Kutilství
Chtìl bych napsat úvahu o kutilství a ji¾ v zaèátku mám trochu problém s tím, zda toto oznaèení je správné. Co to je kutilství? To není ¾ivnost, to není povolání, kvalifikace, ani duševní vada i kdy¾ kutilství nìkdy hranièí s posedlostí.
Kutil je takový Ferda mravenec práce všeho druhu. Já se domnívám, ¾e je to lidská vlastnost, schopnost nìco, s èím se èlovìk rodí. Jako tøeba hudební sluch, pohybové nadání a další schopnosti.
Tak, jako jsem ji¾ v dìtství zjistil, ¾e nemám hudební sluch, kdy¾ mi otec opatøil malé houslièky a myslel, ¾e mì na nì nauèí hrát a pøesto, ¾e jsme oba chtìli, tak absence hudebního sluchu u mì to ukonèila, tak ve stejné dobì jsem si na pùdì zaèal vytváøet nìco jako dílnièku, snášet tam náøadí, pokud tak vznešenì lze nazvat staré kladívko, kleštì, dráty, rùzný materiál, odlo¾ené souèástky.
Pøedchozím jsem chtìl øíci, ¾e èlovìk se jako kutil musí narodit, musí se jím cítit.
To však souèasnì neznamená, ¾e kutil nutnì musí umìt více, myslím ve smyslu schopnosti nìco zhotovit, opravit ne¾ ostatní. Kutil, kutilství je pøístup, zájem a¾ posedlost nìco udìlat i kdy¾ to neumí, kdybych mìl jít do extrému.
Pochopitelnì èlovìk, který se nevyhýbá manuální práci, ale naopak se s chutí a zájmem do práce pouští se èasem rùzné práce nauèí a stále se zdokonaluje, získává zkušenost poradit si se stále slo¾itìjšími úkoly.
Tak jako se dobou, zmìnou ¾ivotních podmínek a u nás i politických pomìrù mìní zpùsob ¾ivota odrá¾í se to i v kutilství. Zatím, co døíve ka¾dý, kdo si poøizoval rodinný domek byl nucen nìco udìlat sám, èi asistovat øemeslníkùm, tak nyní jej lze získat ve stavu k nastìhování, ani¾ se tam bìhem stavby vùbec uká¾e.
Ale i za minulého re¾imu populární chaty a chalupy si ne všichni poøizovali jen proto, ¾e mìli zájem o tento zpùsob ¾ivota o víkendech, dovolených. Byli i tací, kteøí si tyto objekty poøídili, proto¾e to mìli sousedé, známí, A tak jsem se ji¾ v té dobì smál svému rozdìlení chalupáøù na dvì skupiny. Jedna je š»astná, kdy¾ na chalupu jede a tìší se na tu práci a je smutná, kdy¾ z chalupy odjí¾dí, zatím co ta druhá je š»astná, kdy¾ odjí¾dí, ¾e u¾ tu povinnost na chalupì tam nìco dìlat mají za sebou.
Bohu¾el i pøi tom mém pozitivním vztahu ke kutilství, dalo by se øíci a¾ fandìní této vlastnosti musím pøiznat, ¾e je na ústupu. Uznávám, ¾e se na tomto trendu pochopitelnì podílí mo¾nost nechat si vše udìlat, na ka¾dou práci zavolat odborníka.
Mì však mrzí to, ¾e vytrácením kutilství ze ¾ivota lidí se lidé ochuzují. Je mo¾né ¾ít tak, ¾e mimo profesi a návštìvu fitka se ten zbytek èasu stráví s chytrým telefonem. Ale stejnì tak je mo¾né, ¾e mimo té duševní práce bez pohybu v pøírodì, venku, tedy aktivitami spojenými s kutìním èlovíèek ztrácí vyrovnání, obraznì øeèeno pøepadává na jednu stranu, pokud na té druhé oproti té duševní èinnosti nic není.
A to nemluvím o tom pocitu uspokojení a¾ radosti, kdy¾ výsledek toho kutìní vypadá k svìtu.
Pøipouštím, ¾e z jiného pohledu to kutilství mù¾e vypadat jako sabotá¾ a brzda vývoje èlovìka, který zaèal èlovìkem lovcem, honícím s klackem zvìø, tedy èlovìkem pøevá¾nì v pohybu, zatím co nyní u øady lidí smìøuje k èlovìku, jeho¾ kostrè pokraèuje ¾idlí a tvoøí s tím èlovíèkem témìø jeden celek.