Mùj objev: seniorské høištì
Pejska k denním procházkám nechci, jak mi radila paní doktorka, aby se mi sní¾ila hladinu tukù v krvi. Nicménì musel jsem zaèít uva¾ovat, kam chodit, abych mìl víc pohybu, proto¾e jen tak courat bez cíle mì nebaví. Na internetu jsem narazil na zprávu, ¾e byla obnovena grotta na Grébovce a ¾e tam otevøeli høištì pro seniory.
Byla krásná podzimní a teplá listopadová nedìle, a tak jsme se tam se synem vypravili. Musím pøiznat, ¾e to byla pøimìøenì nároèná procházka šplhat kopec z Vršovic a¾ skoro na Vinohrady, ale bylo to pøíjemné. Vítr sfukoval ¾lu»ouèké listí se stromù, po cestách se shlukovali pejskaøi, a jejich miláèci se prohánìli po trávì. Kolem nás v obou smìrech korzovali rodièe se svými ratolestmi. Grotta nás pøekvapila svou novotou, ještì loni tu byly trosky se zakázaným pøístupem.
V tu chvíli jsem se zaèal zajímat o to høištì pro seniory, prý v blízkosti nedalekého obnoveného jezírka. Zeptali jsme se starší dámy, která se identifikovala jako místní, kde pøesnì to je – ale nevìdìla. Tak jsme se vydali hledat a ovìøili si platnost hesla: kdo hledá, najde.
Kousek nad jezírkem byly na høiš»átku dva mìsíce staré pøístroje, na nich neskotaèily dìti, a na lavièce jediná osamìlá babièka. Pøisedl jsem a zahájil konverzaci. Prý u¾ to nìkolikrát vyzkoušela, a i dnes mìly pøijít dvì kamarádky - ale nepøišly. Kdy¾ tu byly poprvé, byly tu prý i dvì instruktorky, které radily, jak cvièit, aby starouškové nepøišli k úhonì. Já se musel spokojit s instrukcemi na desce ( s pøehozenými popisky pøístrojù) a s øádem, který zdùrazòoval, ¾e to je høištì pro seniory, a ¾e dìti mají své høištì o kousek dál. Mìstskému policajtovi, který pøišel na kontrolu, pøítomnost dìtí nevadila, ale sám atrakci nevyzkoušel, i kdy¾ jsem ho ¾ertem vyzval.
Tak jsem se dal do testování všech ètyø pøístrojù.
Ten první byla sedaèka se stupaèkami s rámovým dr¾adlem vpøedu, vy¾adoval pøita¾ení, pøi èem¾ se zvedl zadek cvièence a postava se èásteènì vzpøímila. Cvièení samo o sobì nebylo a¾ tak nároèné, problém mi trochu dìlalo pøekroèit sedadlo jednou nohou. Pøesto jsem toho za chvilku nechal a šel zvìdavì okusit pøístroj další, protahovací zaøízení.
Tady u¾ to bylo trochu nároènìjší a pøipomínalo podobný stroj ve fitcentru. Úkolem bylo pøi sezení stáhnout hrazdièku pøed tìlo. Šlo to sice hladce, ale pøece jen to vy¾adovalo urèitou opakovanou námahu. Tak¾e, kdy¾ jsem pocítil, ¾e to u¾ staèí, pøešel jsem na další muèidlo.
To slou¾í k procvièování chùze a støídavì se pohybuje nohama vpøed a vzad. Trochu mi trvalo, ne¾ jsem pohyb správnì nakoordinoval, ale pak u¾ to byla docela legrace støíhat nohama sem a tam.
Nejvìtší potí¾e jsem mìl na pøístroji posledním, pohyblivém stupátku, umo¾òujícím pohyb do stran. Pøi pohybu jednou nohou problém nebyl, tì¾ištì tìla zùstávalo svislé. Ale to nebyl úkol! Šlo tu o rozhýbání tìla v kyèlích, a tady mi chvíli trvalo, ne¾ jsem chytil správný grif.
Proto¾e jsem si byl vìdom, ¾e jsem vlastním synem fotografován a filmován, tak jsem se musel sna¾it. Nakonec jsem pøíjemnì znaven usedl na jednu tu seniorskou atrakci a nechal se pro legraci vyfotit, jak jsem zdecimován.
http://www.youtube.com/watch?v=D5CAi7XHEi4&feature=youtu.be
Cestou domù jsem cítil jemnou bolest v kyèlích a nazítøí zas svaly od ramene k lokti. Paní doktorka by mìla ze mne radost a já také cítil zadostiuèinìní, ¾e jsem pro své zdraví nìco konkrétního udìlal.
Po pøíchodu domù jsem usedl k poèítaèi a strýèku Googlovi zadal heslo: Høištì pro seniory. Tam jsem zjistil, ¾e podobných høiš» pro seniory je v Praze víc, napø. na Petøinách, Èerveném vrchu, v Podolí, Modøanech, Øepích, ale ¾e také se nedalo zahanbit Brno, Zdice èi Sušice a zøejmì i další mìsta. Z provozu nìkterých høiš» existují na Youtube i videa. Na webu lze také vyhledat nabídky firem, které rychle pochopily, ¾e výroba cvièebních strojù mù¾e být zajímavý a spolehlivý byznys, proto¾e objednavatelé, zpravidla obce, jsou hodnovìrným obchodním partnerem.
Ještì jsem zjistil, ¾e dlouhodobì mají se seniorskými høišti zkušenosti v USA, a v Evropì, ¾e jsou na špici Skandinávci. Po rozšíøených høištích na pétanque, høe s koulemi oblíbené zejména ve Francii, jsou tato høištì s rozliènými posilovacími pøístroji další mo¾ností, jak nenechat své tìlo napospas lenosti.
Tak nezapomeòte: orgán, který se nepou¾ívá, zakrní!
Hurá na høištì!
Ivo Antušek