Mnohé vánoèní zvyky a kouzla mají pùvod ještì v dobách pohanských. Nejèastìji jsou spojeny s pokusem nahlédnout do budoucnosti a z rùzných znamení vyèíst svùj osud.
Bì¾né je vìštìní osudu z jablka, rozkrojeného napøíè pøi štìdroveèerní veèeøi. Jasnì zøetelná hvìzdièka jadøince znamená zdraví, štìstí a úspìch. Nehezký jadøinec napadený èervem je známkou nemoci, neštìstí, zármutku. Jadøinec ve tvaru køí¾e vìští velké neštìstí, dokonce i smrt. Budoucnost lze hádat také z oøechù louskaných po veèeøi. Pokud jsou ve všech jádra pìkná a zdravá, lze se nadít zdraví po celý pøíští rok. Naèernalé, vyschlé nebo zka¾ené jádro vìští nemoc. A èím více takových jader je, tím spíš se pøedpovìï splní.
Skoøápky s malou svíèkou pouštìjí èlenové rodiny po vodì v umyvadle nebo míse naplnìné vodou. Svíèky se kladou vedle sebe ponìkud dál od okraje. Pokud se u sebe udr¾í, bude rodina pohromadì, èí lodièka zamíøí od ostatních pryè, ten se vydá do svìta. Zhasnutí svíèky nebo pøevrhnutí lodièky znamená neštìstí. Milenci pouštìjí lodièky spolu. Ona polo¾í lodièku pravou rukou, on levou. Vezmou se pøi tom za ruce a èekají, co se stane. Pokud lodièky zamíøí k sobì, je s láskou vše v poøádku, kdy¾ k sobì nechtìjí, pak je tøeba se nad vztahem a jeho budoucností zamyslet.
Lití olova patøí k nejstarším vánoèním zvykùm. Na vìtší nádobu s vodou se polo¾í dvì vaøeèky a pøes nì starý klíè s velkým uchem. Na l¾íci roztavené olovo uchem klíèe ukápneme do vody. Podle tvarù, do nich¾ olovo ztuhlo hádáme, co nás asi èeká.
Klasickou povìrou je házení pantoflem. Svobodné a nezadané dívky a ¾eny se postaví zády ke dveøím, do pravé ruky vezmou pantofel nebo jinou vhodnou obuv a vhodí ji za sebe. Míøí-li støevíc špièkou ke dveøím, bude pravdìpodobnì svatba. Špièka v opaèném smìru znamená ještì nejménì rok zùstat na ocet.
Pokud dívka tou¾í zvìdìt jméno toho, kdo je jí souzen, potøebuje k tomu jablko, nù¾ (a mo¾ná i kalendáø se jmény). Jablko musí oloupat tak, aby dostala jednu dlouhou spirálu. Tou pak tøikrát zatoèí nad hlavou a odhodí ji. Z tvaru, který spirála na zemi vytvoøí se sna¾í pøeèíst písmeno, kterým zaèíná jméno toho pravého.
Oloupané jablko lze pou¾ít k dalšímu zvyku. Rozdìlí se na tolik dílkù, kolik je osob u stolu. Ka¾dý svùj dílek sní. Kdyby nìkdo z pøítomných v pøíštím roce zbloudil, aspoò si vzpomene, s kým jedl o vánocích spoleèné jablko. Dvanáct jadérek z jablka dáme do misky s vodou. Kolik jich vyplave na hladinu, tolik bude v pøíštím roce suchých mìsícù, co¾ je dùle¾ité zjištìní zejména pro zahrádkáøe.
Z cibule naloupáme dvanáct sukének (lodièek) a polo¾íme je vedle sebe. Do ka¾dé sukénky dáme trochu soli. Ka¾dá sukénka pøedstavuje jedem mìsíc v roce; na kterém se sùl do rána rozpustí, v tom bude pršet. Ve kterém jen zvlhne, ten bude srá¾kovì prùmìrný, a ve kterém vìtšina zùstane, v tom lze èekat sucho.
Kdo si nama¾e na Štìdrý den tváøe medem, toho budou mít celý pøíští rok všichni lidé rádi.
Je jeden zvyk, který zajistí, ¾e aspoò jedna vánoèka vydr¾í do Nového roku. Hospodynì zapeèe do jedné vánoèky hrachové zrnko. Vánoèka se mù¾e naèít a¾ na Nový rok; kdo najde hrášek, na toho se po celý rok bude štìstí a úspìch jen lepit. Vdavekchtivé dívky se musí zmocnit devíti patek od vánoèek a schovat si je. Jediný problém je, kde sehnat tolik vánoèek. Dvì nebo tøi omyté a usušené šupiny z kapra vlo¾ené do penì¾enky a tam ponechané zaruèují, ¾e v penì¾ence bude v¾dy nìco penìz.