Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Felix,
zítra Památka zesnulých.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Návrat
 
Nevím, jestli si nìkdo ze ètenáøù vzpomene na mé zápisky ze ¾ivota Teryka, našeho pejska. „Víš, ¾e je to u¾ 10 let?“ upozornil mì man¾el. Docela rádi jsme se spolu podívali a znovu pøeèetli všech 9 pokraèování našeho s¾ívání s èerstvì narozeným štìnìtem, které v poèátku ¾ivota nemìlo moc štìstí. Octlo se v krabici od bot u popelnic, odkud vedla jeho cesta do psího útulku, a nakonec k nám domù. Jeho kousací a trhací období nebylo naštìstí moc dlouhé (viz mé 10 let staré vzpomínky). U¾ tenkrát byl naším miláèkem a dnes je miláèkem ještì vìtším.

Svìdomitì hlídá, a to tak, ¾e kdy¾ pøijde na naši zahradu nìkdo cizí, štìkne, lehne si na záda a oèekává podrbání. Nejradìji se rozvaluje na lavièce nebo na pískovišti, které v prùbìhu let vzniklo pro naše vnouèata. Kdy¾ jsme ho pøivezli, ještì jsme ¾ádná vnouèata nemìli, první chlapeèek se narodil rok po Terykovi, nedávno oslavil 9. narozeniny. Dnes jich máme pìt a Teryka všechna milují.
 

Dcerky mladšího syna mají dvì babièky – babièku Alenku a mì, „babièku Terýèkovou“. Kdy¾ k nám pøijedou na návštìvu a já jim s otevøenou náruèí jdu naproti, obloukem mì obìhnou, obejmou psa a pak utrousí pøes rameno: „Ahoj, babièko!“

Ráda bych po deseti letech navázala na naše psí pøíhody, ale i glosy ze ¾ivota, pokud nás mezi sebe zase pøijmete.

Propadla jsem mimo jiné i kouzlu èápù, které u¾ tøetím rokem ka¾dodennì sleduji prostøednictvím webových kamer. Kdy¾ jedeme na jakoukoliv prázdninovou cestu nebo výlet, v¾dycky si dopøedu zjistím, kolem kterého èapího hnízda pojedeme, a nutím man¾ela zastavit. Jsou to zajímaví tvorové a s jejich hnízdy máme tolik zajímavých pøíhod – ale snad jindy. Dnes bych se s vámi ráda rozlouèila pøíhodou, která mì pohladila na duši.

Vyjeli jsme pøed 14 dny na kratší dovolenou, samozøejmì se zastávkami „u èápù“. Jednu jsem si vyprosila v Kamenici nad Lipou. Krásné mìsteèko s památnou lípou, nìkolik století starou. Na námìstí na komínì- èápi. Man¾el mì u nich zanechal s dalekohledem na pozorování a sám šel okouknout obchody, které ho zajímají- pøedevším zdejší vyhlášenou pekárnu a cukrárnu.

 
  

  
 
Sledovala jsem èapí rodièe, kteøí zrovna krmili své dva potomky. Za ètvrt hodiny u¾ mi bylo vedro a zaèaly mì bolet nohy, tak¾e jsem si sedla na lavièku. A najednou jsem si všimla- le¾el na ní takový krásný pomalovaný kamínek. Mìla jsem radost, vzala ho do kabelky s tím, ¾e ho „pošlu dál“ u nás v parku. Po chvilce šla okolo maminka se dvìma malými dìtmi a chlapeèek zaèal køièet: „Jé, mami, on u¾ tu není!“ Na to maminka øekla: „Asi ho nìkdo našel a vzal si ho, urèitì ho potìšil.“
 

Vyndala jsem kamínek z tašky: „To já jsem ho našla, udìlali jste mi velikou radost. Vezmu ho s sebou domù, 100 km odsud, a tam ho polo¾ím pro radost nìkomu dalšímu…“ Dìti byly nejprve trochu zara¾ené, ale pak se zaèaly usmívat, a kdy¾ jim maminka slíbila, ¾e veèer spolu namalují další, byly spokojené, volaly na mì ahoj! a pøi odchodu jsme si ještì dlouho mávali…

Ani nevím proè, ale kdy¾ odešly, nìjak mi zvlhly oèi.
 
Eva Procházková
* * *
Zobrazit všechny èlánky autorky


Komentáøe
Poslední komentáø: 09.07.2023  18:38
 Datum
Jméno
Téma
 09.07.  18:38 Vesuviana kamínek...
 09.07.  12:36 EvaP
 08.07.  20:59 KarlaA
 08.07.  18:14 EvaP
 08.07.  15:32 Von
 08.07.  13:50 Pøemek
 08.07.  13:11 Zdenka
 08.07.  13:03 Eva Procházková
 08.07.  12:59 Vladimír Køí¾
 08.07.  09:24 Vesuviana
 08.07.  08:20 Jitka
 08.07.  06:09 Milena