CITACE BIBLE: Marek vytvoøil spis, v nìm¾ je vlastní evangelium o vzkøíšení, Je¾íšovy zvìsti o království Bo¾ím, zvìsti o Je¾íšových mocných skutcích, o vytvoøení kruhu Dvanácti, o jeho vztahu k høíšníkùm, jim¾ otvírá cestu k Bohu, o svátostném spoleèenství, které zakládá pøi svém posledním stolování, i o jeho utrpení a obìti.
Vyznání církve vyjadøuje evangelista zejména tam, kde zdùrazòuje, ¾e Je¾íš je Syn Bo¾í. Je to titul, který oznaèuje Je¾íšovu jednotu s Bohem Otcem a jeho jedineèné poslání. Titul Mesiáš (Kristus), který byl za Je¾íšova ¾ivota chápán politicky, je usmìrnìn poukazem na Je¾íšovo utrpení a Je¾íš se k nìmu pøiznává a¾ pøed smrtí.
Èasto se v Markovì evangeliu setkáváme s výzvou k mlèení, kdy¾ se odhalí nìco z Je¾íšova poslání. Tak je vyjádøen Je¾íšùv odstup vùèi vnìjší popularitì i varování pøed povrchním svìdectvím víry. Kdy¾ evangelista sestavoval menší èásti tradice v rozsáhlejší spisek, byly mu tyto výzvy k mlèení také prostøedkem k tomu, aby upozornil, ¾e teprve závìreèné (velikonoèní) události jsou klíèem k pochopení Je¾íšova ¾ivota a pøedmìtem køes»anského zvìstování.
Evangelia byla psána anonymnì, dnešní nadpisy byly doplnìny pozdìji. Nejstarší doklad o spojení tohoto evangelia se jménem Markovým je z poloviny 2. století. Podle tradice byl evangelista Marek toto¾ný s Petrovým spoleèníkem Markem. Bývá také uvádìn do souvislosti s Janem Markem, doèasným prùvodcem apoštola Pavla. V ka¾dém pøípadì to byl helénisticky vzdìlaný køes»an ¾idovského pùvodu. Vznik tohoto evangelia se klade do let šedesátých nebo – vzhledem na mo¾né nará¾ky na znièení chrámu na zaèátek let sedmdesátých. Jako místo vzniku uvádí tradice Øím. Nasvìdèovaly by tomu nìkteré latinismy v Markovì øeètinì.
SLOVO BIBLE: Je¾íšùv køest V tìch dnech pøišel Je¾íš z Nazareta v Galileji a byl v Jordánu od Jana pokøtìn. Vtom, jak vystupoval z vody, uvidìl nebesa otevøená a Ducha, který jako holubice sestupuje na nìj. A z nebe se ozval hlas: „Ty jsi mùj milovaný Syn, tebe jsem si vyvolil.“
Vyvolení dvanácti Vystoupil na horu a zavolal k sobì ty, které si vyvolil; i pøišli k nìmu. Ustanovil jich dvanáct, aby byli s ním, aby je posílal kázat a aby mìli moc vymítat zlé duchy. Ustanovil tìchto dvanáct: Petra – toto jméno dal Šimonovi – Jakuba Zebedeova a jeho bratra Jana, jim¾ dal jméno Boanerges, co¾ znamená ´synové hromu´, Ondøeje, Filipa, Bartolomìje, Matouše, Tomáše, Jakuba Alfeova, Tadeáše, Šimona Kananejského a Iškariotského Jidáše, který ho pak zradil.
Tøetí pøedpovìï utrpení Byli na cestì do Jeruzaléma a Je¾íš šel pøed nimi; byli zara¾eni a ti, kteøí šli za nimi, se báli. Vzal k sobì opìt svých Dvanáct a zaèal mluvit o tom, co ho má potkat. „Hle, jdeme do Jeruzaléma a Syn èlovìka bude vydán veleknì¾ím a zákoníkùm; odsoudí ho na smrt a vydají pohanùm, budou se mu posmívat, poplivají ho, zbièují a zabijí; a po tøech dnech vstane.“
Úmluva Jidáše a veleknì¾í Jidáš Iškariotský, jeden z Dvanácti, odešel k veleknì¾ím, aby jim ho zradil. Ti se zaradovali, kdy¾ to slyšeli, a slíbili mu peníze. I hledal vhodnou pøíle¾itost, jak by jim ho vydal.
Pohøeb Je¾íšùv A kdy¾ u¾ nastal veèer – byl toti¾ den pøípravy, pøedveèer soboty –pøišel Josef z Arimatie, vá¾ený èlen rady, který také oèekával království Bo¾í, dodal si odvahy, vešel k Pilátovi a po¾ádal o Je¾íšovo tìlo. Pilát se podivil, ¾e Je¾íš u¾ zemøel; zavolal si setníka a zeptal se ho, je-li u¾ dlouho mrtev. A kdy¾ mu to setník potvrdil, daroval mrtvé tìlo Josefovi. Ten koupil plátno, sòal Je¾íše z køí¾e, zavinul ho do plátna a polo¾il do hrobu, který vyl vytesán ve skále, a ke vchodu do hrobu pøivalil kámen. Marie z Magdaly a Marie, matka Josefova, se dívaly, kam byl ulo¾en.