Jak jsem se stala redaktorkou – Imrich Lencz
Vy, kteøí jste pravidelnì sledovali mé vyprávìní o mých redaktorských zaèátcích, jste mo¾ná moje èlánky postrádali. Ano, pøiznávám, trochu jsem se zpozdila. Ale zaèátek nového školního roku s houfem malých prvòáèkù – pøesnìji se ètyøiadvaceti holèièkami a kluky, kteøí mì zamìstnávají „opravdu fest“, mùj poka¾ený notebook a mé další redaktorské „aktivity“ , které mi pøes prázdniny trošku pøerostly pøes hlavu – to je má omluvenka.
Náš zdejší kolega- Imrich Lencz- byl u¾ tøetím z mých kolegù v Seniortipu, kterého jsem po¾ádala o rozhovor. Po Nadì Vencovské a Ludmile Holubové to byl právì on, kdo byl ochotný odpovídat na mé otázky, a proto¾e je to èlovìk aktivní a èinorodý, v Dobì seniorù zahajuje svou novou pravidelnou rubriku o šetøení energiemi. A jestli jsem ho svým rozhovorem k tomu tak trochu vybídla, tìší mì to.
Tak¾e milý Imre, hodnì štìstí v tvé nové aktivitì, a» tì baví a zaujme ètenáøe tak, jako mì tvé vyprávìní… (Tento rozhovor vyšel v èasopisu Doba seniorù v èervenci letošního roku)
Elektøina mì provází celým ¾ivotem
Ing. Imrich Lencz, DrSc. - vìk: 83 let, bydlištì: Rosice u Brna
Elektøina se stala jeho láskou v útlém mládí a dodnes se jí vìnuje s plným nasazením. Kromì toho má i spousty dalších koníèkù a zájmù, mimo jiné i poèítaè. A právì jeho prostøednictvím probìhl náš rozhovor. Sedli jsme si ka¾dý ke svému stolu, ale díky obrazovce jako bychom sedìli u jednoho spoleèného.
Køestní jméno Imrich i pøíjmení Lencz napovídají, ¾e vaše koøeny nejsou úplnì èeské…
Jak kdysi øekl mùj kamarád, já jsem ideální produkt støední Evropy. Jsem èeský obèan se slovenskou národností, maïarskými a nìmeckými pøedky, s man¾elkou z Moravy. Dìtství jsem pro¾il na Slovensku, po støední škole jsem zakotvil na Moravì. Vystudoval jsem ÈVUT v Praze a další nástavby studia k získání vìdeckých hodností absolvoval v Brnì.
Jak jste se ke své milované elektøinì vlastnì dostal?
Mùj táta byl uèitelem na venkovské škole, byl tam senzaènì vybavený fyzikální kabinet. Úplnì mì uchvátil. Bylo mi tøináct let, našel jsem tam i návody k nezapomenutelným pokusùm. Nav¾dy mi v pamìti utkvìly názvy dvou kní¾ek, které patøily v dìtství k mým nejohmatanìjším – „Sto pokusù“ a „Malý elektrotechnik“. Dìlal jsem spousty rùzných pokusù, byly mezi nimi i rùzné lumpárny – z patron, které jsme po válce nacházeli, se daly vyrábìt perfektní dìlobuchy. Ale kdy¾ se mi podaøilo vyrobit první krystalku, která hrála, byl jsem ztracen.
Uèitelské geny jste v sobì neobjevil?
Zkusil jsem to – dva semestry jsem externì pøednášel na ÈVUT, ale zjistil jsem, ¾e to není nic pro mì. Své „kantorské ambice“ jsem si splnil desítkami pøednášek na rùzných semináøích a mezinárodních konferencích, ale v padesátých a šedesátých letech i na èeském venkovì, kde jsem v rámci Èeskoslovenské spoleènosti pro šíøení vìdeckých znalostí pøednášel po vesnických hospodách a sokolovnách zájemcùm o vìdìní. Tématem bývala další má láska – rodící se televize. Mimoøádný zájem byl i o pøednášky na téma atomové energie, tenkrát byla uvedena v SSSR do provozu první atomová elektrárna na svìtì.
Problematika energetiky je pro bì¾né lidi hodnì slo¾itá. Doká¾ete to nìjak pøiblí¾it? O co se vlastnì sna¾íte, jaký je váš cíl?
Energetika je velmi široký obor, i v naší malé zemi existují stovky rùzných elektráren, z nich¾ se musí sítìmi dovést elektøina do ka¾dé domácnosti, èást i napøíè celou republikou. Je to neobyèejnì slo¾itý ¾ivý organismus, který se musí neustále øídit a slaïovat. Naše spotøeba stále roste, elektrizaèní soustavy je tøeba rozvíjet a zdokonalovat. Rozvíjí se mezinárodní spolupráce, Evropa je dnes navzájem dokonale propojena. Rozvoj èeskoslovenské elektroenergetiky – to byl obor, kterým jsem se celý ¾ivot zabýval.
Do vaší práce urèitì vstoupily poèítaèe. Kdy to bylo?
Kolem roku 1960 se v zahranièní odborné literatuøe zaèaly objevovat první zmínky o samoèinných poèítaèích. Byly to nemotorné pøístroje, ale byly. Brzy se do stavby prvního ès. poèítaèe v Praze pustil i Výzkumný ústav matematických strojù – dnes bychom s úsmìvem øekli, ¾e to byl støedovìk výpoèetní techniky. A já jsem dostal odvá¾ný nápad – svìøit budoucnost modelování rozvoje ès. energetiky poèítaèùm. Bylo to témìø drzé – v celé republice bylo poèítaèù asi pìt, programovat neumìl skoro nikdo. Ale byli jsme mladí, mìli jsme elán- v našem výzkumném ústavu jsme bìhem pìti let vytvoøili sadu základních modelù ès. elektrizaèní soustavy. A vlastnì a¾ do mého odchodu do dùchodu v r. 1990 jsme to zdokonalovali a postupnì pøenášeli na moderní osobní poèítaèe. Tato problematika je dodnes nosnou náplní ústavu, ve kterém jsem pracoval.
S odchodem do dùchodu jste za elektøinou zavøel dveøe?
Kdepak. Intenzivnì studuji, co se v této oblasti dìje ve svìtì, vytváøím si své názory a své poznatky shrnuji do odborných èlánkù. Èasopis Energetika jich za poslední dva roky uveøejnil kolem dvaceti, nìkdy jen krátké úvahy, vìtšinou ale rozsáhlejší práce o 20 stranách.
Jaké jsou vaše další zájmy? Máte na nì vùbec èas?
Mým nejvìtším byla opravdu má profese, té jsem vìnoval a vlastnì stále vìnuji nejvíc èasu. Ale baví mì i další vìci- práce se døevem a kovem, zahrádka- to je naše spoleèná vášeò s man¾elkou, fotografování, hudba. A koníèkem zcela zvláštním a mimoøádným se mi stala autorská spolupráce s Èeskoslovenským rozhlasem.
Jak k té spolupráci došlo?
Náš výzkumný ústav navštívil Pøemysl Matura, vedoucí redaktor vìdy a techniky brnìnského rozhlasu a natoèil tu reportá¾ pro svùj poøad Paprsek. Zaujalo mì to, nabídl jsem mu své vlastní pásmo o zajímavostech v našem provozu, a to byl zaèátek naší dlouholeté spolupráce. Vzniklo nìkolik set poøadù, které populární formou pøibli¾ovaly posluchaèùm jak energetiku, tak i další okruhy vìdy a techniky, jako je fyzika, matematika, elektronika.
Podnikl jste urèitì i øadu zahranièních pracovních cest…
Proto¾e naše energetika byla hodnì napojená na SSSR, pracoval jsem chvilku i v Moskvì, zajímavé byly mé cesty na Sibiø, do Irkutska, na Bratsk. Pracovní povinnosti mì zavedly do atraktivních lokalit – do Tbilisi, Petrohradu, k Bajkalu. Spolupracovali jsme i s výzkumnými ústavy v Nìmecku a dalších zemích tehdejšího RVHP, jezdíval jsem i tam. Ale zcela mimoøádné v tomto smìru byly pro mì dva roky v devadesátých letech. Oslovil mì øeditel jednoho našeho energetického poradenského ústavu. Hájil jsem jejich zájmy v rámci významných mezinárodních projektù – nalétal jsem za dva roky 80 tisíc kilometrù po evropských metropolích zemí EU.
Vím o vás, ¾e jste se zúèastnil natáèení i jednoho televizního zdravotního poøadu, urèeného k osvìtì divákù…
Vloni mi byla neoèekávanì diagnostikována rakovina plic. Zcela náhodou, kdy¾ jsem podstoupil rentgenové vyšetøení po pádu na zledovatìlém chodníku. Poznalo se to vèas, ještì jsem nemìl ¾ádné potí¾e. Díky skvìlé práci lékaøù a navazující radikální operaci jsem nemoc úspìšnì pøekonal. Uvìdomil jsem si, jaké jsem mìl štìstí, ¾e byl mùj problém tak brzy objeven. Proto jsem souhlasil, kdy¾ mì oslovila má ošetøující lékaøka s prosbou, abych byl v poøadu takovým pøíkladem pro diváky. Je toti¾ dùle¾ité neváhat a jít k lékaøi pøi sebemenším podezøení- èím døíve, tím lépe. Kratièká relace nemohla vyjádøit vše dùle¾ité, proto jsem napsal èlánek „Pacientem plicní onkologie“ a umístil ho na svùj web.
Vy jste si zalo¾il svùj web?
Dokonce tøi. Jeden je takový rodinný – s fotografiemi, vzpomínkami, urèený snad pro další generace naší rodiny, pro ty, kdo pøijdou po nás a budou o nás chtít nìco vìdìt, taková kronika. Zalo¾il jsem ho po smrti mého táty. Uvìdomil jsem si, ¾e mnoho otázek, na které bych se ho rád zeptal, u¾ zùstane nav¾dy nezodpovìzených. Druhý web se týká mé milované elektøiny, jsou to vzpomínky energetika ve výslu¾bì- o rozvoji mého oboru, o milnících na mé profesionální cestì. Na tøetím jsou mé èlánky, kterými mj. pøispívám na portál Seniortip, které se týkají všeho, co mì napadne- mé úvahy, vztah k okolí… Je to má zábava, trénink stárnoucího mozku.
Pane Lenczi, co byste vzkázal svým vrstevníkùm, ètenáøùm?
Víte, dnes je módou chodit do fitcenter. Tak tedy- já mám dvì. Tìlesné- to je má zahrádka, duševní – to je poèítaè. Myslím si, ¾e pro ka¾dého seniora je dùle¾ité, pokud to jde, dìlat vìci naplno. ®ít i odpoèívat. Kdysi dávno mi jistý moudrý staøík v Gruzii doporuèil: Naplno pracovat, naplno jíst, pít, naplno milovat…
Eva Procházková
***
Zobrazit všechny èlánky autorky