Jak se hledá moøská krása
Sportovní potápìè Karel Altmann je pùvodním povoláním truhláø. Jeho cesta ke sportovnímu potápìní mne zaujala. Posuïte sami.
Karle, jak se kluk zez Plznì dostane ke sportovnímu potápìní? Já vím, ¾e tím mìstem protékají asi ètyøi takové vìtší potoky, ale na potápìní to pøece není.
Myslel jste asi øeky, krásné. Ale na potápìní to opravdu moc není. To se u nás cvièí tøeba v zatopených lomech.
A zaèínal jste u¾ nìkdy v mládí?
Vùbec ne, a¾ po ètyøicítce. Seznámil a kamarádil jsem se s odborníkem, který tøeba šil i neoprenové obleky, a ten mne k té zálibì pøitáhl. Potom pøišly ty zatopené lomy a potøebné zkoušky, na které jsem se pøipravoval v Chorvatsku. No a moøe mne chytlo za srdce, to je jiná kvalita. Tam jsem objevil netušenou krásu.
Láska po ètyøicítce?
Dá se to tak øíct. Kdy¾ jsem se potkal s tou krásou, chtìl jsem ji vyfotit, podìlit se. Urèitì v tom byla i touha pochlubit se, ukázat, kde všude jsem byl, potápìl se a co jsem vidìl.
Ne¾ pøejdeme k zahranièním ponorùm, co doma?
Existují rùzné akce i u nás, tøeba PAFka v Tachovì (potápìèské amatérské filmy), na Slovensku je nìco obdobného ve Vysokých Tatrách (potápìèský filmový festival). Pøitom se tøeba èistí Štrbské pleso. Nebo jsou zajímavé vánoèní ponory.
Tohle mi v¾dycky vrtá hlavou. Ona v tom neoprenu není zima?
Není, relativnì. Mezi tìlo a neopren musí natéct voda, která se ohøeje na tìlní teplotu, a to dìlá izolaci.Voda ovšem nesmí protékat. Movitìjší si dnes u¾ kupují tzv. sucháè, ve kterém mohou být opravdu obleèeni. Pøesnìji tedy pod neoprenem.
Dneska jste vlastnì na profesionální úrovni.
To bych urèitì netvrdil, ostatnì, kdo je profesionál? Je pravda, ¾e mám øadu zkoušek i na mezinárodní úrovni a mohu fungovat i jako asistent oficiálního instruktora potápìní. Já ale jdu pod vodu hlavnì kvùli focení a natáèení.
Do jaké hloubky jdete?
Nejkrásnìjší focení je okolo deseti metrù. Tam je ta krása nejvýraznìjší. Nejhloub jsem byl asi v šedesáti. Tøeba kdy¾ zkoumáte nìjaký vrak na dnì.
Na jak dlouho vám vydr¾í kyslík?
Kyslík je trochu laická povìra, jedeme na vzduch a ten vydr¾í rùznì. Podle hloubky, teploty vody, funguje také stres, námaha.Tìch vìcí je víc . Nahoøe, v deseti metrech, je to volnìjší a hlavnì je tam více svìtla.
Kdy¾ potkáte ¾raloka, také dýcháte zhluboka?
Potkal jsem zatím jen pár plachých. Za tìmi dravci jsem se vypravil jenom jednou a nevyšlo to, ty nafocené ještì nemám.
Tak¾e i roztr¾ené plíce jsou laická povìra?
Tak to bohu¾el ne. Kdy¾ to øeknu velmi zjednodušenì, èím hloubìji jste, tím vìtší je tlak vody. Dýcháte s vìtší kapacitou. Kdybyste vyplaval rychle, plíce se nestaèí adaptovat na ni¾ší tlak vody pod povrchem a roztrhnou se. Proto se jde nahoru postupnì, øízenì, to je skoro zákon potápìní.
Podvodní kamera asi není levné zaøízení.
Teï se dá poøídit podstatnì levnìji ne¾ døív. V devadesátých létech jsem si nechal z Nìmecka pøivézt starší asi za 200 tisíc.
Navštìvoval jste nìjaké filmové kurzy?
V práci s kamerou jsem samouk. Byl to hodnì postupný proces, nìco jsem se nauèil z pøíruèek, nìkde se poradil, zaèal jsem trochu obesílat i rùzné pøehlídky s podobnými filmy. Spíš proto, abych se nìco pøiuèil. Dneska si filmy i sám støíhám a upravuji. Nìco i toèím pro profesionální televizi, ale nikoliv podvodní zábìry. Tøeba závody automobilù a tak.
Trochu se mi v hlavì toèí otázka financí. Tohle pøece nejsou levné výlety, za potápìním.
Není to tak hrozné, v prùmìru asi 50 tisíc. Financuji to ze svých výdìlkù, nejsem ¾ádný milionáø. Kdy¾ si uvìdomíte, ¾e mi vychází jedna cesta za rok, jde to utáhnout. Dìti jsou zajištìné, vydìlávám jen na svou zábavu. Navíc vìtšinou platím jenom letenku, ubytování bývá tøeba u kamarádù, nìkdy na lodi a stravuji se tam velmi skromnì.
Kde všude jste se potápìl?
Kdy¾ pominu Chorvatsko, to je skoro domov potápìèù, tak Ji¾ní Afrika, Keòa, Egypt, Malajsie, Thajsko, Srí Lanka, Maledivy. Také v Evropì, Španìlsko, Itálie... Ale Evropa není to pravé.
Co mi ovšem hlava nebere je fakt, ¾e neumíte ¾ádný svìtový jazyk. Sednete tøeba do letadla, letíte na mìsíc do Ji¾ní Afriky. Jak se tam domlouváte?
Tøeba zrovna tam jsem bydlel u kamarádù, Èechù. Letìl jsem tam tenkrát dokonce jako nezamìstnaný..
A ¾il tam z podpory?
Tak to ne, ale z odstupného, které jsem v minulé firmì dostal. Na lodi se vìtšinou najde Èech, který nìjaký jazyk umí, a pod vodou se domlouváte gesty, pohyby. Pár anglických slovíèek znám, jinak ruce, nohy...
Jste dobrodruh, øekl bych.
Ale velmi rezervovaný dobrodruh. Na toulkách svìtem potkávám daleko divoèejší projekty, mladé, kteøí jedou doslova na hranì. Na to u¾ nemám léta, ale ani chu».
Kdy¾ jsme u vìku. Na dveøe vám »uká šedesátka. Bude nìjaká velká výprava?
Já takhle neplánuji. A¾ se vyhrabu ze zdravotních problémù, urèitì ještì vyjedu. Tøeba zavolá kamarád z Austrálie, ¾e má volné místo na lodi. Propašuji se nìjak do letadla, zabalím nádobíèko a letím. Potápím se hlavnì kvùli fotografování a filmování. Rekordy nelámu a lámat nechci. Potápím se za krásou moøe.
Tomu rád vìøím. Nevím, co se správnì pøeje potápìèùm, tak jenom: Èistou vodu a dost kyslíku.