Podle tradice poèáteèní písmena jmen tøí králù (mudrcù), kteøí se pøišli do Betléma poklonit malému Je¾íškovi - se píší 6. ledna nad vchody domù. V Matoušovì evangeliu se však o vznešených darovnících píše jako o mudrcích a jména se neuvádìjí. První zmínky o mudrcích jako o králích se nalézají a¾ ve spisech køes»anského spisovatele a myslitele Tertulliána. Jména tito tøi králové získávají a¾ kolem roku 500 a jako Kašpar, Melichar a Baltazar se v písemných pramenech vyskytují teprve od 9. století.
Od konce støedovìku je znám zvyk ¾ehnání obydlí svìcenou vodou a kadidlem. Pøi tomto obøadu se psaly svìcenou køídou na vrata pøíbytkù iniciály jmen tøí králù, která se bìhem staletí v¾ila v povìdomí vìøících jako Kašpar, Melichar a Baltazar spolu s pøíslušným letopoètem. Na vrata vesnických stavení je o svátku Tøí králù od 17. století psal knìz nebo uèitel. Za "slu¾bu" dostávali v ka¾dé chalupì tøíkrálovou výslu¾ku.
Poèáteèní písmena jmen králù však podle nìkterých badatelù mohou mít i jiný význam. V døívìjších dobách mohlo jít spíše o zkratku latinského po¾ehnání Christis mansionem benedicat (Kristus a» po¾ehná pøíbytek).
Letopoèet u písmen K + M + B prý znamenal poèátek roku.
V 19. století byl tento starý vánoèní obyèej rozšíøen i u nás. O vánoèních svátcích a nìkolik dní po nich chodívali faráøi po své farnosti s novoroèním po¾ehnáním po pøíbytcích svých osadníkù. Faráø byl v pluviále a mìl v ruce køí¾, kaplan byl odìn v rochetu, kostelníci nesli kadidelnici a kropáè, ministranti byli v parukách a prùvod doplòoval kantor. Do pøíbytku vstoupili se zpìvem. V pokoji na stolku pøikrytém bílým ubrusem stály na svícnech ètyøi voskové svíèky, je¾ byly po pøíchodu faráøovì rozsvíceny. Kdy¾ se tak stalo, domácí lidé poklekli a èekali na po¾ehnání. Faráø vykouøil nejprve veškeré místnosti kadidlem a potom vykropoval. Kantor psal pøi tom na všechny dveøe svìcenou køídou K+M+B. Takto posvìcenými dveømi nemohl pak projít ¾ádný ïábel ani strašidlo. Za svou námahu dostal faráø v papírku zabalený tolar nebo dukát, kaplan zlatník a ministranti po groši.
V posledním domì, kde se faráø svlékal (to se ji¾ napøed smluvilo), zùstal na veèeøi. Po jídle se hrály karty, a tak se èasto stalo ¾e faráø vše, co po domech sebral, opìt prohrál.