Pohled z okna

Postupně se poznáváme, zvykáme si na sebe a stáváme se přáteli. Je tak na místě, kdo chce (není podmínkou), přiblížit ostatním své okolí, své milé, zájmy, pocity atd. Začali jsme pohledem z okna. Dalším pohledům se však meze nekladou, samozřejmě v etických hranicích, daných provozem těchto stránek.

Chcete se také zapojit? Je to jednoduché, pošlete text (případně i foto) na info@seniortip.cz a my z toho uděláme dokument, který se objeví na hlavní stránce v tématickém okruhu - Pohled z okna. Zatím to tak funguje a zde je jeden z dalších pohledů - avšak pozor (!) název „Pohled z okna“ je jen přenesený...

Tentokrát je to pohled na jeden obyčejný pracovní den…

Důchodcův pracovní den

Tak jsem si dělal iluze, jak si v důchodu odpočinu, jak se budu věnovat svým koníčkům. Moje představa ideálního dne byla, že si ráno uvařím kávu, uvelebím se s ní v křesle a začnu číst jednu z knih, na kterou jsem dříve neměl čas. Že budu číst do oběda a pak od oběda až do večeře a podle toho, jak bude kniha silná, od večeře až do poslední stránky. To je moje představa ideálně stráveného dne v důchodu.

Ale omyl. Ono tomu tak není. Já nemůžu takhle mrhat časem, protože musím dál pracovat. A důvodem je můj nízký důchod. Kdo by to byl řekl, že po celoživotní dřině mi vyměří takovou almužnu, která mi nestačí na pohodlný život s knihou. Tak jsem začal pracovat. Bez pracovní smlouvy, s klouzavou pracovní dobou, bez nároku na dovolenou, ale což je hlavní a pozitivní, s platem, který není zdaněný. Můj pracovní den začíná někdy už v šest hodin ráno. Dopoledne většinou hlídám pošťačku. Sotva odejde z našeho domu, vyběhnu v bačkorách k dopisní schránce a vyberu z ní všechny reklamy. Roztřídím si je po stole a pročítám nabídky jednoho supermarketu za druhým. Mám připravenou tužku, papír a kalkulačku. A zaznamenávám si, co je v kterém marketu ve slevě a o kolik procent. Když mám všechno poznamenané, neopomenu se podívat, kdy která sleva začíná. Už večer si připravím nákupní tašky, peníze, abych mohl hned po ránu vyrazit mezi prvními. Kdybych otálel, mohl bych přijít pozdě a regál by byl prázdný. Mohl bych jet autem, ale to by se nákup prodražil. Někdy jedu MHD, protože jako důchodce mám slevu.

Tak na příklad zítra pojedu do Alberta. Mám poznamenáno: káva Velvet ze 169 korun zlevněno na 99,90. Vepřová kýta vcelku 1 kg ze 118,90 na 94,90. Krušovická desítka v plechu z 27,80 na 10 Kč. Šunka nejvyšší jakosti 100 g z 25,90 na dvacku. Cibule šalotka z 29,90 taktéž na dvacku. Woolite 5 l zlevněný o 120 Kč. Ještě večer si připravím čtyři tašky a ráno vyrážím z činžáku. A jelikož Albert není daleko, vydávám se pěšky. Musím jít opatrně sněhem, abych si na náledí nezlomil nohu. Když přicházím k supermarketu, vidím, že zdaleka nejsem první. Pětikorunu už mám připravenou v kapse.

Nejdřív se zastavím v zelenině, 5,90 na čtvrt kile, počítám a beru si tříkilový sáček. Vozík tlačím ke kávě a hledám Velvet, překontroluji, zda je to ten ve slevě a dávám ho do košíku. Sleva je lákavá, tak přidávám ještě jeden. Krušovická desítka za deset korun, no nekup to. Skládám je do košíku vedle sebe. U pultu s masem se ptám na zlevněnou vepřovou kýtu. Prodavačka mi vychválí jednu čtyřkilovou. Přece nejsem žádný troškař, tak přikývnu. Přemístím se k uzeninám. Šunky si koupím třicet deka. Potom si všimnu 1+1. Kupte dva, zaplaťte jeden. Beru si tedy čtyři. Bez pěťáku úspora dvacka na každém balíčku. A u pečiva vidím, že když si koupím tři koblihy za 5,60, mám je jen po čtyřech korunách. Beru si tedy tři, na každý den jednu. No a nakonec ještě na praní Woolite a jedu k pokladně. Stojím tam frontu. Už si představuji, jak porcuji kýtu na pečení, na řízky a počítám, kolik porcí asi tak z ní udělám, zamrazím a kolik obědů z ní budu mít.

Prodavačka řekne výslednou sumu 1.260,30. Platím v hotovosti. Lístek si pečlivě uložím do peněženky a naskládám všechno do tašek. Pětikorunu z vozíku vsunu do kapsy na zítřek. Plazím se, vytížený jak soumar pomaloučku po náledí k domovu. Nejsem sám. Některé babky mají tašky na kolečkách. Taky si takovou koupím, ale počkám, až bude ve slevě. Doma si všechno odsouhlasím a spočítám, že jsem ušetřil 793,20 Kč. To je moje dnešní mzda, můj dnešní výdělek. Nezdaněný, prosím. Dosud. Než začnu porcovat kýtu, ještě skočím do schránky pro dnešní letáky, abych měl práci na zítra. Musím pracovat každý den. Kdybych takhle pracoval každý den, tak si vydělám víc, než činí můj starobní důchod. Jen kde na to brát. A navíc mě mrzí, že při mé práci nemám nárok na dovolenou.

Marta Urbanová

* * *
Fotokoláž © Marie Zieglerová

Zobrazit všechny články autorky