TRIO mezigeneraèní rozhovor Josef Èermák, Renata Šindeláøová a Terezie Èerbáková
Pøeètìte si zajímavý mezigeneraèní rozhovor o skládání básní, o literatuøe, o ¾ivotì v Kanadì, o Havlovi a o ¾ivotì vùbec…Tento rozhovor inicioval Václav ®idek a jistì by k nìmu napsal zajímavìjší úvod. Ale v tuto dobu je v nemocnici a posíláme mu vøelý vzdušný pozdrav s pøáním brzkého uzdravení.
(redakce)
Renèa: V jakém okam¾iku a na kterém místì nejradìji skládáte básnì? Pepíèek: Renèo, musím odpovìdìt v èase minulém. Naposled jsem nìco slo¾il pøed dvaceti lety - to mi bylo nìco pøes sedmdesát. Pøicházelo to na mne náhle, kdy¾ jsem mozek nezamìstnával nièím jiným, èasto v noci a¾ na posteli. Obyèejnì jsem to nosil v hlavì, ne¾ to bylo celé.
Terezka: Mohl èlovìk v 50. letech v Èeskoslovensku vùbec básnit? Nìjak se mi to nerýmuje...
Pepíèek: Terezko, bylo a byly psány nádherné básnì v letech padesátých, stejnì jako v ètyøicátých. Halas:"Malovìrní! Myslete na chorál!"
Renèa: Zkrášlujete si nìjak ètení, nebo si prostì kdekoliv otevøete knihu a zaènete èíst? Pepíèek: Renèo, vìtšinou zaènu èíst od zaèátku. Ale jsou knihy, jako "Úpadek a pád øíše øímské", kterou mohu otevøít kdekoliv.¨
Terezka: Jak dlouho jste èetl svùj pas, ne¾ jste ho pøedlo¾il definitivnì celníkùm? Pepíèek: Terezko, nemyslím, ¾e jsem nìkdy svùj pas opravdu èetl.
Renèa: Jaký typ literatury je podle Vás zbyteènì podceòovaný? Pepíèek: Renèo, nevím, kdo jakou literaturu podceòuje. V mém pøípadì ètu literaturu, která mì zajímá. Ale to je otázka zájmu, ne hodnocení.
Terezka: Stalo se Vám nìkdy, ¾e jste pøi nìjaké práci podcenil pøípravu? Pepíèek: Terezko, dost èasto. Vìtšinou proto, ¾e jsem chtìl ušetøit èas.
Renèa: Jaký pocit by mìl v èlovìku zùstat poté, co právì odlo¾il doètenou knihu? Pepíèek: Renèo, nezále¾í pouze na ètenáøi, ale také na kní¾ce. Myslím , ¾e bychom mìli být ke ka¾dé kní¾ce spravedliví.
Terezka: Jaký pocit ve Vás pøevládal poté, co jste odlo¾il (ale nezanevøel na nìj) svùj rodný jazyk? Pepíèek: Terezko, já mìl to štìstí, ¾e v Torontu je dost silná èeská (a skoro ka¾dá jiná) národnostní skupina, tak¾e jsem èesky mluvil skoro ka¾dý den svého 70 letého pobytu v Kanadì. Kanada je v mnoha smìrech, vèetnì jazykù, mimoøádnì snášenlivá zem.
Renèa: Co je v Torontu nejvíce a nejménì podobné Èechám a Èechùm? Pepíèek: Renèo,nejvíce jsou si podobné v tom, ¾e tu hodnì lidí mluví èesky, ještì poøád tu najdete èeské restaurace, èeské divadlo, Masarykovo mìsto, èeské kostely, noviny... Liší se snad nejvíc v tom, jak v tomto století øešily politické problémy. Kdy¾ znaèná èást obyvatelstva Quebecu ¾ádala odtr¾ení od Kanady, vláda Kanady (její¾ pøedsedou byl tatínek nynìjšího ministerského pøedsedy) trval na všeobecném referendu. Federalisté - nevelkým rozdílem - vyhráli.
Terezka: Není Vám tam zima? Mù¾ete se ohøát u nìjakého teplého srdce? Pepíèek: Terezko, zima? Tu fyzickou obèas cítím v instituci pro staré lidi, ale to má dobrý dùvod. Bìhem jídel (ale také ráno a veèer, kdy my, chovanci, potøebujeme víc pomoci (je tu øada devadesátníkù i stoletých) zamìstnanci sebou musí hodit, tak místnosti nejsou pøehøáté. A ta druhá zima? Myslím, ¾e kdy¾ sama nabízíte teplé srdce, jiné teplé srdce snadno najdete.
Renèa: Kde si lidé v Torontu dobíjí baterky? Pepíèek: Renèo, musím se Vám pøiznat, ¾e jsem v Torontu baterky nikdy nenabíjel (v¾dycky se našlo "teplé srdce")
Terezka: Musel jste si Toronto dobýt? Nebo Vás pøijalo pøátelsky? Pepíèek: Terezko, Toronto je mìsto, které neustále pøijímá spousty nových hledaèù domovù. Nemá èas se vìnovat ka¾dému novému pøistìhovalci, ale v podstatì ka¾dému dá mo¾nost, aby svùj nový domov dobyl.
Renèa: Na co byste dnešní Èechy nalákal do Kanady? Pepíèek: Renèo, na obrovitost (rozlohou druhá nejvìtší zemì na svìtì), na velkolepost její pøírody, na mo¾nosti vytvoøit si dobrý ¾ivot, ale pøedevším na snášenlivé ladìní zemì. Naši diplomaté jsou si toho dobøe vìdomi. Pøíklad: Pøed lety byl generálním konzulem naší rodné zemì v Kanadì Richard Krpaè (dnešní generální konzul v Šanghai). Na Torontské univerzitì organizoval pøátelské setkání: pozval na nì Kanaïany , krajany a jako úèinkující hosty: kanadské Indiány ze Saskatchewanu, èeské a slovenské hokejisty, hrající v kanadských a amerických ligových mu¾stvech, a skupinu krásných modelek z Èech. Byl to fantastický veèer.
Terezka: Kdybyste ¾il nyní v Èechách, vzal byste zase nohy na ramena? Pepíèek: Terezko, nemyslím. Kdyby bývalo vyšlo Pra¾ské jaro, a to u¾ jsem byl z ÈSR skoro dvacet let, byl bych se asi vrátil. Dokud bych mohl, hájil bych svoji rodnou zem.
Renèa: Na co byste Kanaïany nalákal do Èech? Pepíèek: Renèo, Prahu, zámky, muziku a pivo.
Renèa: Co je pro Vás "nejvìtší vìda"? Pepíèek: Renèo," nejvìtší vìda"? Snad astronomie a biologie..Cokoliv mi mù¾e zodpovìdìt otázku, o èem to vlastnì je.
Terezka: Kdo je pro Vás nejvìtší Èech? Pepíèek: Terezko, asi bych øekl Hus. Proto¾e pravda pro nìj mìla vìtší cenu, ne¾ ¾ivot. Proto¾e svému národu dal tak skvìlou radu: "Milujte se vespolek, pravdu ka¾domu pøejte..."
Renèa: Co všechno jste chtìl vìdìt, ale nikdy jste se k tomu nedostal? Pepíèek: Renèo, je toho tolik, ¾e bych to spisoval pár týdnù. Na pøíklad: Je Bùh a jestli je, pøedpokládám, ¾e je všemocný a jestli¾e je, proè se svìt od svého zaèátku brodí v potocích krve?
Terezka: Vìdìl jste v¾dycky, ¾e se v Èechách jednou nadechnete svobodnì? Pepíèek: Terezko, bohu¾el budoucnost jsem nikdy nevìdìl, o té jsem nanejvíc spekuloval a nìkdy vìøil, ¾e se nìco musí stát, jinak ¾ivot nemá smysl. Vìøil jsem, i kdy¾ jsem nezapomnìl, ¾e jsme tøi sta let ¾ili pod Habsburky - a dosud vìøím, ¾e pravda a láska zvítìzí nad l¾í a násilím.Ale neuva¾oval jsem o tom, zda se toho do¾iji v naší poslední variaci.
Renèa: Jaký vìdecký objev podle Vás nejvíce prospìl lidstvu? Pepíèek: Renèo, snad pluh? Snad léky?
Terezka: Prospìlo by lidstvu, kdyby ho pravidelnì nìkdo profackoval? Pepíèek: Terezko, to je, myslím, marná otázka a tak bezbøehá jako: Nebylo by lépe, kdyby lidstvo nikdy neexistovalo? Ani na jednu, ani na druhou nemám odpovìï.
Terezka: Neprospìlo by lidstvu víc, kdyby nic neobjevilo?
Pepíèek: Terezko, nemyslím, ¾e nìco takového je mo¾no obhájit, ale jsem si jistý, ¾e se najdou zástupy obhájcù ka¾dé ohavnosti.
Renèa: Èím nejradìji zamìstnáváte svùj mozek? Pepíèek: Renèo, myslím, ¾e mozek spíš zamìstnává mne. Nebo snad jsou to impulsy zvenèí, které zaklepou na mùj mozek, ten potom zamìstná mne (kdokoliv já - mimo mozku - jsem)…
Terezka: Mù¾e Váš mozek obhájit zlo páchané na èlovìku za jeho názor? Pepíèek: Terezko, nemyslím, ¾e nìco takového je mo¾no obhájit, ale jsem si jistý, ¾e se najdou zástupy obhájcù ka¾dé ohavnosti.
Renèa: Èím nejradìji zamìstnáváte své ruce? Pepíèek: Renèo, to je otázka, která se u mne nikdy nepøihlásila. Moje ruce jsou velmi autonomní. Ale kdy¾ na to (Vaší zásluhou) myslím, pak bych asi musel øíct, ¾e moje ruce se nejrozkošniètìji cítily pøi plavání v teplé vodì.
Terezka: Mìl jste nìkdy lidský osud ve vlastních rukách? Pepíèek: Terezko, ne tak, abych mohl rozhodnout o pokraèování èi konci lidského ¾ivota. Díky Bohu.
Renèa: Èím nejradìji zamìstnáváte svoji duši? Pepíèek: Renèo, tohle je dvojklanná otázka: nejsem si toti¾ jistý, co je duše. Hlas, který mi øíká, co je správné, jakási šòùra do vìènosti? Je to nìco, co mohu zamìstnávat? Pak to musí být nìco, èemu mohu udìlovat rozkazy. Dìkuji za otázku, na kterou nemám odpovìï.
Terezka: Zamìstnala Vaši duši Milada Horáková jen na èásteèný úvazek? (viz recenze na film "Milada", pozn. redakce) Pepíèek: Terezko, Milada Horáková moji duši zamìstnávala snad víc, ne¾ kdokoliv jiný. Víc, ne¾ kdokoliv jiný mne nutila od mých tøinácti let hledat Boha. Kdy¾ mi bylo tøináct, jednu noc jsem v bouøce bìhal po vesnici a køièel do bleskù: "Jestli jsi, tak mne zab´." Proces s Miladou Horákovou mì zastihl u¾ v uprchlickém táboru v Nìmecku, kde byli také rodiny Jiøího Corna a Dr. Karla Jeøábka a kde èekal na emigraci i man¾el Milady. Spoleènì poslouchali vysílání procesu s Miladou. Dovedete si pøedstavit, jak se cítil Miladin man¾el?
Renèa: Èím nejradìji zamìstnáváte druhé? Pepíèek: Renèo, touhle otázkou jste mì chytla. Já opravdu nerad zamìstnávám druhé lidi. Leda kdy¾ jde o placenou zále¾itost.
Terezka: Zamìstnal byste i Václava Havla? Pepíèek: Terezko, zále¾í v jaké roli bych ho mìl zamìstnat? Jako essayistu? Jako dramatika nebo øeèníka? V podobných pozicích bych nemìl problém. Ale problém jsem s ním mìl v otázce dìlení Èeskoslovenska. Havel pøijel do Toronta 9. února 1990. Mìlo to být jeho první velké setkání s krajany a hlavnì tìmi, které vyštval komunistický re¾im. Havlùv torontský pøítel, profesor Torontské univerzsity, G.H. Sklling, mì navrhl na roli MC pøi setkání na Torontské univerzitì. Havel a mluvèí slovenské skupiny Rev. D. Toth pronesli øeèi, v nich¾ ¾ádali, aby v èeských zemích od sebe oddìlili vìdomí èeské státnosti od státnosti èeskosloslovenské, a tak posílili národní vìdomí a sebevìdomí obou národù. Havlùv èlánek byl uveøejnìn v krajanském tisku, kde byla rovnì¾ uveøejnìna moje opovìd´: "pøíští formální rozdìlení Èeskoslovenska by v budoucnosti bylo daleko snazší, kdyby ke skuteènému rozdìlení došlo teï." A pak jsem rezignoval na všecky krajanské funkce. Ale skoro souèasnì jsem si uvìdomil, ¾e tím víc práce uvalím na ostatní krajanské dobrovolné pracovníky a rezignaci jsem odvolal. Ale nešel jsem na party k Havlovì poctì, kterou uspoøádali man¾elé Škvoreètí. Tak¾e, kdybych mìl co mluvit do volby prezidenta ÈSR…
Josef Èermák, Renata Šindeláøová a Terezie Èerbáková
Pepíèek: Renèo, na obrovitost (rozlohou druhá nejvìtší zemì na svìtì), na velkolepost její pøírody, na mo¾nosti vytvoøit si dobrý ¾ivot, ale pøedevším na snášenlivé ladìní zemì. Naši diplomaté jsou si toho dobøe vìdomi. Pøíklad: Pøed lety byl generálním konzulem naší rodné zemì v Kanadì Richard Krpaè (dnešní generální konzul v Šanghai). Na Torontské univerzitì organizoval pøátelské setkání: pozval na nì Kanaïany , krajany a jako úèinkující hosty: kanadské Indiány ze Saskatchewanu, èeské a slovenské hokejisty, hrající v kanadských a amerických ligových mu¾stvech, a skupinu krásných modelek z Èech. Byl to fantastický veèer.
Renèa: Jaký vìdecký objev podle Vás nejvíce prospìl lidstvu?