Jak se øídí divadlo
MgA Eva Mìøièková, øeditelka Dejvického divadla. Absolventka DAMU, obor produkce.
Evo, co si tak vzpomínám, v druhé polovinì osmdesátých let jsi nastoupila v kulturním domì jako mladá perspektivní soudru¾ka. A šéfka centra Delta na Dìdine.
Pokud jsi ty byl zralý a uvìdomìlý soudruh, tak to beru.
Tak to si nevzpomínám. Ale vzpomínám si, ¾e Delta si velmi rychle vydobyla slušnou pozici na divadelní mapì. Já si vybavuji tøeba skvìlé brnìnské pøedstavení, takøka protistátní, tenkrát. Koncert pro V.
Snad se mohu i trochu pochlubit. Vzniklo tam Volné sdru¾ení re¾isérù (Bìlohradská, Borna, Potu¾il, Uhrin), Honza Borna pøipravil Ubu spoutaného, hrálo u nás poprvé v Èechách skvìlé Dìrevo.
Já u¾ u toho nebyl, ale souèasné divadlo jsi tak trochu vydupala ze zemì.
Tak slavné to nebylo. Byla to i š»astná souhra náhod. Tenhle prostor patøil kulturáku. Byl nevyu¾itý. Potom se to sebìhlo dost zvláštnì, já to hlídala. Kdy¾ to zestruèním. Po zmìnì pomìrù se podaøilo zajistit peníze na rekonstrukci, byly nìjaké nepou¾itelné plány na Zavadilku…
Hanspaulskou Zavadilku? Tam jsem za¾il mnoho krásného.
Pøesnì ta, byla vydaná v restituci a plány na rekonstrukci divadla se adaptovaly na Zelenou. Já se stala øeditelko celého kulturáku, tìch restitucí bylo víc, postupnì odešla Petynka, sál Spektrum, øepská støediska Blatiny a Prùhon, to by bylo na dlouhé povídání. Z kulturáku se stalo Spektrum – K, ale do podrobností asi zacházet nebudeme. Tøeba, jak v Kaštanu nemohla zkoušet Rosénka.
Skvìlá Rosénka Radky Baborákové?
Jistì, tu poøád zašti»ujeme. Byl to dost klopotný vývoj, fungujeme i jako jistý garant kulturních aktivit v mìstské èásti. Ale to je zase hodnì zjednodušující.
Tak¾e vás i teï zøizuje mìstská èást, jako pøíspìvkovou organizaci?
Ne, u¾ ne. Jsme obecnì prospìšná spoleènost. Od roku 2004.
Já u¾ to moc nesleduji, ale kdysi bylo veøejným tajemstvím, ¾e zákon o OPS se pøíliš nepovedl.
Trochu to snad vylepšili, má to i svoje výhody.
Které?
Pøedevším u¾ nejsou ty nesmyslné mzdové tabulky, asi víš, o èem mluvím.
Jistì, fyzické a pøepoètené stavy, vìèný tanec mezi vejci. A další?
Mohu pøevádìt peníze na další období, mohu hospodaøit v delší perspektivì. Nemusím nakupovat v prosinci, abych vyèerpala rozpoèet. To byl hrozný pozùstatek komunismu.
Tak¾e tolik po¾adovaný „klid na práci“?
Máš smysl pro èerný humor. Balancujeme poøád na hranì. Bývalý zøizovatel nám dal na 5 let korektní jistinu, ale, má to mnohá ale. Ty bych ovšem nerozvádìla. Je to na dlouhé povídání.
Souhlasím. Ale povìz mi, jaký je roèní rozpoèet divadla?
Zhruba 23 milionù. Roènì.
Co¾ není málo A poèty pracovníkù?
Asi 38, z toho herecký soubor 13.
Trochu nepomìr, zdá se.
Ale opravdu jenom zdá. Herce bereme obèas na smlouvu a personál k divadlu patøí. Já to nìkdy pøirovnávám k letadlu. Letí dva piloti, pár letušek. Kolik lidí zajiš»uje let na zemi? Tam to nikdo nezpochybòuje. U divadla se ka¾dý diví. Nìkdo musí uklízet, prodávat vstupenky, svítit, stavìt…
Já to vím, Evo, ale po lopatì pro jiné. Kolik máte kapacitu?
130 míst. Máme stoprocentní vyprodanost, co¾ je unikát. Kdybychom chtìli být ekonomicky sobìstaèní, vstupenka by pøišla na tisícovku, zhruba. A další docela skvìlé naše skóre je, ¾e rozpoèet pokrýváme z 10% z pøíspìvkù sponzorù. S tím se ráda pochlubím. A ještì i s tím. ¾e náklady pokrýváme vlastními výnosy za 40%. Ale jsme divadlo repertoárové. Komerèní seriálová divadla fungují jinak.
Jste luxusní divadelní adresa. Jistì. Ale jsou i jiné vìci k chlubení. Jste úspìšné divadlo. I s cenami se pochlub.
Nevím, zda luxusní, ale dobrá urèitì. Co¾ se promítá i do zájmu sponzorù. A ocenìní, která urèitì potìší: tøikrát jsme byli Divadlem roku, nìkolikrát jsme byli ještì na tuto cenu nominováni, naši herci získávají ceny Thálie, Alfréda Radoka a další. Podle naší inscenace Bratøi Karamazovi v re¾ii Lukáše Hlavici natoèil Petr Zelenka film Karamazovi a ten je teï Akademií nominován do soutì¾e neamerických filmù na Oskara. Je to sice nominace na ocenìní trochu pøes ruku, ale nebýt skvìlé Hlavicovy inscenace, nemohl být natoèen tento nominovaný film.
Rád bych se obèas ptal i na vìci nepøíjemné. Postavila jsi divadlo (urèitì ne sama, vím) a èást souboru odešla za lepším. To asi bolelo.
Chvíli urèitì, ale dávno pøebolelo. A dneska jsem ráda, ¾e neplatí to Dykovo: opustíš-li mne, nezahynu, opustíš-li mne zahyneš. Oni i my, fungujeme, oni i my snad dobøe. Bylo skvìlé, ¾e pøišel Mirek Krobot jako umìlecký šéf. Pøišel s celým svým roèníkem z DAMU, rezignoval na anga¾má v Národním divadle a otevøel novou éru generaèního divadla. Ale generaèního i otevøeného souèasnì. Pøicházeli noví a noví èlenové, soubor se promìòoval a formoval a své snad sehrál i genius locci téhle lokality.
Tak to netuším.
Kdy¾ u nás re¾íroval J.A.Pitínský, øíkal, ¾e nìkde tady se skrýval za okupace Alfred Radok pøed zatèením. A já docela vìøím, ¾e tenhle prostor je pro divadlo zasvìcený.
Ještì se zeptám: pøidìluješ finance, šéfuješ. Mluvíš re¾isérùm do jejich práce?
Pokud se mì zeptají na názor, tak ho øeknu. Radíme se, to jistì. Ale na umìleckého arbitra si nehraji.
Ještì mì zajímá – herec je obsazený do televizního seriálu. Dobøe? Špatnì?
Já nevìdìla, ¾e dìláš pro Blesk. Nebo Šíp? No, má to nìkolik rovin. Ale pøeva¾ují pozitiva. Pøedevším to vylepší ekonomickou situaci toho herce. Souèasnì to i nìco sdìlí i o našem divadle. A mo¾ná i televizní divák bude mít chu» se dojít podívat na svého seriálového miláèka. Nejproblematiètìjší mù¾e být reakce souboru. Ale u nás naštìstí zatím nefunguje šatnová nevra¾ivost. Mo¾ná i naopak. Nìkteøí naši herci se potkávají i na jiných umìleckých projektech a zkušenosti vìtšinou obohacují. Tak¾e: pokud herec úèinkuje jinde a nenarušuje to provoz divadla, pøejeme mu to.
A ještì poslední téma. Uèíš také na škole, kterou jsi absolvovala. Na DAMU.
To u¾ je minulý èas. Uèila jsem.
Tak¾e odchod bez pocty? Prásknutí dveømi?
Práskání dveømi bývala tvoje disciplina, Josefe. Já odešla v pokoji, dál spolupracuji na závìreèných pracích, jen se zmìnilo personální slo¾ení katedry, tvoøí se nová koncepce výuky, co¾ vy¾aduje mnoho jiné práce nì¾ jen výuku. A tak vzhledem k mé èasové vytí¾enosti jsem musela zva¾ovat priority vèetnì toho, ¾e u¾ u této nové koncepce nejsou mí kolegové, kteøí mne vlastnì ke spolupráci na katedøe pøizvali.
Kdyby proti mnì nesedìla pùvabná ¾ena, øekl bych, ¾e mluvím s moudrou, seriozní dámou. Co¾ urèitì také jsi, nepopírám. Mám mnoho skvìlých referencí o pøedstaveních u vás v Zelené. Snad nìkdy i zajdu, pokud mne nevy¾eneš. Na ka¾dý pád ti dìkuji za milé povídání.
Josef Hejna