Jak se rodí arabistka
S Janou Bøeskou jsem se kdysi setkal ve velmi milé spoleènosti. Zajímavì jsme povídali a ona mi doporuèila k pøeètení jeden svùj pøeklad z arabštiny. Potom ještì uteklo hodnì vody po øekách Eufratu a Tigridu, ne¾ jsme se zase sešli a dohodli se na rozhovoru o svìtì a kultuøe, která je mi hodnì vzdálená. Janì Bøeské ovšem ne. Mo¾ná vás nìkteré její názory zaujmou tak, jako zaujaly mne. Snad ještì úvodem zdùrazním, ¾e v krátkém rozhovoru mnohde hodnì zjednodušuji. Kdo bude chtít dál a hloub, jistì si potøebné podklady najde.
Jano, jak se mladé dìvèe u nás dostane k arabštinì. Sympatiètí studenti?
Zajímala mì francouzština, studovala jsem ji od mládí. Na filozofické fakultì tehdy otevírali jenom dvojkombinace francouzštiny s nìjakým ménì známým jazykem. Bulharština, vietnamština a další mne nebraly, arabština mne zaujala. Tak jsem to zkusila.
No a potom pøijetí, škola, stá¾e…
Já nemívám vìci jednoduché. Nevzali mì, paradoxnì jsem neuspìla z francouzštiny. Jenom¾e kdy¾ jsem se pøipravovala na pøijímací zkoušky, setkala jsem se dr. Charifem Bahbouhem, Syøanem, který v Praze uèil arabštinu a ve svém nakladatelství Dar ibn Rushd vydával a dodnes vydává kní¾ky zamìøené na Orient. Pomáhal mi s reáliemi a dodnes vlastnì vydává moje pøeklady z arabštiny. Ten mi jako první pootevøel nový a neznámý svìt, který mì postupnì natolik upoutal, ¾e zájem o francouzštinu zaèal zaostávat za arabštinou. Zaèala jsem studovat jiné obory, nikoliv èistou arabistiku, nakonec jsem se trochu oklikou dostala ke studiu Blízkého východu a ukonèila jsem ho doktorátem na Ústavu Blízkého východu a Afriky. A arabština mi dodnes zùstala jako koníèek.
Vy jste ale také v arabském svìtì ¾ila.
Dohromady asi dva a pùl roku. Vedle studijních pobytù v Tunisu, Sýrii a Jemenu jsem na Blízkém východì, konkrétnì v Sýrii a Emirátech, nakonec i pracovala. Navzdory nìkterým vìcem, které mì nepøestávaly vytáèet (jako mnohé vìci tady v Èechách), jsem se opravdu jako doma cítila v Sýrii, k srdci mi také velmi pøirostl Jemen. Naopak Emiráty rozhodnì nejsou zemí, kam bych se chtìla vracet.
Mezi mými pøáteli a kolegy na syrské univerzitì jsou muslimové i køes»ané, a podle obleèení jsou k nerozeznání (a¾ na ten jeden šátek). Na hlavní fotografii je autorka v Jemenu.
Tak¾e se perfektnì domluvíte.
Je to všechno daleko slo¾itìjší. Existuje spisovná arabština, ale to je jazyk nábo¾enství, literatury, politiky, nikoliv jazyk bì¾ných lidí. V arabském svìtì se mluví dialekty a ty se bìhem èasu spíše oddalují, ne¾ sbli¾ují. Bì¾ní lidé spisovné arabštinì sice rozumí, ale èasto v ní mluvit neumí. Dokonce se soudí, ¾e televize Al-D¾azíra, která vysílá ve spisovné arabštinì ve všech arabských zemích, ji jako ¾ivý jazyk zachránila. Tak¾e kdy¾ jsem pøijela do arabského svìta, vybavená znalostí spisovného jazyka, byl mùj hlas opravdu osamìlým hlasem na poušti. Pøizpùsobit se hovorové arabštinì a dialektùm, to byl další krok, nelehký. Ostatnì všechny dialekty arabštiny asi neovládá nikdo. Arabisté se vìtšinou zamìøují vedle spisovného jazyka, který je základním pøedpokladem a východiskem pro studium náøeèí, na jeden a¾ dva dialekty.
A kde se mluví nejèistší arabštinou?
To si netroufám posoudit. Syøané tvrdí, ¾e spisovné arabštinì je nejbli¾ší syrský dialekt, podle mé vlastní zkušenosti by to byl spíš Jemen, mnozí arabisté tvrdí, ¾e je to Egypt.
A co Palestinci?
Potkala jsem se s nimi pøedevším v Sýrii. Jsou vìtšinou velmi inteligentní a vzdìlaní. Mnozí z nich se øadí k inteligenci zemì, její¾ obèanství ale nemají. Obèanství Palestincù by bylo na samostatné téma rozhovoru. Nìkteøí Palestinci mi vysvìtlovali, ¾e dùraz na vzdìlání je souèástí jakési strategie pøe¾ití palestinského národa.
Jano, jak se ¾ije hezké blondýnì v arabském svìtì?
Je to rozlehlý svìt, plný velkých rozdílù a kontrastù. ®ila jsem jak v oblasti støedomoøské kultury, tak i v tradièním Jemenu èi pozápadnìném Zálivu. V Sýrii nejsou ¾eny v burkách vùbec normou, tam potkáte místní ¾eny s výstøihy a v tìsných d¾ínách jako v Evropì. Výraznì jiné je to v Zálivu èi v Jemenu, tam je ten ¾enský svìt opravdu hodnì oddìlený od toho mu¾ského. Moje zkušenost ze støedomoøské arabské kultury je taková, ¾e vztah k ¾enám je tam podobný jako v ji¾ní Itálii, nebo na Sicílii. Mu¾ je sice okázalý macho, ale v soukromí je to èasto jinak. Tam velí ¾ena, která má velký respekt pøedevším jako budoucí èi stávající matka.
Do harému vás nechtìli?
To je další trochu legenda. Napøíklad v Tunisku je mnoho¾enství pøímo zakázané, v nìkterých dalších zemích je zákonem pøísnì regulované, co¾ jeho výskyt zásadnì omezuje. Ustupující trend polygamních man¾elství se však projevuje i mezi mladými lidmi v tradièních spoleènostech, jakými jsou tøeba státy Zálivu. A pøísnì podle islámské tradice to man¾el mnoha ¾en nemá vùbec jednoduché. Stejné podmínky, materiální i emocionální, pro všechny (a¾ ètyøi) ¾eny, to není tak jednoduché. Nezacházela bych do podrobností, ale zkuste si to pøedstavit. Islámské rodinné právo je velmi podrobné a najdete tam spoustu zajímavostí, napø. ¾e první man¾elka musí souhlasit se sòatkem man¾ela s další ¾enou. Ale zákony se samozøejmì dají obejít v muslimském svìtì stejnì jako u nás.
Nejen v Damašku, ale i v dalších èástech zemì se potkává tradice s modernitou. Tyhle dívky rozhodnì nejsou turistky!
Kdy¾ jsme u Koránu, co slùvko d¾ihád?
Vypomohu si trochu uèebnicovou pouèkou. Je d¾ihád srdce a d¾ihád meèe. Jako je køes»anství srdce a víry a køes»anství køi¾áckých výprav. V historii u¾ muslimové a jejich islám èást Evropy kolonizovali a ve Španìlsku to bylo období rozkvìtu. Køes»ané a ®idé nebyli muslimùm zcela rovní, ale také neza¾ívali ¾ádnou genocidu. Nikdo je nenutil k pøestupu na islám. Velkou roli tam hrála i ekonomika, ale to by bylo na další rozhovor.
Obèas udivenì ètu, ¾e u nás stoupá poèet muslimek. Také pøestoupíte na tu víru?
Já to urèitì v plánu nemám, ale umím si tenhle jev vysvìtlit. Nehledala bych v tom nic tak slo¾itého. Vìtšinou jsou to mladé, zaláskované ¾eny, které mají tendenci jít za svým partnerem i s jeho vírou. Znala jsem mnoho ¾en, které rády zùstaly v arabském svìtì. Imponoval jim obdiv mu¾ù, zdùraznìná role ¾eny, její spoleèenská váha, soudr¾nost rodiny. Pro ¾eny, které zùstanou s man¾elem v arabském svìtì, je konverze nìkdy jen formálním gestem, aby se vyhnuly otázkám. V Sýrii vedle sebe ¾ijí a pøátelí se muslimové a køes»ané, dìti spolu chodí do školy, ale smíšené man¾elství bì¾né není. Je jednodušší konvertovat, ¾ádné povinnosti z toho pro vás neplynou. Stává se také, ¾e konvertují mladé studentky arabštiny èi souvisejících oborù. To mù¾e být dáno zvìdavostí, mù¾e to být póza nebo hledání sebe sama. Samozøejmì to mù¾e být i opravdová víra a identifikace s uèením Koránu.
A proè vás to nepøitahuje?
Nebudu mluvit o víøe, o které nemá smysl racionálnì diskutovat, buï ji èlovìk má, nebo ne. Ale pokud jde o chování k ¾enám, nemám problém se svou identitou jako ¾ena, nepotøebuji se v ní utvrzovat, naopak mám potøebu se realizovat i profesnì a nìkteré jejich zvyky jsou pro mne k nepøe¾ití. Pokusím se to ukázat na pøíkladu: Pøišla jsem za rektorem syrské VŠ, na které jsem pracovala, zeptat se, zda mohu odeslat víza do Nìmecka. V evropském prostoru otázka nìkolika minut, na jasnou otázku jasná odpovìï. Tam ale musíte probrat rodinu, pøátele…ten hovor se dlouho toèí mimo problém a zeptat se rovnou je nezdvoøilost, nebo vaše otázka prostì není bez zahøívacího koleèka ani pochopena. Umíte si pøedstavit tu ztrátu èasu? Proto tam všechno tak dlouho trvá. Pro mì je tohle strašnì frustrující. Pøitom stejný respekt jako mu¾ští kolegové, kteøí se na rozdíl ode mì nepøedøeli, jsem nikdy nemìla. Jsem ¾ena a vá¾í si mì pro jiné vìci, ne¾ je intelekt a pracovní výkon, co¾ bych já ale oèekávala. Obchodní vztah se buduje tøeba roky, je to zále¾itost osobní dùvìry. Prostì jiný kraj. Ale tohle je vìc kultury, ne èistì islámu jako nábo¾enství.
Tak co je na islámu tak pøita¾livé. Pro mu¾e i ¾eny?
Spousta lidí na Západì tou¾í po vìtším duchovnu a tradièní køes»anství s neustálými aférami a zkostnatìlou hierarchickou strukturou je nedokázalo pøesvìdèit. Islám na nì pùsobí opravdovìji, a pøitom ve skuteènosti s køes»anstvím sdílí tyté¾ základní lidské a spoleèenské hodnoty. Správný muslim ¾ije vlastnì podle køes»anského desatera. V islámu napøíklad neexistuje církev jako instituce. Tam je vìøící a bùh. Je tam i jistý obøadník, knìz, imám. Ale ten je souèástí komunity, není podøízený ¾ádným biskupùm, církevním potentátùm. ®ádný celibát, naopak imám jako dobrý muslim by mìl mít dìti. Muslimská spoleènost klade dùraz na rodinu, respekt k rodièùm, soudr¾nost a solidaritu… Je to ¾ivotní styl, odpustek si v islámu nekoupíte.
Prostá reprodukce tedy není maximum?
Spíše naopak. To je skoro minimum. Mít dìti je samozøejmost, spoleèenská povinnost, souèást nábo¾enské morálky. Porovnáme-li populaci v Izraeli, nebo chcete-li v Palestinì, pak u Izraelcù je to podobné jako u nás, porodnost klesá, kde¾to mezi Palestinci naopak roste. Tak¾e je jasné, kdo je dlouhodobì ve výhodì. Aèkoliv se vyskytují názory, ¾e porodnost je z politických dùvodù mezi Palestinci programovì podporována, jde o dùsledek tradièního uspoøádání spoleènosti. Na Západì za nás pøevzal v mnoha oblastech odpovìdnost stát, v arabském svìtì se lidé mohou spolehnout èasto pouze na rodinu, proto dìti mít musí, a èím více, tím lépe.
Ještì trochu tápu: sunniti, šiité. Vím, ¾e šiité je Irán.
Šíité mají blí¾e k církevní struktuøe, tam to institucionální trochu je. Odštìpili se u¾ v zaèátcích islámu a mají poøád ve štítu jistý pocit ukøivdìní, který se nìkdy vyznaèuje trochu sektáøskými, fanatiètìjšími projevy. Je to ale velmi zjednodušené tvrzení, islám není homogenní, je v nìm zahrnuta spousta smìrù, to by bylo na dlouhé povídání. Je to jako mluvit o køes»anství a mít na mysli katolíky a zároveò mormony. Lidé mají za¾ité šíity jako nábo¾enské fanatiky v souvislosti s Chomejního Íránem, ale nezapomínejme, ¾e Usáma bin Ládin a ti, kteøí se k jeho odkazu hlásí, pocházejí z øad sunnitù. S pøekroucenými extremistickými výklady svatého písma èi fanatismem se lze potkat u jakékoliv nábo¾enské skupiny, nejen v islámu.
A jsme u toho èasto pøedvídaného konfliktu. Euroamerická civilizace, kontra islám. Ovládne Evropu?
Soudím, ¾e muslimové mo¾ná ano. Zda i islám, tím si jistá nejsem. Nemyslím si, ¾e by tu nìkdo silou šíøil islám jako jedinou správou víru. Ale je pravdìpodobné, ¾e pøi pokraèování souèasného demografického trendu postupnì poèetnì pøevládne ta èást populace, která se hlásí k islámu, èi pochází z islámské kulturní oblasti. Nenazvala bych to ovládnutím, ale pøevládnutím. A osobnì se takového vývoje nebojím. Ale necítím se být prognostièkou. Co bych ovšem ráda zdùraznila, je jistá medializace, medializace jednostranná. Vìci nejsou tak jednobarevné. Medializace u nás èasto jednobarevná je. Zábìry na ¾eny v burkách, na muslimské pøistìhovalce, kteøí v ulicích zapalují auta. Pøitom pøevá¾ná vìtšina pøistìhovalcù, kteøí v Evropì ¾ijí, se takhle nechová. Ani nevíme, ¾e náš soused je muslim. ®ije úplnì stejnì jako my. Kdy¾ se v soukromí modlí, tak k tému¾ bohu, jako jeho køes»anští sousedé. Ale my máme tendenci upozoròovat na to, ¾e je to Alláh, pøitom je to jen arabské slovo pro Boha. Arabský a islámský svìt má i velké kulturní dìdictví, kvalitní inteligenci s velkou tradicí. Varujme se schematismu, jednostrannosti. Strach je èasto dùsledkem neznalosti.
®enský svìt v Jemenu je striktnì schován za závojem.
Jano, vy sama pøispíváte svým dílem k propagaci arabské kultury. Pochlubte se trochu.
Ta realita není jednoduchá, ráda bych pøispívala víc, ale mo¾nosti jsou dost omezené. Dnes pøedevším pøekládám a obèas se úèastním rùzných kulturních akcí zamìøených na arabský svìt. Mým nakladatelem je dr. Charif Bahbouh, kterého jsem zmiòovala úvodem. Je to nadšenec, který knihy v èeštinì vydává ze své vlastní potøeby šíøit to nejlepší, co arabský svìt nabízí, a to kulturu. Èasto vydává knihy v malém nákladu, poptávka je omezená, náklady vysoké, podporu pro arabskou literaturu tì¾ko hledat. Arabská literatura u nás není pøíliš rozšíøená, známá. Pokud se hrstce pøekladatelù podaøí to trochu vylepšit, zvýšit povìdomí o arabském svìtì, je to v tuto chvíli asi maximum. Pøitom je tolik potøeba poznávat se.
A které své pøeklady nám doporuèíte?
V první øadì všem doporuèuji svùj pøeklad novely Vesnièan hledá stranu od Abdulkaríma ar-Rázihího. Mnì tahle jemenská kniha natolik uèarovala, ¾e jsem ji prostì nemohla nepøelo¾it. A kdokoliv ji dosud èetl, byl nadšený. Èlovìk by nevìøil, jak moc mù¾e jemenská satira oslovit èeského ètenáøe a jak blízké si mohou být vzdálené kultury. Trochu jiný pohled na arabský svìt nabízí povídky Šest slz Hasana Nasra. Je to velmi lidský pohled do nedávné tuniské a al¾írské minulosti a zrovna v dnešní dobì se ty pøíbìhy zdají být opìt velmi aktuální. Potom je tu celá øada sbírek povídek, na jejich¾ pøekladu jsem se podílela s ostatními pøekladateli. Moderní irácké povídky, Moderní libanonské povídky, brzy vyjdou Moderní jemenské povídky… Vøele doporuèuji, proto¾e právì tyhle povídky jsou pro ètenáøe jakýmsi okénkem do arabského svìta a umo¾òují mu udìlat si pøedstavu o celé jeho komplexnosti.
S Janou Bøeskou se povídá krásnì. Má ráda ten pro nás hodnì zvláštní svìt a pøi tom si zachovává kritický odstup. Zámìrnì jsem do jejího povídání pøíliš nezasahoval, soudím, ¾e právì takový pohled obèas potøebujeme.
K dnešnímu ètení pøidám pozdìji ještì další èlánky. V jednom píšu právì o doporuèeném pøekladu Vesnièan hledá stranu, ve druhém jsem kdysi napsal svùj pohled na konflikt køes»anského a arabského svìta a Jana se k nìmu sympaticky vymezila.
Josef Hejna
Foto a popisky Jana Bøeská
***
Zobrazit všechny èlánky autora