KNIHA KNIH – 24 PRVNÍ MAKABEJSKÁ CITACE BIBLE: První kniha Makabejská popisuje události, k nim¾ došlo po smrti Alexandra Velikého (r.323 pø. Kr.) a po rozpadu jeho øíše. Nejvìtší pozornost je vìnována létùm 175 – 164 pø. Kr., kdy syrský král Antiochos IV. zvaný Epifanés z rodu Seleukovcù násilnou helenizací Judeje a zavádìním Diova kultu v Jeruzalémì vyvolá povstání ¾idù, kteøí zùstali vìrni víøe otcù.
Vùdce povstání, knìz Matitjáš z rodu Hasmonejcù, zabije proradného ¾ida, který chce obìtovat modlám, a prchne se svými pìti syny do hor. Tak dochází k odboji, jeho¾ posláním bylo nièit pohanské oltáøe, likvidovat nepøítele a vydobýt ¾idùm znovu svobodu.
Po Matitjášovì smrti se stane vùdcem povstání Juda zvaný Makabejský (makkábí tj kladivo); po nìm obì knihy dostaly své jméno. Ten dobývá jedno vítìzství za druhým. Získá ¾idùm nábo¾enskou svobodu, oèistí chrám zneuctìný pohany a posvìtí novì zbudovaný oltáø 25. dne mìsíce kislevu (asi 14.prosince) roku 164 pø. Kr.. Tento Judùv èin si ¾idé dodnes pøipomínají svátkem zvaným chanúká.
Po Judovi nastoupil r. 160 na jeho místo Jónatan, který byl zároveò nejvyšším knìzem. Kdy¾ zahynul, stanul v èele odboje jeho bratr Šimeón (143-134); byl zavra¾dìn svým ambiciózním zetìm a podvelitelem Ptolemaiem. Kniha konèí zmínkou o poèátku vlády Jóchanana èi Jana Hyrkána (r.134 pø. Kr.). Judea dosáhla za Hasmonejcù politické samostatnosti v létech 142 – 63.
První kniha Makabejská byla pùvodnì napsána hebrejsky formou kronikáøského záznamu kolem r. 100 pø. Kr. Pozdìji byla pøelo¾ena do øeètiny, v ní¾ se pak zachovala. Hlavní dùraz knihy spoèívá na vìrnosti Hospodinovì smlouvì a na bezpodmíneèné poslušnosti Zákona, a to i za cenu ¾ivota. (Druhá Makabejská obrátí pozornost pøedevším na chrám).
SLOVO BIBLE: VZPOURA A ÚSPÌCH
Do pouštì tehdy odcházeli mnozí, kdo hledali právo a spravedlnost. Usazovali se tam se svými dìtmi, ¾enami a stády, nebo» zlé èasy na nì tvrdì dolehly. Královským úøedníkùm a vojenské posádce v Jeruzalémì, v Davidovì mìstì, bylo oznámeno, ¾e se mu¾ové maøící královské rozkazy uchýlili do úkrytù v poušti. Mnoho vojákù se vydalo je stíhat, dostihli je, obklíèili a chystali se napadnout je v den sobotní. Vyzývali je: „Zanechte odporu! Vyjdìte a uèiòte, co naøizuje král, a budete ¾ít!“ Odpovìdìli: „Nevyjdeme a neuèiníme, co naøizuje král; ani za nic neposkvrníme sobotu.“ Vojáci tedy na nì bezodkladnì udeøili, ale oni jim neodpovídali, ani kamenem po nich nehodili, ani úkryty nezatarasili. Øíkali si: „Radìji všichni zemøeme ve své bezúhonnosti; nebe i zemì jsou svìdky, ¾e je to nespravedlivé vra¾dìní.“ A tak na nì vojáci zaútoèili, pøesto¾e byla sobota; zahynuli všichni i jejich ¾eny a dìti i stáda, témìø tisíc lidí.
V ÈELE POVSTÁNÍ
Na jeho místo nastoupil jeho syn Juda zvaný Makabejský. Pomáhali mu všichni bratøi a ti, kdo se pøidali k jeho otci, a s nadšením vedli boj Izraelcù. Juda rozšíøil slávu svého lidu, oblékl pancíø jako obr, odìl se vojenskou zbrojí, podstupoval bitvu za bitvou a jeho meè byl záštitou celému šiku. Svými èiny se podobal lvu, lvímu mládìti øvoucímu na koøist. Vyhledával a pronásledoval svévolníky, upaloval ty, kdo týrali jeho lid. Svévolníci ze strachu pøed ním utíkali, budil dìs u všech vìrolomníkù, jeho rukama se zdárnì uskuteèòovala záchrana. Zpùsobil trpké chvíle mnoha králùm, svými èiny potìšil Jákoba, navìky bude po¾ehnána jeho památka. Procházel judskými mìsty, hubil v nich svévolníky, odvracel Bo¾í hnìv od Izraele. Proslavil se a¾ na konec zemì, pøitahoval k sobì ty, kdo byli na pokraji záhuby.
POHØEB JÓNATANÙV
Šimeón poslal pro tìlesné pozùstatky svého bratra Jónatana a pohøbil je v Modeinu, mìstì svých otcù. Celý Izrael nad ním velice truchlil a lidé ho oplakávali po mnoho dní. Šimeón vystavìl nad hrobem svého otce a svých bratrù náhrobek a vyvýšil jej, aby byl zdaleka viditelný; byl z kamene z obou stran hlazeného. Postavil také sedm jehlanovitých pomníkù, jeden naproti druhému a to otci, matce a ètyøem bratøím. K nim vybudoval umìlecká díla a obklopil je vysokými sloupy. Sloupy ozdobil zbrojí na vìènou památku a vedle zbroje dal vytesat lodi, aby je vidìli všichni, kdo se plaví po moøi. Tento náhrobek, který v Modeinu vybudoval, stojí a¾ do dnešních dnù.
Pøíštì otevøeme poslední knihu, DRUHOU MAKABEJSKOU.
Ilustrace: internet