První den ve škole - 2. záøí Tak jsme jako správní Hujerovi doprovodili do první tøídy další vnouèe. Ještì zbývá jeden vnouèek „na èekaèce“ ve školce, ale i ten se brzy doèká…
Byla to velká sláva. K nastoupeným školákùm promluvila paní øeditelka i starostka, vsadím se, ¾e dìti zaujala pøedevším informace, ¾e v nedaleké cukrárnì otevírají kvùli nim o hodinu døíve a ka¾dé z nich obdr¾í kopeèek zmrzliny zadarmo. K cukrárnì jsem s nimi nešla, ale dovedu si pøedstavit ten šrumec. Proto¾e se jedná o støednì velkou školu, pana cukrárníka ta sranda vyjde tak na 15 000 Kè. Ale je to gesto hodné podnikatele…
Naše Matylda je v 1. D. A pova¾te, mají za tøídního mladého pana uèitele! Všechny dìti jsou nadšené a mo¾ná i mnohé z 1.A, 1.B a 1.C jim ho závidìjí. I rodièe to kvitují s radostí – urèitì vnese do hodin elán, nadšení, moderní postupy. No, necháme se pøekvapit, ale chlapi bývají v kolektivu pøíjemným osvì¾ením a zejména pro kluky velkým vzorem.
Pøi té pøíle¾itosti jsem si vzpomnìla na svùj vstup do školy - z prvního školního dne si pøesnì pamatuju, jak moc jsem se tìšila a nutila mámu, aby mi stále dokola èetla seznam dìti, které budou patøit jako já do „béèka“ a které budou v „áèku“. V lavici jsem sedìla se svou kamarádkou ze školky. Plakala jenom Marcelka, všichni ostatní byli v pohodì.
Pak pøed nás pøedstoupilo nìkolik starších dìti v pionýrském kroji, v rukou dr¾ely karafiáty. Pøicházely k nám, ka¾dému podaly rukou a pronesly: „A» se ti líbí ve škole…“ a šly k dalšímu, kterému øekly toté¾. Nejvíc mì tenkrát mrzelo, ¾e jsme první den nedostali ¾ádný domácí úkol…
Letos pionýry naštìstí nahradila paní øeditelka s paní starostkou a místo karafiátù prvòáèky ozdobily stu¾kou, ale dovedete si pøedstavit, jak dlouho rodièe a prarodièe v tom vedru museli pøeèkat tuto slávu pro postupnì více ne¾ stovku dìtí. Pak jsme je mohli dovést ze høištì do tøídy a odkráèet, proto¾e kdy¾ jsme se všichni namaèkali dovnitø, nedalo se v místnosti ani dýchat.
Co s nimi pan uèitel probral, nám tedy zùstalo utajeno, nicménì Matylda u¾ se nemohla doèkat, a¾ zítra pana uèitele zase uvidí.
Ké¾ by všem dìtem elán vydr¾el po celý školní rok, a pøes nelehkou spoleèenskou situaci do školy chodily rády a hlavnì si z ní do ¾ivota odnesly pøesnì to, co budou jednou potøebovat.
Na závìr mi dovolte pøipomenout veršíky pana uèitele Kobylky, který je uvedl na svém blogu a dovolil mi kdysi, abych je zveøejnila. On u¾ není mezi námi, ale byl to uèitel srdcem a duší, takové bych ¾ákùm pøála…
Poprvé…
Jak ptáèeti
ne¾ opustí dlaò hnízda
ti srdce bije
a v ruce svíráš kvìt.
Ještì mašli do copánku
… a vykroè levou
otvírá se svìt…