Nákupèík a bidet prkýnko
Ka¾dý máme rùzné záliby, kterými dìláme radost vìtšinou sami sobì, ale které dovádìjí k šílenství milované osoby, se kterými sdílíme ¾ivot. Napøíklad moje dlouholetá kamarádka, kdy¾ na ni pøišla depka, tak honem bì¾ela do nejdra¾šího obchodu, kde si koupila nìco na sebe. Tak to alespoò o ní øíkal její man¾el, co¾ ona samozøejmì vehementnì popírá. Avšak èasto oslòovala jak mne, tak okolí pøekrásnými svetýrky, kabelkami nebo botièkami. Jeliko¾ mìla chmury èasto, tak byla nejlépe obleèená dáma jakou jsem znal, zatímco její man¾el trpìl hladem. Nakonec to došlo tak daleko, ¾e neš»astník musel rozbíjet prasátko, aby mìl vùbec mince na pivo. Díky man¾elèiným depresím chodil jako mátoha a byl obleèený jako bezdomovec.
A jakpak jsem na tom já? Zálib mám mnoho. Napøíklad se okouzlen rád koukám na krásné ¾eny, koketuji se staøenkami, tahám se za vousy, cpu se nezdravým jídlem, òoumu se v nose, piju pivo a koøalky a sem tam s radostí utrousím sprostá slovíèka. Jistì by se mých zálib našlo ještì mnohem více, ale v pokroèilém vìku si na nì nevzpomínám. Ještì si matnì pamatuji, ¾e jsem za mlada èùral do umyvadla a vrhal tou¾ebné pohledy na dámské prádélko sušící se na šòùøe na prádlo.
Dodnes však je moje nejvìtší záliba nakupování. Díky jí jsem si také vyslou¾il pøezdívku “Dìdek nákupèík.” Ano, nemusím být su¾ován èerným psem a slzet v noci nad promarnìným ¾ivotem, nebo» si v¾dycky najdu záminku nìco drahého koupit. To vìtšinou oznámím ¾enì Mánì, ¾e jdu na “pakùpky,” co¾ je jediné slovo z ruštiny, které si dodnes pamatuji navzdory tomu, ¾e mám z ní státnici, a vydám se do oslnivých obchodních støedisek utrácet penzi. Pøiznám se, ¾e je to setsakramensky tì¾ká práce, proto¾e za léta horlivého nakupování máme doma snad ka¾dou piškuntálii. Tyto, podle Máni naprosté zbyteènosti, na kterých se jenom usazuje prach, nám ale usnadòují a zpøíjemòují ¾ivot. Musím uznat, ¾e má Máòa dokonce nìkdy pravdu. To, ¾e láme rukama nad tím, ¾e mám více bot ne¾ Amarga Marcos nakonec i chápu. Ano, pøiznám se, ¾e v urèitých pøípadech jsem tak trochu na hlavu. Nevím jaké pominutí mysli mne napøíklad pøinutilo vyhodit velké peníze za šest reproduktorù a zesilovaè, proto¾e tuto soustavu dìlající z obýváku biograf, stejnì nesmím pou¾ívat. Prý takový rámus Máòa nebude poslouchat! Tak¾e celá dánská soustava sice zkrášluje zaøízení obýváku, ale jinak je mnì platná jako mrtvému šála.
Nedávno jsem se opìt vydal na nákup, abych koupil bezdrátová sluchátka, která si vlo¾ím do uší a do zblbnutí poslouchám èeské písnièky mého mládí.
Léta nakupování mne obdaøila bájeènými hodinkami Apple, se kterými mohu odpovídat na telefony, nastartovat poèítaè a které mají tolik mo¾ností, ¾e jsem z toho jelen. Dodnes nevím, jestli vlastnì ukazují èas a k èemu jsou dobré, a proto je nepou¾ívám. Elektrický kartáèek na zuby mnì sice rve dásnì do krve, ale je moderní a krásný. Èert ví, k èemu jsou mi ètyøi páry italských cyklistických bot a dvì karbonová kola v cenì au»áku, kdy¾ na kole jezdím stále ménì, proto¾e se bojím, ¾e lehnu a skonèím na vozejèku. Nemusím zdùrazòovat, ¾e jsem vzrušením koupí tìchto sportovních vìcí nezamhouøil oko nìkolik nocí. Nemám však v úmyslu nudit ètenáøe výètem vìcí, které jsem, vìtšinou k nelibosti ¾eny Máni, za mnoho let nakoupil.
Na co jsem však pøed nìkolika dny nepøišel! Doèetl jsem se toti¾, ¾e se ve stáøí mù¾e k naší hrùze stát, ¾e jsme neschopni se díky revmatickým rukám a celkové zchátralosti po pou¾ití toalety poøádnì utøít. ®e jsme závislí na nìjaké dobré duši, aby za nás tuto jednostrannì privátní, potupnou, ale ku zdraví a hygienì dùle¾itou zále¾itost vykonala sama! Tato hrozná pøedstava mnì dala pøíle¾itost se nad ní zamyslet. Jako dìdek se spoustou volného èasu jsem se vrhnul na internet a bingo! Svìtlo na konci tunelu v podobì toaletního bidet prkýnka!! A jedineèná pøíle¾itost jít jednou zase na “pakùpky.”
Nejdøíve jsem ale udìlal dùkladný prùzkum toho, co nabízí trh. Nemohl jsem uvìøit co za vymo¾enosti se v takovém prkýnku skrývá. Tak za prvé, prkýnko je vyhøívané. A jeho teplotu lze regulovat. Ji¾ jsem si v duchu pøedstavoval, jak budu dlouhé chvíle døepìt na toaletì s tabletem v ruce a moje zadnice bude pøímo vychutnávat pøíjemnì zahøáté prkýnko. A jak Máòa, která bude zrovna tak tou¾it po teplém prkýnku, bude netrpìlivì volat: “U¾ jsi?” A já budu odpovídat: “Eštì ne!” “Tak proboha dìlej, nejsi na to sám!”
Zmaèknutím tlaèítka na dálkovém ovládaèi se z útrob prkýnka vysune chromovaná trubièka, která mnì zadek dùkladnì opláchne vodou, její¾ teplotu si zrovna tak mohu regulovat. Ach, jaká to slast! Pozor! Oèistec tímto nekonèí! Náhle se záhadným zpùsobem otevøou v prkýnku skrytá dvíøka a zadnice je ovívaná teplým a navonìným proudem vzduchu. V tu ránu se rozhodnete, ¾e chcete na hajzlíku skonèit ¾ivotní pou». Všechny tyto a jiné slasti jsou dopodrobna vylíèeny v odborné literatuøe. Samozøejmì, ¾e chromované trubky tiše vyjí¾dìjící ze sedátka jsou dvì. Dámy toti¾ v¾dycky musí mít extrabuøty!
Pøišla doba nákupu. Horeènatì jsem se vydal do obchodu, kde mne uvítal veliký nápis “SALE” a mladá, usmívající se sleèna. Ta mnì ukázala prkýnka od rùzných výrobcù, dokonce se na jedno posadila, ale k mému zklamání na sobì nedemonstrovala pøednosti toho èi onoho prkýnka. To bych se snad cítil povinovaný za $2 800 italský bidet koupit. Takto jsem si jenom utøel studený pot, zdvoøile jsem se rozlouèil s tím, ze pøijdu pozdìji s man¾elkou, aby si ho mohla vyzkoušet. Vypotácel jsem se z obchodu a ještì ne¾ jsem nasednul do auta, jsem slyšel zvonivý hlásek prodavaèky “Zlevnìno z $3 380.”
“No a nekup to!” sarkasticky jsem poznamenal a zklamanì odjel domù.
Nebyl bych to já, abych vítìzoslavnì neoznámil ¾enì Mánì, ¾e jsem jí koupil nádherný bidet, navíc zlevnìný. Na otázku, kolik jsem za nìj dal, jsem udal cenu s dodatkem “No a nekup to!” Kdy¾ jsem ale vidìl Máòu rudnout s vystupující temnou ¾ílou na èele, polekal jsem se a radìji jsem kápl bo¾skou. “No to víš, ¾e jsem za tak nehoráznou cenu ¾ádný prkýnko nekoupil, miláèku. Jsem snad blbej?” Máòa samozøejmì souhlasila, ¾e jsem a prohlásila, ¾e za takový prachy bychom poøídili toaletní papír pro celou rodinu na do¾ivotí.
Nakonec jsem pøece našel na internetu ú¾asné prkýnko se všemi vymo¾enostmi jako mìlo to v pøedra¾eném obchodì. Za pouhých $300. Sice èínské, ale nekup to, ¾e ano? Teï se nemohu doèkat a¾ na nìj usednu, pøeètu si noviny, shlédnu na You Tube film a mo¾ná, ¾e si na nìm i schrupnu. A nebudu slyšet Mánino úpìnlivé volání, ¾e musí taky...