Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Felix,
zítra Památka zesnulých.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pradìd
Modrá štola a jiné povìsti z hor na severu


Jako nad Krkonošemi panoval kdysi Krakonoš, tak Jeseníkùm vládl veliký a mocný Pradìd. Jeho sídlo bylo a¾ pod oblaky, na temeni nejvyšší z jesenických hor. Z horských výšin scházel Pradìd do údolí, ve kterých stála lidská obydlí; rád se dal poznat vesnièanùm a zapøádal s nimi hovory. Objevoval se prý v mnoha podobách; nejèastìji jako staøec s rozevlátým vousem, ale také jako lesník, èi dokonce pasáèek. Dobøí lidé se ho nemuseli obávat, tìm neublí¾il; štìdrost a soucitné srdce odmìòoval, jenom lakotu a sobectví trestal.


První prý spatøil Pradìda ovèák jménem Konrád. Kdy¾ pásl jako obvykle ovce na louce za vsí, zazdálo se mu, ¾e ho nìkdo volá. Ulekanì se rozhlédl, ale nikde ani ¾iváèka.
Avšak za chvíli opìt ten hlas jako na køídlech vìtøíèku nesený:
„Konráde! Konráde!"
A pojednou se rozevøela zemì a pøed ustrašeným pastýøem se èernala skalní štìrbina. Z té pukliny pak vystoupila vysoká postava s dlouhými bílými vousy.
Chudák Konrád se rozklepal, ale starcova tváø byla pøívìtivá a jeho modré oèi si ho laskavì prohlí¾ely.
„Konráde, doslechl jsem se, ¾e máš na pastvì nejlepší ovce z dìdiny," oslovil staøec pastýøe.
Dej mi jednu! Jsem Pradìd, vládce tìchto hor." Konrád bez odmlouvání uposlechl. Vyhledal nejtuènìjší z ovcí a pøivedl ji starci.
„Dobøe jsi vykonal, co jsem ti pøikázal," pochválil ho Pradìd. „Splnil jsi mé pøání a nyní je øada na mnì, abych se ti odmìnil."


Potahoval si v zamyšlení své dlouhé bílé vousy, a¾ koneènì øekl:
„Zavedu tì do svého podzemního zámku, do kterého dosud noha smrtelníka nevkroèila. Uvidíš mou pøebohatou klenotnici a sám si vybereš dar."
Konrád vidìl, ¾e do prùrvy v zemi vedou pohodlné schody. A Pradìd mu u¾ pokynul, aby šel za ním. Ovèák mìl strach, ale pøedstava bohatství, které mù¾e snadno získat, pøemohla bázeò a Konrád sestupoval za starcem do podzemí.
Došli k bránì podzemního zámku a Pradìd ji jediným pohybem pa¾e otevøel. Le¾ely tam drahocenné poklady, a¾ ovèákovi zrak pøecházel.
„Za odmìnu si vezmi, co se ti zlíbí," øekl staøec laskavì a probíral si prsty svùj bílý vous a usmíval se, kdy¾ vidìl Konrádùv údiv. „Ale mù¾eš si vzít pouze jediný kousek!" pøidal varovnì.
„Jenom jediný kousek?" vydechl ovèák zklamanì.
,,Ano, jenom jediný!" øekl Pradìda malièko se zamraèil. „Kdybys porušil, co ti pøikazuji, a vzal si tøebas jenom trochu z mých pokladù navíc, zle se ti povede."
Tolik propovìdìl vládce Jeseníkù a v tu ránu zmizel.


Jakmile ovèák osamìl, pøistoupil blí¾e k podzemním pokladùm. Ach, co tam bylo pøekrásných vìcí! Zlaté prsteny a støíbrné poháry, náhrdelníky vykládané drahými kameny a briliantové bro¾e a spony - co si z té spousty vybrat, kdy¾ jeden kousek je krásnìjší ne¾ druhý? Konrád si dodal odvahy a bral ty vzácné pøedmìty do rukou. Èím déle si je prohlí¾el, tím více se mu zdálo nemo¾né vybrat z nich ten nejcennìjší.
Pobíhal v podzemní klenotnici jako zbaven smyslù, vzal jeden pøedmìt do ruky, ale zase jej hned pustil, a¾ zazvonil o skálu, proto¾e spatøil ještì hezèí, a ten zase odlo¾il pro další, který se mu zdál vùbec ze všech nejkrásnìjší ... Však se darmo nemluví: dej psu kost, bude chtít maso! A tak se tedy vedlo i ovèákovi - nevìdìl, co vzít, aby neprodìlal!


Koneènì si pøece vybral nádhernì tepaný zlatý svícen. Kdy¾ však pohlédl na hromady klenotù, skvostù a šperkù, lítost, ¾e by j e mìl v podzemí zanechat, ho pøemohla a on si ve chvatu nacpal kapsy vším, na co zrovna dosáhl. Potom bì¾el rychle k bránì.
Leè co to - bránu nemohl najít! Dobøe si pamatoval, kudy do klenotnice pøišel, ale místo brány tam našel jenom hladké kamenné stìny. Bìhal jako posedlý - všude jenom stìny!
Unaven padl na zem. Tu se pøed ním zjevil Pradìd, ne u¾ usmìvavý staøec s bílým vousem, nýbr¾ zamraèený vládce hor a podzemí.
„Neuposlechl jsi mé rady, Konráde, a proto mi splatíš ¾ivotem!" zahøímal. „Jediný èlovìk, který spatøil mé poklady, jsi ty. U¾ nikdo z hami¾ného lidského plemene je neuvidí."
Mávl holí, ze skály sjel blesk a hromovì zahømìlo. Zemì se zatøásla, skály se zøítily a pohøbily v podzemní klenotnici ovèáka Konráda, který v sobì nedokázal pøemoci lidskou lakotu a touhu po bohatství.


Vypravuje se, ¾e tehdy se nebe rázem zahalilo a z oblohy se snesly spousty vod. Smolné vrcholky starých jedlí se ve vìtru ohýbaly a lámaly a hukot povichru jako by nikdy nemìl ustat. Horstva se otøásala, krásná louka, na které Konrád pásal ovce, zmizela a na jejím místì se vztyèila vysoká hora, která prov¾dycky zavalila podzemní poklady.


Vysoko v oblacích zvedá od tìch èasù své holé témì mocný Pradìd. Vzdálen od lidských starostí vládne jesenickým velikánùm a støe¾í podzemní bohatství hor na severu.


Oldøich Šuleø



Komentáøe
Poslední komentáø: 08.02.2012  08:27
 Datum
Jméno
Téma
 08.02.  08:27 ferbl
 07.02.  12:35 KarlaA
 07.02.  11:23 hera