Země květin i větrných mlýnů

Naskytla se mi v zaměstnání možnost a já jsem měla příležitost podívat se do země  nádherné přírody, holandských nížin.  Původně jsem tam jen na krátkou pracovní cestu, která sice skončila ale zároveň, díky přátelství, které jsem tam navázala se posléze cesta opakovala a protáhla se na několik měsíců.

Nizozemsko je konstituční monarchie s parlamentním systémem vlády. Administrativně se dnes dělí na 12 provincií, hlavním městem je Amsterdam a sídelním městem Den Haag. Oficiálním jazykem je nizozemština, která se řadí mezi jazyky germánské a z laického pohledu je, dle mapy i lingvistického základu, něčím mezi západní angličtinou, východní němčinou a jižní francouzštinou.

Nizozemsko je oblast evangelické víry, typické anglosaské kultury a tvoří je rozsáhlá nížina, protkaná řadou stužek kanálů, říček a potůčků většinou uměle vytvořených, které zároveň nahrazují elektrické či drátěné ploty, tak často viditelné u nás. Čím jsem byla fascinována, byly větrné mlýny, které opravdu ke koloritu Nizozemí patří - je jich tam rozseto tolik, že opravdu připomínají armádu zakletých obrů z Dona Quijota. Zemědělství má zde tradici i budoucnost, vždyť export sýrů (nejznámější Eidam a Gouda) a květin do celého světa nezná v Evropě konkurenci. Mimochodem právě květiny jsou v Holandsku tak výborným vývozním artiklem, že se zde prodávají všude a vlastně skoro zadarmo - pro představu na každodenním trhu v každém větším městě koupíte kytici 20 rudých růží za  přibližně stejnou cenu jako bochník chleba.

Jako každá vyspělá země západu usiluje o čistotu prostředí a i zde slovo ekologie nemá pro domorodce planý význam. Důkazem toho je i chování lidí. Ve větších městech nemají tradici tramvaje a trolejbusy, auta a taxíky, ale kola, obyčejné bicykly, na kterých se jezdí do práce, do školy, do obchodu, do firmy, prostě všude. Není žádnou raritou vidět v saku s koženým kufříkem šlapat do kopce právníka či paní profesorku, která se zařadí do stejného cyklistického pruhu vedle dělníka nebo školáka s aktovkou na zádech. Všem se zdá popojíždění v autech přes křižovatky a plné ulice zbytečně zdržující - takže větší cenu pro ně má seřízené kolo a k tomu velký zámek s řetězem, jelikož krádeže kol jsou stejně na denním pořádku jako jejich nákup. Jiný kraj, jiný mrav. Jednoduše, když se Holanďana zeptáte, co bude dělat o víkendu, tak vám většinou odpoví, že si vezme sváteční kolo a projede se po stezkách kolem města.

Největší dobu pobytu jsem prožila v Utrechtu - krásném, historickém, tichém  městečku podobném naší Praze a pak v Groningenu, který je hlavním městem Severního Holandska - a patří do Groningenské provincie - správnímu celku. Ale samozřejmě jsem se jela podívat do hlavního i sídelního města a také do Rotterdamu, moderního přístavu, obchodního centra a místa sbírek nejmodernějšího umění.

Co se mi vrylo do paměti?

V Utrechtu to byla největší věž Holandska, která se tyčí nad městem do výše 112 m a jmenuje se Domtoren. V Amsterdamu rozhodně nesmíte vynechat Van Goghovo muzeum se světovou sbírkou, na kterou jsou všichni právem pyšní, ale také vás nesmí překvapit špína, uvolněná morálka, drogy a promiskuita - inu je to přístav plný cizinců a obchodníků. Rozhodně zajímavější se mi zdál Den Haag - sídelní město milované královny Beatrix. Dominuje totiž nepočetným množstvím historických staveb v čele s Binenhofem - sídlem královské rodiny, s dnes representativním posláním a sídlem parlamentu. Navíc v době, kdy jsem Den Haag navštívila já, probíhala ve městě obrovská nezapomenutelná výstava Rembrantových děl sesbíraných a zapůjčených z celého světa.

Částí města je také Scheveningen - pískové pobřeží a samozřejmě přístav.

Co mne ale potěšilo v Holandsku ze všeho nejvíce, byla přátelskost a ochota lidí, která se u nás teď málo vidí. Ale snad, když se všichni budeme moc snažit, třeba se to i u nás v brzku změní a my budeme k cizincům přátelštější a budeme je vítat s úsměvem. Určitě jim jinak máme co nabídnout.

Milena Horáková

* * *
Zobrazit všechny články autorky