Jak mne “walking” uzdravil a na nohy zas postavil
U¾ je to témìø šest let, co jsem psal èlánek o zázraèné léèbì dvou kouzelných hùlek, jejich¾ správné pou¾ívání se nazývá “nordic walking”. Vzhledem k tomu, ¾e tento sport je mezi seniory èím dál více populární myslím, ¾e nebude na škodu si èlánek a nìkterá pravidla pøipomenout, a tøeba takto pomoci i dalším lidem se zdravotními potí¾emi.
* * *
„Nordic walking“ je druh sportu, který je dnes velmi populární a rychle se stal masovým sportem. Pìstuje ho na tisíce lidí. Napø. v parcích v Nìmecku potkáváme jednotlivce, ale i celé skupiny ¾en a mu¾ù s hùlkami, pùsobící jakoby nìkam spìchali, ale ¾ivì mezi sebou komunikujících, smìjících se. Jedno mají spoleèné: na všech je vidìt, ¾e jim tento zpùsob pohybu zjevnì dìlá dobøe a tedy, ¾e zøejmì ví, proè to dìlají.
Pøed dvaceti, dvacetipìti léty lidé staršího vìku chodili v parcích pomalu a dùstojnì, sváteènì obleèeni, a èasto vysedávali na lavièkách, aby se neuhnali. Dnes tyto stejné lavièky zejí prázdnotou! Lidé toti¾ na sebe radìji obléknou pohodlné obleèení a sportovní obuv a vydávají se na „procházky“.
Tak jako v Nìmecku, tak i v Èesku vidina dùstojnì kráèejícího penzisty by nìjak do toho velkého „sportovištì“ vùbec nezapadla… Mezi pøíznivci walkingu se toti¾ na lesních cestách proplétají staøí i mladí, ale i cyklisté, bì¾ci, bì¾kynì, a dost èasto mù¾eme vidìt mladou maminku, jak bì¾í ve sportovním obleèení a pøed sebou na støídaèku tlaèí s partnerem dìtský koèárek na velkých kolech, speciálnì pro tento úèel vyrobený. V koèárku mají jedno nebo i dvì dìti a berou tento pohyb jako souèást bì¾eckého tréninku se zatí¾ením.
Zkrátka máte pocit, ¾e zde parky a lesy slou¾í jako velká sportovištì. Lidé, alespoò tady v Nìmecku, pøišli u¾ pøed nìkolika léty na to, jak dùle¾itý je pohyb a s ním neodluènì spojený sport.
V deníku Právo vyšel kdysi na toto téma zajímavý èlánek od paní Oliny Táborské. Já jsem si dovolil z nìho vyjmout to nejzajímavìjší, co se týká tohoto zázraèného sportu nazývaného „nordic walking“, a pøipomínám našim ètenáøùm – coby informace velice pozitivní…
* * *
…Kdy¾ turisté odcházeli, kroutil ten udivený pán pohoršenì hlavou. Byli to pøíznivci nordic walkingu – severské chùze. Nepou¾ívají se pøi ní hole ly¾aøské, ale speciální. Úchyt na jejich konci zpevní palec a zápìstí, tak¾e pomáhají udr¾ovat tìlo bìhem chùze ve správné vzpøímené poloze. Gumové kryty na hrotech hùlek zase usnadòují chùzi na asfaltovém, betonovém nebo jiném tvrdém povrchu. Lokty pohybujeme podél tìla, boky a ramena dr¾íme v jedné rovinì. Nekolébáme se v bocích a nevytáèíme trup. Pøi této chùzi vydáme a¾ o 40 % víc energie a odlehèíme kloubùm.
Lidový sport
Tento jednoduchý „recept“ nejen na zhubnutí, ale i na posílení fyzické kondice, dali svìtu finští ly¾aøští bì¾kaøi. Aby si udr¾eli i v létì formu, zaèali provozovat tzv. pole walking, co¾ je chùze s upravenými holemi na podporu pa¾í. Z toho se vyvinul nordic walking a rozšíøil se z Finska, kde je pøímo lidovým sportem, i do jiných èástí Evropy.
Mù¾eme pøi nìm, stejnì jako pøi klasickém bìhu na ly¾ích, uvést do pohybu a¾ 90 % svalù. Má ovšem tu výhodu, ¾e se dá provozovat všude a po celý rok. Navíc je to sport vhodný pro ka¾dou vìkovou skupinu.
Je drahý tak, jak si sami urèíme
Pán na Blatinách se mýlil, jestli¾e pova¾oval provozovatele nordic walkingu za finanèní hýøily. Je to sport na peníze stejnì nároèný jako turistika. Jen za hùlky zaplatíme nìco navíc.
Èeský trh nabízí širokou škálu nordic walking holí, od jednodušších a levnìjších, urèených pro zaèáteèníky, a¾ po vysoce kvalitní a extrémnì lehké vyrobené z karbonu èi z hliníkových slitin pro výkonnostní sportovce.
„Výška hùlek by mìla být 0,68 x výška postavy. Pøi rovnì postavené holi by mìla pøedloktí a pa¾e pøilo¾ené k tìlu svírat pravý úhel,” øíká Miroslav Karda z Èeské asociace nordic walkingu. Zaèáteèníkùm doporuèuje, aby si poøídili hùlky ještì o nìco kratší.
Zlepší kondici, posílí svalstvo
* nordic walking zvyšuje tepovou frekvenci o 5-7 tepù za minutu (bì¾ná chùze pøedstavuje pøibli¾nì 130 srdeèních tepù za minutu, chùze s holemi a¾ 147 tepù za minutu, tepová frekvence se zvyšuje a¾ o 13 %)
* zvyšuje tìlesnou spotøebu kalorií díky pohybu s holemi o prùmìrnì 20 % ve srovnání s normální chùzí
* mù¾e zvýšit tìlesnou spotøebu kalorií a¾ o 46 %
* uvolòuje svalové napìtí v oblasti zádových a ramenních svalù
* zvyšuje významnì pohyblivost páteøe
* zapojuje do pohybu a tím také posiluje 90 % svalù v tìle
* šetøí klouby a kolena
* sni¾uje zátì¾ kolen u osob s nadváhou
* spaluje a¾ 400 kalorií za hodinu (proti pouhým 280 kaloriím pøi normální chùzi)
* dodává díky pohybu s holemi jistotu na hladkém a klouzavém povrchu
* zlepšuje kondici, posiluje svalstvo horní èásti tìla a nohou a zlepšuje celkovou pohyblivost a krevní obìh.
Kam pro radu
Kdo má zájem si severskou chùzi vyzkoušet a netroufá si na to sám, mù¾e vyhledat nìkteré z akreditovaných center nordic walkingu. V Èeské republice je jich mnoho a postupnì vznikají další. Jejich instruktoøi zájemcùm vysvìtlí zásady správného zacházení s holemi a poradí jim s výbìrem holí.
I tyto speciální hùlky si tam mohou zakoupit. “Jejich kvalita je velmi dùle¾itá pro toho, kdo se chce severské chùzi vìnovat soustavnì,” zdùrazòuje Miroslav Karda.
Kvalita hùlek je dùle¾itá
Madlo: Mìlo by dobøe le¾et v ruce, být nad poutkem asi tøi a¾ ètyøi centimetry prodlou¾ené a v tomto místì lehce ohnuté.
Poutko: Má pevnì spojovat ruku a hùl a kdykoli umo¾nit uvolnìní hole. Nesmí zabraòovat cirkulaci krve a mìlo by se dát lehce od hole oddìlit, chceme-li se tøeba napít.
Trubka: Mù¾e být z hliníku, karbonu, smìsi karbonu a sklolaminátu, jednodílná nebo teleskopická. Kdy¾ teleskopická, tak na základì rozlo¾ení sil a pevnosti dvoudílná. Nastavovací mechanismus délky by mìl udr¾et zatí¾ení vyšší ne¾ 60 kg na hùl.
Špièka/talíøek: Špièka z tvrzené oceli, talíøek by mìl být vymìnitelný a volnì otoèitelný.
* * *
Co dodat? Vlastní zkušenost…
Budu upøímný: Já sám jsem se smál své ¾enì, která walking dìlala u¾ ètyøi roky, a èasto jsem si ji v parných létech dobíral otázkou: “Tak co, jdeš zase ly¾ovat?“ Vùbec jsem nedbal na její rady, ¾e bych mìl ve vlastním zájmu s ní také „bìhat“.
Ale co se nestalo! V tom èase u mne nastala vá¾ná zdravotní situace, kdy mi hrozilo, ¾e nebudu moci u¾ vùbec chodit z dùvodu ucpání ¾il i cév v obou nohách.
Pøední chirurg specializované chirurgie v Kolínì na Rýnem mi doporuèil, ¾e musím svùj kritický zdravotní stav, zapøíèinìný dlouhodobým vysedáváním u poèítaèe, rozehnat pohybem, a hlavnì omezit mou poèítaèovou práci. Nejprve ¾e musím zaèít malými dávkami chùze, které musím postupem èasu stále více a více zvyšovat. Na chirurga, alespoò dle mého mínìní, to byla opravdu neobvyklá rada, která mne skuteènì pøekvapila, ponìvad¾ sám ze své zkušenosti vím, ¾e chirurgové nejradìji “dr¾í v ruce skalpel a hned všechno øe¾ou“. Operaci mi navrhoval jen v pøípadì, kdyby u¾ nic jiného nepomohlo.
A tak jsem zaèal s chùzí s holemi. Nejprve na krátké vzdálenosti, které jsem den ode dne zvìtšoval. Zaèal jsem 50ti metry a u¾ o nìkolik týdnù pozdìji jsem dokázal ujít bez problémù 5 km - jak se øíká - „jedním vrzem“. Bylo to pro mne velmi pøekvapivé zjištìní, a dnes u¾ provozuji walking témìø dennì v délce a¾ 10 km a nebo šlapu dennì 20 a¾ 40 km na kole! Sna¾ím se tyto dva sporty støídat. Je paradoxní, ¾e jsem kdysi musel pro sport – vrcholové maratónské plavání – sportování zanechat, a o tøicet let pozdìji mi jiný sport – walking -navrátil zdraví!
Ještì bych k tomu dodal, ¾e pøed více ne¾ deseti lety mì zaèala velice bolet ramena a lékaø urèil diagnózu, ¾e mi zarùstá vápnem pouzdro levého ramenního kloubu. Pravou ruku jsem mohl pouze pøedpa¾it, výš jsem s ní nepohnul. Lékaø zkoušel všechno mo¾né, masá¾í a elektroléèbou poèínaje a léky proti bolestem konèe.
U¾ jsem se zaèal smiøovat s tím, ¾e budu muset s touto zátì¾í ¾ít a¾ do konce svého ¾ivota, a co se nestalo – mùj stav se najednou zaèal pozvolna zlepšovat – a to opìt díky walkingu! Dnes mohu bez jakýchkoliv bolestí pravou rukou krou¾it a rameno se uzdravilo! Kdybych to na „vlastní kù¾i“ nepro¾il, nevìøil bych…
Èlánek paní Oliny Táborské v “Právu” mi vnukl myšlenku, ¾e bych si nemìl nechat tuto svoji ¾ivotní zkušenost sobecky pro sebe a ¾e musím pokusit o tom nìco napsat. Mo¾ná bude nìkdo v podobné situaci, jako jsem byl já pøed mnoha mìsíci, a má rada mu pomù¾e k uzdravení nebo alespoò ke zmírnìní bolestí èi potí¾í. V¾dy» ucpávání cév a ¾il postihuje vìtšinou lidi, kteøí mají sedavé zamìstnání, a tìch je „díky“ poèítaèové technice dnes velmi mnoho.
Tuto zkušenost mi také potvrdil 92letý Josef Netwig, kterého jsem èasto potkával v mìstském parku v Kolínì nad Rýnem. Tento „mladík“ provozoval walking ka¾dý den u¾ mnoho let a nemohl si ho vynachválit. Pan Netwig se ovšem nespokojil jen s walkingem a mimo toho ještì dennì cvièil gymnastiku na terase svého domu.
®e tento druh sportu je kladným pøínosem pro zdraví a svìdèí mnoha lidem ukazuje i ten fakt, ¾e zdravotní pojiš»ovny v Nìmecku platí bez problému svým pojištìncùm zaškolovací kurzy walkingu.
Pøi jedné z døívìjších návštìv Prahy jsem se sešel s lékaøkou a specialistkou na cévní choroby v Praze, s paní MUDr. Helenou Procházkovou, které jsem svùj pøíbìh vyprávìl. A tak jsem paní doktorku na úplný závìr po¾ádal o její odborný názor na walking, který ètenáøùm Senior Tip rád pøedkládám.
* * *
MUDr. Helena Procházková o walkingu:
Ano, souhlasím s tím, ¾e severská chùze (pøesný gramatický pøeklad by znìl trochu kostrbatì, vra»me se tedy k zavedenému termínu nordic walking) je aktivita velice zdravá. Ona ka¾dá pohybová aktivita – bì¾ná chùze, chùze na bì¾ícím pásu, bìh, cvièení v jakékoliv formì pomáhá zvyšovat výkonnost, obratnost, zlepšuje fyzický i psychický stav. Souèasnì významnì sni¾uje a¾ na polovinu riziko uzávìru tepen dolních konèetin a významnì sni¾uje riziko srdeèní nedokrevnosti, cukrovky a obezity. Pravidelným cvièením se zlepšuje metabolizmus tukù, sni¾uje se hladina cholesterolu, zvyšuje se vyu¾ití kyslíku ve svalech. Pøi cvièení dochází k adaptaci metabolizmu svalù na vyšší spotøebu kyslíku, zvyšuje se obsah oxidaèních enzymù. Prùtok krve se pøesouvá k nejzatí¾enìjším svalovým skupinám. V delším èasovém období pak dochází k rozvoji kolaterál, co¾ jsou novì vytvoøené tepny, které obcházejí úseky zú¾ené nebo uzavøené. Tyto náhradní cévy se postupnì rozšiøují a¾ funkènì nahradí uzavøené úseky. Tím se ke svalùm opìt zvýší pøísun krve a tím i pøísun kyslíku a opìt se prodlou¾í vzdálenost, kterou je pacient schopen ujít, ne¾ se vyèerpá zásoba kyslíku pro svalové buòky.
Je mnoho studií, které potvrzují tyto pozitivní efekty. Napøíklad v jedné studii sledovali, jak se léèba chùzí a pravidelné sledování rizikových faktorù aterosklerosy (hladina cukru a cholesterolu), projeví u nemocných se zu¾ováním a uzávìrem tepen dolních konèetin. Sledovali nemocné, kteøí mìli prokázaný pokles tlaku krve nad kotníkem a nebyl jim proveden ¾ádný výkon, který by tepny rozšíøil (angioplastika). Tìmto nemocným pøed zahájením sledování provedli test bezbolestné vzdálenosti chùze na bì¾ícím pásu. Zjistili tak výchozí vzdálenost, kterou byli nemocní schopni ujít do té doby, ne¾ se vyèerpá zásoba kyslíku pro svalové buòky. Tento test pak byl proveden po 3 a 6 mìsících sledování. Pacienti pravidelnì 4x týdnì trénovali chùzi buï na bì¾ícím pásu, nebo bì¾nou chùzi v okolí bydlištì.
Sledování dokonèilo 57 z pùvodních 93 pacientù. 37 sledování pøerušilo (nìkteøí pro zhoršení zdravotního stavu a nutnost výkonu k rozšíøení tepen, nebo jiné onemocnìní, nebo ztratili zájem o další trénink. U tìch 57 pacientù se pøi kontrolních testech na bì¾ícím pásu zjistilo, ¾e po 3 mìsících se prodlou¾ila vzdálenost bezbolestné chùze na 187% a po 6 mìsících na 240% ve srovnání se vstupní vzdáleností. Myslím, ¾e tento údaj je jasný. Pravidelnou chùzí se prodlou¾ila vzdálenost chùze bez bolesti na více ne¾ dvojnásobek.
Kdy¾ provedli souhrn výsledkù z více studií, zjistili, ¾e pøi léèbì øízenou rehabilitací byly výsledky v prodlou¾ení vzdálenosti chùze daleko lepší, ne¾ výsledky u nemocných, kteøí jen u¾ívali léky.
Jedna vìc je však dùle¾itá, a to vùle k tomu být zdráv, vùle k tomu, sám se pøièinit o to uzdravit se. Ve studiích, které hodnotily poèty nemocných, kteøí absolvují doporuèený cvièební program jsou údaje, ¾e napøíklad v Nìmecku absolvuje trénink jen 30% pacientù, 34% má jiné choroby, které jej znemo¾ní a 36% odmítá cvièit, v USA celý program dokonèí 73% nemocných. U nás jsou výsledky blí¾ící se tìm nìmeckým. Myslím, ¾e tato èísla také hovoøí srozumitelnì.
Našlo by se mnoho „dùvodù“ k tomu zùstat sedìt a jen se litovat. Pacient se zú¾ením cév by klidnì mohl øíct „doktore, dìlej nìco, a» mì ty nohy nebolí kdy¾ chodím“. Zrovna tak je ale jistì hodnì dùkazù a mo¾ností k tomu, aby takto posti¾ený èlovìk øekl „chci sám nìco udìlat, abych se uzdravil“. Já si myslím, ¾e druhá varianta je rozumnìjší. Je dobøe, ¾e se stále více lidí zajímá o rekreaèní sport, a» je to prostá turistika nebo nordic walking, cyklistika nebo ly¾ování. Ka¾dá pohybová aktivita je dobrá k zlepšení fyzické kondice, udr¾ení nebo zlepšení zdraví a tím ke zlepšení kvality ¾ivota.
Tak – hurá pro hùlky a jdeme na to!
Pozn. redakce: Aby toho nebylo málo, tak zítra pøidáme další zkušenost s „nordic walking“.
Bude to èlánek: Èáry-máry-fuk aneb Kouzelné hùlky
Václav ®idek
* * *
Zobrazit všechny èlánky autora