejznámìjší román „Kniha o ¾ivotì a smrti“. Pro mne byla kniha udivující tím, ¾e v jeho srdci nezanechala stopu ¾ádná ¾ena, o ní¾ by se v knize, by» jedinou vìtou, zmínil.
Upila jsem èaje a uvìdomila si, ¾e sedím v kavárnièce, odkud je výhled na pevninu, ¾e sedím na ostrovì, který je pro svou malebnost vyhledávaným sídlem a v mytologii známý jako ostrov Sirén – bájných stvoøení, které svým hlasem lákaly moøeplavce s jejich lodìmi mezi zrádné útesy do náruèe smrti. Hledím na moøe a potichu si šeptám:
Dívám se z míst, kde Axel Munthe postavil svùj bílý dùm, dívám se smìrem k pevninì, hledám tu, která má na svìdomí Pompeje a zatímco si v kavárnì míchám èaj, náhle vidím od Syrakus pøiplouvat èlun na palubì s mu¾em pøivázaným ke stì¾ni. Pluje kolem, aby uslyšel a nedal se zlákat divukrásným zpìvem Sirén.
Takové je Capri, jeho¾ ulièkami prochází historie. Ostrov s pøekrásnými výhledy, s pozùstatky kachlù z øímských císaøských vil a Tiberiových lázní. Pùvabné a tajuplné Capri i se svou azurovou jeskyní, ji¾ vlny Tyrhénského moøe vytloukly do vápencových útesù. Ráj turistù a snù…