Slovo zodpovìdnost je ka¾dému èlovìku známé. Kdybych kdekomu polo¾ila otázku, zda se domnívá, ¾e bere za své èiny plnou zodpovìdnost, jistì by nikdo nezaváhal a ka¾dý by odpovìdìl, ¾e ano. Ano, tak by to mìlo být. Ka¾dý èlovìk by mìl být v prvé øadì zodpovìdný sám za sebe a zaèít od malièkostí. Ale ono tomu tak mnohdy není. Jestli to není tím, ¾e si lidé význam toho slova èasto pletou a ¾e si navzájem nalhávají. Mo¾ná však, ¾e si význam toho slova ani dostateènì neuvìdomují. A taky v nìkterých pøípadech se zodpovìdnosti vyhýbají. Èasto hledají nìkoho jiného, na koho by svou zodpovìdnost svalili.
Kdyby nìkdo takovou otázku polo¾il mnì, jistì bych bez rozpakù odpovìdìla, ¾e ano. ®e jsem si své zodpovìdnosti vìdoma a ¾e ji neberu na lehkou váhu. Ale posléze bych se nad otázkou a svou odpovìdí musela zamyslet. Lidé vìtšinou konají, ani¾ by si své zodpovìdnosti byli vìdomi. Nepøipadá jim zcela samozøejmá, by» i u tak jednoduchého dodr¾ení slova. Tøeba vám nìkdo øekne: já ti zítra zavolám. Vy èekáte celý den a kde nic tu nic. ®ádná zodpovìdnost. Úmyslnì zaèínám u toho nejjednoduššího.
Nìkterý èlovìk je schopný plnì pøijmout odpovìdnost za své èiny. Jiný èlovìk toho schopný není. Èím to je? Dalo by se øíct, ¾e ti drzí to svádìjí na kde co, na kde koho. V tom jsou dokonce mistry. Leckdo tvrdí, ¾e je ovlivòuje spoleènost. Rozbité rodiny. Kdo je za to zodpovìdný?
Do jisté míry se setkáváme s tím, ¾e zodpovìdnost je v naší spoleènosti v poslední dobì èasto zanedbávána, vìdomì opomíjena. Vzrùstá zadlu¾enost státu a nikdo za to není zodpovìdný, dennì ve zprávách je národ informovaný, kdo a kolik zpronevìøil penìz a nikdo za to nedostane ¾ádný postih, nikde není nalezen viník. Vzrùstající poèet rozvodù, rozbité rodiny. Kdo je za to zodpovìdný? Nìkdo øekne, ¾e rodièe, ale rodièe se brání tím, ¾e jsou na vinì promyšlené reklamy, stupidní filmy a TV seriály plné násilí a sexu. A to vše ohlupuje mláde¾ a navádí ji k napodobování snadného, nereálného ¾ivota bez skrupulí a bez urèité míry zodpovìdnosti.
Lidé jsou zkrátka nepouèitelní a radìji vidí jenom to, co chtìjí, ani¾ by byli ochotni podívat se na vìci reálnì a upøímnì si odpovìdìt, zdali jsou ochotni a schopni nést zodpovìdnost za svùj èin, který se právì sna¾í udìlat.
V naší spoleènosti je hodnì lidí s rù¾ovými brýlemi a bez špetky smyslu pro zodpovìdnost. Ka¾dý grázl je natolik mazaný, ¾e nechce být zodpovìdný za své èiny, ¾e se dovede vymlouvat, a dokonce ví, kdo je za jeho podvody zodpovìdný.
Lidé, zvláštì mladí lidé, by mìli pochopit, ¾e si za všechno mohou sami, ¾e je tøeba nést veškeré následky. Pokud chtìjí být úspìšní a bohatí, první pøedpoklad je nést za své èiny zodpovìdnost. Mìli by si umìt spoèítat, ¾e pokud existuje nìjaká varianta toho nejhoršího, co mù¾e nastat, vìtšinou nastane. Pøijmou-li hned od zaèátku za takovou mo¾nost zodpovìdnost a hned od zaèátku se na ni dobøe pøipraví, pak ji budou mít pod kontrolou a nedostanou se do maléru.
Naše generace mìla své jednání zalo¾eno na osobních kontaktech. Ty se v dnešní dobì zmìnily na virtuální. Jsou logickým vyústìním vývoje, technického rozvoje. Sice uspoøí spoustu èasu a dávají velké mno¾ství informací, ale u¾ ty osobní kontakty tu nejsou v takové míøe a nemají váhu daného slova podáním ruky. S tím se musíme smíøit. Ale to nás neopravòuje zodpovìdnost podceòovat nebo se jí vyhýbat, v nejhorším pøípadì ji svalovat na nìkoho jiného.
Na závìr uvádím vìtu z kní¾ky Hansi od Marie Anne Hirschmann: „Svoboda èiní dobré lidi lepšími a špatné lidi horšími.“ A o zodpovìdnosti by se dalo øíci toté¾.