V noci o víkendu zavedli letní èas a vydr¾í s námi nìkolik dlouhých mìsícù, a¾ do konce øíjna. V èeských zemích je letní èas nepøetr¾itì zavádìn od roku 1979 a po celou tu dlouhou dobu se vedou zanícené diskuse, zda je nìkomu vùbec nìco platný…
Èas je nìco, o èem skoro vùbec nepøemýšlíme a co pokládáme za samozøejmost. Víme, ¾e v poledne máme jít na obìd, a ¾e ve ètvrt na osm zaèínají zprávy. Ale napadlo vás u¾ nìkdy, proè existuje vlastnì letní a zimní èas?
Letní èas je tu od dob zaèátkù mìøení èasu. Za tvùrce letního èasu je pova¾ován londýnský stavitel William Wilett, který v roce 1907 vydal leták "Ztráta denního svìtla". I kdy¾ prokázal jasné úspory, které by toto opatøení pøineslo, nikdo ho nebral pøíliš vá¾nì. S prvními experimenty se zaèalo v roce 1909, ale obecnì byl letní èas zaveden a¾ s nástupem první svìtové války z dùvodu energetických úspor. V našich zemích se letní èas mìnil v letech 1916-1918 a 1940-1949, ale k pravidelnému zavedení došlo a¾ od roku 1979.
Letní èas tedy údajnì pøináší výrazné energetické úspory státu. Nelze ovšem opomíjet jeho výrazný zásah do biorytmù ka¾dého èlovìka. Obecnì trvá organismu pøizpùsobení na zmìnu asi týden, ale mnoho lidí si stì¾uje, ¾e si na nový èas zvykají témìø tak dlouho, jak dlouho tento èas platí. V jejich pøípadì jde hlavnì o poruchy spánku, ale také rùzné jiné psychické a fyzické obtí¾e, jejich¾ existenci pøipouštìjí i odborníci.
Støedoevropský èas se pou¾ívá ve vìtšinì státù Evropy. Pøechodu na letní èas se z evropských zemí neúèastní pouze Island, Bìlorusko, Grónsko a norské ostrovy Jan Mayern a Svalbard.
Letní èas zpravidla zaèíná poslední bøeznovou nedìlí, letos od 29. bøezna. Od roku 1996 bylo období letního èasu prodlou¾eno a konèí poslední nedìlí v øíjnu.
Na základì naøízení EU však byly zmìny èasu závazné. Na konci roku 2000 pak Evropský parlament schválil jeho prodlou¾ení na neurèito. Sjednocená Evropa tedy bude zøejmì i nadále pou¾ívat sjednocený letní a zimní èas.
Letní èas se na našem území v minulém století zavádìl tøikrát. Poprvé u¾ v roce 1916. Podruhé se letní èas na naše území vrátil v letech 1940 a uplatòoval se a¾ do roku 1949. Tøetí zavedení letního èasu platí dosud a došlo k nìmu v roce 1979.
Svíèky na pøídìl Tvrdí se, ¾e prvním pøíznivcem myšlenky zmìny èasu na letní byl Benjamin Franklin. Ten napsal v roce 1784 satirickou esej, ve které se prohlásil za prvního èlovìka, který zjistil, ¾e slunce dává svìtlo od okam¾iku, kdy vyjde. Aby lidé více vyu¾ívali fenoménu denního svìtla a spoøili energii, z legrace navrhl danì na svíèky, dìlové rány brzo po ránu a dokonce prodej svíèek na pøídìl. S nápadem posunout hodiny ale nepøišel on. To navrhl a¾ londýnský stavitel jak psáno výše - William Willet. V roce 1907 vydal èlánek „Waste of Daylight“ (Ztráta denního svìtla), ve kterém popsal návrh posunovat ka¾dou dubnovou nedìli ruèièky hodin o dvacet minut dopøedu a opaèným zpùsobem postupovat v záøí. S nástupem „moderního státu“ neboli zvýšené regulace toho, co obèan smí nebo ne, došlo v nìkterých evropských zemích na uzákonìní hodinového posunu èasu. V prùbìhu druhé svìtové války si Britové posunovali ruèièky dokonce o dvì hodiny (tzv. dvojitý letní èas).
Úspora elektøiny? Energetici tvrdí, ¾e prospìšnost letního èasu tkví v úspoøe energie, proto¾e den je delší a v domácnostech se ménì svítí. Tato myšlenka je ale pravdìpodobnì mylná. Den má v létì i v zimì 24 hodin a ¾ádné administrativní opatøení to nemù¾e zmìnit. Chceme-li skuteènì šetøit elektøinou, mù¾eme se pøece domluvit na tom, ¾e všichni budeme vstávat o hodinu døív a nepodléhat iluzi, ¾e „mìníme èas.“ Pokud chceme skákat z postelí za ranního kuropìní, mù¾eme na letní ráno, na dobu ne¾ odejdeme za jinou èinností, pøenést èást svých jiných aktivit. Ve skuteènosti se z dlouhodobého hlediska doba, kdy ráno vstáváme, posouvá na pozdìjší hodinu. Dnes je - alespoò o úøednických profesích se to dá øíci - jen málo tìch, kteøí zaèínají pracovat pøed devátou. To bylo pøed pár desítkami let nemyslitelné.
Vadí nevadí? Vìtšina z nás se s hodinovým posunem pomìrnì snadno vyrovná, ale jsou mezi námi i citliví jedinci a lidé s poruchami spánku a biorytmu, kteøí mají dvakrát roènì problémy vìtší. Ti musejí trpìt kvùli státní regulaci, pro kterou není øádné opodstatnìní. V pondìlí po víkendu, kdy se zmìnil èas, máme nìkolikanásobnì vìtší šanci stát se úèastníkem dopravní nehody nebo alespoò zmeškat dùle¾itou schùzku. Pøesto z domova vykroèíme zvesela a budeme si øíkat, ¾e nám letní èas nevadí. V¾dy» ho pøece u¾ od roku 1996 mají všechny státy Evropské unie. Odpùrcù demagogického naøízení je poskrovnu. V Èesku byl nejznámìjším z nich pekaø Stanislav Pecka ze Sobìtuch na Chrudimsku, jeho¾ jsme my „normální“ pova¾ovali za podivína. Nám pøece letní èas nevadí a tak chodíme dvakrát roènì po bytì a naštvanì hledáme manuály k rùzným elektrospotøebièùm abychom je pøeladili:-)