RANÈ JIZERKA
Ano prosím, Austrálie má “Ranè Jizerka”, který vlastní krajané, naši dobøí kamarádi Dana a Petr. Známe se od doby, kdy jsme ještì ¾ili v Melbourne.
V¾dycky jsme si tìchto pracovitých, vynalézavých lidí moc vá¾ili. U¾ v té dobì pøed více jak tøiceti lety Petr vyhrával ceny za zušlechtìné, nádherné orchideje na australských výstavách i v zahranièí. Obdr¾el nìkolik prvních cen. Nebylo však lehké pìstovat orchideje v Melbourne. Mìl ve svém domì vyhrazenou místnost a tam pomocí rùzných zavla¾ovacích pøístrojù a regulátorù tepla a svìtla, musel udr¾ovat v místnosti stálé podmínky, aby se krasavicím daøilo. Byla to ú¾asná podívaná, kytièky mìly nádherné barvy a odstíny, èlovìk nevìdìl, jak taková porota tu krásu hodnotí? Všechny se nám zdály na první cenu.
Proto¾e ka¾dý z nás má jiný osud a ten náš nás zavedl do Canberry, na urèitou dobu jsme ztratili s pøáteli kontakt. Pøes jiné vynikající kamarády z Melbourne se k naší radosti opìt navázal. Hlavnì Vladimír, který s Petrem komunikuje pomocí emailových dopisù.
Dana s Petrem nás zaèali zvát k nim na návštìvu. Ne však do Melbourne, ale do Glenmaggie. Toto malé mìsteèko dvì hodiny jízdy severovýchodnì od Melbourne je nové pùsobištì našich kamarádù.
Odboèím, nebo» v tu dobu, kdy jsme ještì ¾ili v Melbourne, jeli jsme se do Glenmaggie podívat.Prodávaly se tam pozemky. Hodnì Èechoslovákù mìlo o toto místo zájem a my jsme byli jedni z nich, které menší místo u jezera lákalo. Kdy¾ jsme však místo navštívili a vidìli, o které pozemky se jedná, hned jsme tuto nabídku k odkoupení zavrhli. K pozemkùm se jelo prašnou cestou a ten vybraný den výletu bylo navíc neuvìøitelné sucho a vedro. Za naším autem nás následoval oblak písku, prachu a já nevím èeho ještì. Pøed námi jelo auto a za ním ten samý prachový útvar, který znemo¾òoval naší viditelnost jak dopøedu tak i dozadu. Podívala jsem se na Vladimíra a on hned vìdìl, co si myslím.
Dojeli jsme k pozemkùm. Ten, co jsme chtìli kupovat, i ty ostatní byly obrostlé roštim, vysokou suchou trávou, sem tam eukalypt, prostì na pohled australská divoká, zanedbaná buš.„Tady bude práce!“ „To radši zùstaneme, kde jsme ¾e?“
„Co ty na to, Vládí?“ Tak jsme odjeli k jezeru, kde si dìti prohrály, a potom upalovali zpìt do Melbourne.
Dana s Petrem si jeden z pozemkù vybrali a chystali se, ¾e tam zatím budou jezdit na víkendy a pozemek pøipravovat na pøíští léta. Na dobu, a¾ pùjdou na zaslou¾ený odpoèinek. *
Stalo se, ¾e kamarádka Marie z Melbourne mìla zdravotní nesnáze a my jsme se chystali ji navštívit, potìšit a na zpáteèní cestì zaskoèit na Glenmaggie. Marii se pøití¾ilo a nechtìla v tu dobu pøijímat návštìvy. Petr navrhl, a» tedy pøijedeme rovnou k nim. Cesta byla naplánována, aspoò si pøipomeneme místo z dob, kdy naším domovem byl stát Victoria.
Vyrazili jsme jednu bøeznovou sobotu ráno roku 2014 smìr Glenmaggie. Z Canberry je cesta daleká, skoro šest hod. klidné jízdy s nìkolika malými pøestávkami. Kdy¾ jsme koneènì dorazili a hledali “Ranè Jizerka”, byli jsme mile pøekvapeni.
Prašná cesta k pozemkùm zùstala, ale místo krèálù a køovin co si z tìch minulých dob pamatujeme, tam stály z obou stran cesty domky a proèištìný les k nepoznání.
Samozøejmì ranè Dany a Petra nejkrásnìjší usedlost v ulici. Tyto lidi první dojem neodradil, jako pøed lety nás. Nevím, co jsme oèekávali? Èlovìk v¾dy èeká to, co mu zùstalo v ryzí pamìti z døívìjší doby. Èasy se mìní a tak i Glenmaggie za¾ilo zmìnu.
Kamarádi nás mile pøijali a ubytovali na jednu noc. Mohli jsme zùstat déle, ale nechtìli jsme zneu¾ít jejich pohostinnosti.
Obdivovali jsme tu nádheru kolem domku. Upravená zahrada, všechno mìlo svùj úèel. Domek s vkusem vyzdobený. Stìny zkrášlovaly Petrovy olejomalby. Pyšnì se nám pochlubil svým novým hobby - “prospectink”. „Tak¾e u¾ nepìstuješ orchideje? Jsi nyní prospektor? Tak povídej!”
Donesl nám na ukázku pár exempláøù zlatých nagetù, úhlednì zorganizovaných v krabièkách posaných údaji, kde je našel a kolik vá¾í.
Kromì nich jiné krásné prsteny a pøívìsky zhotovené z jeho nálezù pro sebe i Danuš.
„Máte štìstí, v pondìlí jde moje sbírka do sejfu v bance. Nemù¾u všechno dr¾et v domì. Èlovìk nikdy neví, prohlásil Petr.”
Petr má úspìch se vším, na co sáhne. Tito dva lidé jsou tak sehráni, jako ozubená koleèka perfektnì zapadající. U nich se nenajde zapomenutá hromádka s harampádím, èi neuklizený koutek. Kdy¾ jsme procházeli dílnou, nemohla jsem uvìøit, ¾e i tam má vše svoje místeèko a vše úhlednì roztøídìno.
Hned jsem pomluvila Vladimíra a líèila, v jakém zoufalém stavu se jeho dílna nachází. Ujistila jsem je, ¾e se postarám, ne¾ pøijedou, aby byla uklizená. Pochybuji, ¾e to tak dopadne, nebo» Vladimír má tolik výmluv, ¾e kdy¾ pracuje, nemù¾e zároveò uklízet a pak stejnì zase bude nepoøádek, a¾ zaène nový projekt, tak¾e dílna zùstane nav¾dy bez poøádného úklidu. Prý zbyteèná námaha.
Danuš nám pøipravila k jídlu samé èeské dobroty. Je vnikající kuchaøka a její recept na štrùdl jsem vyzkoušela na rodinných pøíslušnících a osvìdèil se na jednièku.
Odjí¾dìli jsme s plným autem napakovaným odštìpky keøù, s cibulkami kvìtin a s plnou taškou jablek z jejich úrody. Èekalo nás zvelebování naší zahrádky. Jestli se nám to podaøí jako na Ranèi Jizerka, nevíme, ale snaha tu je.
Mezi tím se nám Marie uzdravila, a tak jsme za ní a jejím man¾elem podnikli tého¾ roku na Silvestra výlet a oslavit její uzdravení.