Píseò písní (Nejkrásnìjší z písní Šalamounových)
Bible je souborem nìkolika knih. Jednou z nich je Píseò písní, která sama má osm kapitol. Je sbírkou svatebních písní z rùzných dob. Nìkteré pocházejí patrnì z 5 a¾ 3 stol. pø. Kr., kde¾to jiné snad a¾ z doby Šalamounovy. Ještì po její kanonizaci r. 90 po Kr. byly o ni vedeny spory a bývala oblíbenou písní pøi rùzných nevázaných zábavách. Od 5. stol. po Kr. je èetba Písnì dolo¾ena jako sváteèní èetba o ¾idovských Velikonocích.
ALEGORIZACE PÍSNÌ: O výklad Písnì se ve všech dobách vedly spory, které nejsou rozhodnuty dodnes. Do kánonu se dostala u¾ jako alegorie. O pùvodním zamìøení jejích jednotlivých èástí není nic známo.
Alegorický výklad, který je dolo¾en pøinejmenším od 1. stol. po Kr. a který umo¾nil pøijetí Písnì mezi kanonické spisy pøi jednání v Jabnì (Jamnii) r. 90 po Kr., chápe vztah Milého a Milé obraznì jako vztah Hospodina k Izraeli. Køes»ané jej pøenesli na vztah Krista k církvi. Jsou tu ovšem mo¾né i jiné závìry. Chápáno mysticky šlo by o vztah Šalamouna k Moudrosti nebo Krista k lidské duši apod. Jen pro svou výluènì nábo¾enskou motivaci se jednotlivé starozákonní knihy zachovaly, zatímco spisy teologicky pochybné byly nièeny nebo aspoò odmítány.
LÁSKA BO®Í I LIDSKÁ: Patrnì neporozumíme Písni správnì, budeme-li jednostrannì zdùrazòovat jen alegorický výklad. Co je v Bibli psáno, je psáno pro èlovìka a pro jeho ka¾dodenní ¾ivot. Èlovìk potøebuje jako vzor vìrnou Bo¾í lásku, ale pochopí ji jen z vlastní vìrné lásky k bytosti blízké, která se pøímo stane souèástí jeho vlastní bytosti. Mù¾eme proto v Písni vidìt jak chvalozpìv na lásku èlovìka k èlovìku, tak ji chápat i jako obraz lásky Hospodina k jeho lidu èi Krista k církvi.
1 ZROD LÁSKY
Touha
Ké¾ políbí mì polibkem svých úst! V¾dy» lepší je tvé laskání ne¾ víno.
Pøíjemnì voní tvé oleje, nejèistší olej – tvé jméno. Proto tì dívky milují.
Táhni mì za sebou! Dáme se v bìh.
Král uvedl mì do svých komnat. Budeme jásat, radovat se z tebe,
pøipomínat tvé laskání opojnìjší ne¾ víno. Právem tì všichni milují.
Úskalí
Èerná jsem a pøece pùvabná, jeruzalémské dcery, jak stany Kédárcù,
jako stanové hounì Šalamounovy.
Nehleïte na mne, ¾e jsem a¾ do èerna opálená, ¾e mì tak o¾ehlo slunce.
To synové mé matky se proti mnì rozohnili, ulo¾ili mi vinice hlídat,
neuhlídala jsem však vinici vlastní.
Nejistota
Povìz mi ty, kterého tolik miluji, kde budeš pást, kde necháš odpoèívat stáda za poledne!
Proè musím být jako zahalená pobìhlice pøi stádech tvých druhù?
Jestli¾e to sama nevíš, nejkrásnìjší z ¾en, vyjdi po šlépìjích stád
a kùzlátka svá pas u pastýøských kolib.
Ú¾as
Ke klisnì vozu faraónova jsem tì pøipodobnil, má pøítelkynì.
Pùvabné jsou tvé tváøe pøívìsky ozdobené, tvé hrdlo ovinuté šòùrou perel.
Pøívìsky zlaté ti udìláme, poseté støíbrem.
Vonièka myrhy
Pokud je pøi stole král, vydává nard mùj svou vùni.
Vonièkou myrhy je pro mne mùj milý, spoèívá na mých prsou.
Hroznem henny je pro mne mùj milý v éngedských vinicích.
Setkání
Jak jsi krásná, pøítelkynì moje, jak jsi krásná, oèi tvé jsou holubice.
Jak jsi krásný mùj milý, jsi líbezný! A naše lù¾ko samá zeleò.
Trámoví našeho domu je z cedrù, deštìní cypøišové.
2 ZRÁNÍ LÁSKY
Láska je moc
Jsem kvítek šáronský, lilie v dolinách.
Jako lilie mezi trním, tak má pøítelkynì mezi dcerami.
Jako jabloò mezi lesními stromy, tak mùj milý mezi syny.
Usedla jsem ¾ádostivì v jeho stínu, jeho ovoce mi sládne na rtech.
On mì uvedl do domu vína, jeho prapor nade mnou je láska.
Obèerstvìte mì koláèi hroznovými, osvì¾te mì jablky, nebo» jsem nemocna láskou.
Jeho levice je pod mou hlavou, jeho pravice mì objímá.
Zapøísahám vás, jeruzalémské dcery, pøi gazelách a pøi polních laních:
nebuïte a nezburcujte lásku, dokud nebude chtít sama.
Láska je jaro
Hlas mého milého!
Hle, právì pøichází, hory pøeskakuje, pøenáší se pøes pahorky.
Gazele se podobá mùj milý nebo kolouškovi.
Hle, právì stojí za naší zídkou, nahlí¾í do oken, dívá se møí¾ovím.
Mùj milý se ozval, øekl mi: “Vstaò, má pøítelkynì, krásko má, a pojï!
Hle, zima pominula, lijavce pøešly, jsou tytam. Po zemi se objevují kvìty,
nadešel èas proøezávat révu, hlas hrdlièky je slyšet v naší zemi.
Fíkovník nasadil první plody, voní kvítky vinné révy.
Vstaò, má pøítelkynì, krásko má, a pojï!”
Láska je píseò
Holubièko moje v rozsedlinách skály, v úkrytu nad str¾í,
dopøej mi zahlédnout tvou tváø, dovol mi hlas tvùj slyšet.
Jak lahodný je tvùj hlas! Jak pùvabnou máš tváø!
“Lišky nám schytejte, lištièky malé plenící vinice, vinice naše, kdy¾ kvetou!”
Mùj milý je mùj a já jsem jeho, on pase v liliích.
Ne¾ zavane den a stíny dají se v bìh,
pøibìhni, milý mùj, podoben gazele èi kolouškovi na Béterských horách.
3 HLEDÁNÍ LÁSKY
Odvaha lásky
Noc co noc hledala jsem na svém lù¾ku toho, kterého tolik miluji.
Hledala jsem ho a nenalezla.
Teï vstanu a obejdu mìsto, ulice, námìstí, vyhledám toho, kterého tolik miluji.
Hledala jsem ho a nenalezla.
Našli mì strá¾ci obcházející mìsto: „Toho, kterého tolik miluji, jste tu nevidìli?“
Potom, jen co jsem od nich odešla, hned jsem nalezla toho, kterého tolik miluji.
Uchopila jsem ho a u¾ ho nepustím, dokud ho nepøivedu do domu své matky,
do pokojíku té, je¾ mì poèala.
Zapøísahám vás, jeruzalémské dcery, pøi gazelách a pøi polních laních:
nebuïte a nezburcujte lásku, dokud nebude chtít sama.
Prùvod lásky
„Kdo je ta, je¾ vystupuje z pouštì jako sloup dýmu,
ovanuta vùní kadidlovou z myrhy a z nejjemnìjšího koøení kupecného?“
Hle, jeho lo¾e – lo¾e Šalamouna, šedesát bohatýrù okolo stojí, bohatýrù z Izraele.
Všichni dr¾í v rukou meèe, vycvièeni k boji, ka¾dý po boku má meè proti noènímu dìsu.
Trùn lásky
Nosítka král si zhotovil, král Šalamoun, ze stromù libanonských.
Sloupky k nim zhotovil støíbrné, opìradlo zlaté, sedadlo purpurové.
Vnitøek je oblo¾en láskou jeruzalémských dcer.
Vyjdìte jen a pohleïte, sijónské dcery, na krále Šalamouna,
na korunu, jí¾ ho korunovala jeho matka v den jeho svatby,
v den, kdy jeho srdce naplnila radost.
(Nejkrásnìjší z písní Šalamounových)
