Došla jsem si za nejvìtším z Fešákù…
Kdy¾ se øekne Fešáci, naskoèí mi okam¾itì jméno Michal Tuèný. Nepøehlédnutelná postava naší country hudby, sympa»ák s nádhernými písnièkami, prodavaè… Ale není to tak docela pravda. O tom všem i o dnešní podobì a smìøování Fešákù jsem si povídala s kapelníkem Františkem Kny. A bylo to vyprávìní zajímavé, mo¾ná se bude líbit i nìkomu z vás. Rozhovor vyšel v èasopise Doba seniorù v létì loòského roku.
Fešáci oslavili vloni 45. výroèí
„Mám rád všechny naše písnì,“ øíká kapelník slavné skupiny Antonín Kny (50). V podkrovním pokoji jeho bytu, který je zároveò mini nahrávacím studiem a kanceláøí, sedíme spolu u šálku kávy, telefon neustále vyzvání. Funkci „telefonistky“ pøebírá kapelníkova dcera Linda, která má nohu v sádøe a nemù¾e bì¾et za kamarády, a já se zaèínám vyptávat.
Pane kapelníku, byl jste u samého vzniku Fešákù?
Kdepak, v roce 1967 mi bylo pouhých pìt let. Kapela se pùvodnì jmenovala Greenes, mìla tøi èleny, z nich¾ dodnes s námi hraje u¾ jen Jan Turek. O pár let pozdìji se pøejmenovala na Bluegrass Hoppers, co¾ znamená luèní kobylky. A kdy¾ k nám nìkolik muzikantù – vèele s Michalem Tuèným – pøešlo od Greenhornù, co¾ byl rok 1974, vznikl dnešní název. Prý tak, ¾e se ráno po veèerním mejdanu podíval jeden z hudebníkù do zrcadla a pronesl: No, my jsme ale fešáci… A jméno skupiny bylo na svìtì.
Hrajete, zpíváte, pøinášíte lidem radost. Ale pøece jen, ta nejslavnìjší léta u¾ má kapela asi za sebou…
To máte pravdu. Country muzika ztratila na popularitì. Náš národ je zalo¾en spíš rockovì – táhnou tøeba Kabáti, èi folkovì – to je smìr, který u nás pøedstavují napø. bratøi Nedvìdi nebo Jaromír Nohavica. Prakticky od smrti Michala Tuèného a Jirky Brabce zmizela country hudba z televizních obrazovek. My se tam tu a tam objevíme, proto¾e televize stále reprízuje dva poøady, jimi¾ Fešáci vyprodali Lucernu, ale na¾ivo jsme stáli naposledy pøed televizními kamerami v roce 1998.
Michal Tuèný byl asi nejslavnìjším èlenem kapely. Je to tak?
Ano, v dobì, kdy hrál s námi, se nám daøilo asi nejvíc. Jen¾e potom si pøál kapelu modernizovat – chtìl elektrickou kytaru, basu,bicí… a narazil. Odešel, zalo¾il skupinu Tuèòáci, spojil se se Zdeòkem Rytíøem. Daøilo se mu. Stalo se to ještì pøed tím, ne¾ jsem do kapely pøišel, a myslím, ¾e jeho odchod byla chyba.
Nicménì spoustu jeho písnièek máme dodnes na repertoáru a nejúspìšnìjší náš koncertní poøad se jmenuje Tam u nebeských bran. Jako host s námi vystupuje – v Michalovì klobouku a v obleèení, které je podobné tomu, v nìm¾ vystupoval on – jeho dcera Michaela Tuèná. Zpívá v programu blok šesti tátových písní a má v¾dy obrovský aplaus.
Jak jste se ke kapele dostal vy?
Pocházím z Dìèína, a tam Fešáci pravidelnì vystupovali se svými Saloony v divadle, tak¾e jsem jejich písnièky dobøe znal. A navíc jezdili na prázdniny a na víkendy do Èeského Švýcarska, prakticky naproti naší chalupì. Nosíval jsem jim pivo. Muziku jsem mìl rád, chodil jsem do hudebky na bicí, umìl jsem hrát na kytaru. Oslovili mì s nabídkou ke spolupráci v roce 1987. Nezaváhal jsem. Hrál jsem, zároveò jsem dìlal i technika, ladil jsem starším muzikantùm nástroje.
A pak jste se stal kapelníkem…
Pøedcházela tomu dùle¾itá událost – vydání dvojalba Hvìzda country. Fešáci toti¾ tenkrát celých osm let nevydali ¾ádné album, mìli jsme nashromá¾dìných spoustu písnièek, a tak Petr Novotný, který dìlal moderátora a v tu dobu i mana¾era, øekl: Vydáme si ho sami. Zalo¾il firmu a já jsem dostal desku na starost. Stála mì tøi mìsíce ¾ivota, byl jsem v nahrávacím studiu dennì od rána do veèera. Ale stálo to za to. Prodali jsme 140 tisíc nosièù, mìla velký úspìch, na country hudbu nevídaný. Získali jsme za ni zlatou desku. Poté následovala další velká akce – na festivalu v Lochotínì v záøí 1990 jsme se rozhodli vytvoøit rekord – zahráli a zazpívali jsme sto písní bez pøestávky. Bylo to nároèné, skoro bych øekl ïábelské. Tøi roky pøedtím, kdy¾ jsem do kapely nastoupil, právì odcházel po dvaceti letech kapelník Poláèek, kapelnictví pøebral Pavel Brümer. Ale zaèal mít velké zdravotní problémy a nechtìl pokraèovat. Z hlasování všech èlenù vzešel nový kapelník, a tím jsem byl já.
Bylo to pro vás hodnì nároèné?
Lehké to nebylo. Byl jsem o generaci mladší ne¾ vìtšina hráèù. Mìl jsem je honit do práce, urèovat smìr, kterým se budeme ubírat, rozhodovat o repertoáru na jednotlivých koncertech. Dnes u¾ je to samozøejmì jiné. Mezi tìmi novými, kteøí pøišli do kapely pozdìji, a je nás víc ne¾ polovina, jsem nejstarší.
Máte i ¾eny – zpìvaèky?
Za ta léta, co kapela hraje, se u nás vystøídalo mnoho hráèù a zpìvákù, pøicházeli, odcházeli. Byly mezi nimi i dvì ¾eny – Hana Horecká, Hana Mladá. Dnes s námi obì obèas vystupují jako hosté na našich koncertech. Ale víte, mùj názor je, pokud to jen trochu jde, mìla by být kapela bez ¾en. Pøináší to problémy, napìtí. Abych to øekl trochu natvrdo – ¾enské do kapely nepatøí…
Jací diváci pøedevším chodí na vaše koncerty?
Našimi nejvìrnìjšími diváky je samozøejmì naše generace, stárnuli spolu s námi. Nìkteré u¾ od vidìní známe, ve mìstech, kam zají¾díme pravidelnì – øíkáme jim salonní mìsta – u¾ víme, kdo si pøijde sednout do první øady. A pak za námi pøijde paní a øekne: Já jsem dcera toho pána, co tu dvacet let sedával. Tatínek vloni zemøel…
Jaké je vlastnì souèasné slo¾ení Fešákù?
Je nás jedenáct, taková „fešácká fotbalová jedenáctka“, z toho témìø polovina tìch „slu¾ebnì starších“, vìtšinou dnes u¾ dùchodcù. Jsou to: Jan Turek, Tomáš Linka, Robert Moucha, František Pátek. A potom my novìjší: já, Miloš Slezák, Jindøich Malík, Martin Melnièenko, Ladislav Bartoš, Miroslav Roèek a Pavel Macar. Nejstaršímu je 75, nejmladšímu 48 let. Bydlíme prakticky po celé republice, všichni máme kromì Fešákù ještì další aktivity. Nìkteøí podnikají, nìkteøí hrají ještì v jiných kapelách. Já skládám písnièky, a to nejen pro Fešáky, a ještì jsem zalo¾il umìleckou agenturu, která se o Fešáky, ale i ostatní county kapely stará. V dnešní dobì, aby se èlovìk u¾ivil, to jinak nejde. Hrajeme tak 70 krát do roka, døíve to bylo i 250 krát. Tak¾e kdy¾ se máme dát dohromady na nìjaký koncert, není to jednoduché. V loòském roce jsme 45. výroèí zalo¾ení naší kapely oslavili sérií koncertù po celé republice. Poslední byl v prosinci v pra¾ské Hybernii, bylo vyprodáno. Úèinkovalo tam mnoho hostù, zpíval i vá¾nì nemocný Jindra Š»áhlavský, sedìl na invalidním vozíèku a louèil se dvìma svými nejúspìšnìjšími písnièkami – Jaro a Pojedou. Za necelé dva mìsíce nato, v nedo¾itých 67 letech zemøel. To je ¾ivot.
Pojïme si vyprávìt o vašich písnièkách. Co mi o nich povíte?
Máme jich víc ne¾ 200, velmi široký repertoár. Ka¾dou z nich mù¾eme témìø bez zkoušení na koncertech zahrát a zazpívat. Je to nároèné na pamì», ale zatím to zvládáme. Tak polovina je pøevzatých amerických country písnièek, ostatní jsou naše. Sami si je vìtšinou otextujeme, jsme sobìstaèní. Dnes u¾ je to s texty pøevzatých písní trochu nároènìjší ne¾ døív, kdy mohl být text prakticky jakýkoliv, dnes je tøeba dodr¾et pùvodní téma, pøekladem se pøíliš neodchýlit. Na rozdíl od Greenhornù, jejich¾ tématem jsou konì, lasa, kovbojové a prérie, my zpíváme o obyèejných lidech a jejich všedním ¾ivotì – o práci, stárnutí, ztracené lásce.
Která z vašich písnièek je nej¾ádanìjší?
Písnièka Paní má se má. Abych nepøehánìl, hráli jsme ji nejménì tisíckrát a lidé ji stále ¾ádají. Má takovou legraèní historii. Petr Novotný byl na návštìvì u Tomáše Linky, sedìli u stolu, povídali a poslouchali muziku. Právì kdy¾ v rádiu hráli tuto píseò od Johna Denvera (mimochodem v originále opìvuje krásy Colorada), Tomášova ¾ena Dáša právì ¾ehlila. Tomáš pronesl: Paní má voní mátou. A ne¾ od nìj veèer Petr odcházel, text naší nejúspìšnìjší písnì byl na svìtì. Petr Novotný vymyslel i jiné legrácky, napø. fotbalovou jedenáctku našich partnerek. A mìl jeden skvìlý nápad, který vyu¾íváme dodnes- tzv. fešáckou hitfešádu. Spoèívá v tom, ¾e lidé po koncertì zaškrtnou na papírku tøi písnièky, které je nejvíc zaujaly. Vyhodnocujeme to, tak¾e máme pøehled, co se nejvíc líbí. A výsledky bývají èasto hodnì pøekvapivé, neèekané. Petr od Fešákù odešel po dvaceti letech, proto¾e dostal z televize nabídku udìlat svùj vlastní poøad- Novoty. Potom si zalo¾il cestovní kanceláø a jezdí po svìtì. Ale na našich koncertech velmi èasto moderuje, úèinkuje s námi jako host.
Podívali jste se s Fešáky i do zahranièí?
Cestovali jsme hodnì, pøed revolucí to bylo problematické, pozdìji, kdy¾ se otevøely hranice, u¾ to šlo bez problémù. Procestovali jsme celou Evropu s výjimkou Ruska, byli jsme v USA, v Austrálii. Z té cesty jsme vydali i CD Fešáci v Austrálii. Tam se nám opravdu líbilo, lidé jsou tam vlídní, navzájem vstøícní, pøijali nás s nadšením. Najezdili jsme 10,5 tisíc kilometrù, hráli jsme v mnoha mìstech, hlavnì emigrantùm. Nebýt toho vedra, byl to „ráj na zemi“. Ale máme naje¾dìné i spousty kilometrù po naší zemi i po Slovensku. Jestli si v autì zpíváme? To ne, spíš se bavíme o fotbale. Já fandím Dukle, bydlím toti¾ nadohled Julisce, Tomáš Linka je Spar»an, máme i slávistickou „sekci“…
Co plánujete do budoucna?
Urèitì bychom chtìli s kapelou vydr¾et nejménì k našemu padesátému výroèí. Hrát nás baví, své diváky a posluchaèe máme a nechceme je zklamat. V roce 2017 bychom chtìli – kromì koncertního turné – vydat i profilové trojcédéèko, slo¾ené z našich nejvìtších hitù i nových písní, prostì si ty pùlstoleté narozeniny chceme u¾ít. Pro hudební prùmysl je dnes tì¾ká doba, pøesto jsme za poslední výbìrové album získali platinovou desku.
Øíkal jste, ¾e polovina vaší kapely je v seniorském vìku. Jak se udr¾ujete?
Dùle¾ité je být stále zamìstnaný, èinorodý. Jak èlovìk zasedne k televizi a kouká na seriály, stárne daleko rychleji. Mozek si udr¾ujeme opakováním textù, všichni jsme se v pokroèilejším vìku nauèili pracovat s poèítaèem. V tom nám jde pøíkladem Robert Moucha, patøí k nejstarším, ale s poèítaèem válí. Jak u nás v šatnì nìkdo zaène mluvit o lécích a nemocech, ostatní se sna¾í ihned pøevést téma na holky a pivo… Jste èasopisem pro seniory, a ti tvoøí velkou èást našeho publika. Rád bych jim podìkoval za pøízeò a popøál spoustu elánu a radosti ze ¾ivota.
Pokud by se nìkdo ze ètenáøù chtìl podrobnìji seznámit s plánovanými akcemi, historií skupiny èi jejich písnièkami, mù¾e najít informace na webových stránkách Fešákù. www.fesaci.cz
Foto: archiv Antonína Kny
Eva Procházková
* * *
Zobrazit všechny èlánky autorky