Pohlédneme-li od Nymburka severovýchodním smìrem, nemù¾eme si nevšimnout v široké polabské rovinì protáhlého kopce, jediného v širokém okolí, jen¾ se jmenuje Chotuc. Další, podobné, jsou Oškobrh u Podìbrad a „hùrky“ u Vestce, Semic a Pøerova nad Labem. Tìmto kopcùm, vystupujícím z roviny, se øíká svìdecké. Jde o pozùstatky druhohorních usazenin, které byly v prùbìhu dlouhého èasového období odplaveny a zùstaly jen osamocené opukové vršky z pevnìjší opuky.
Chotuc, vystupující do nadmoøské výšky 253 metrù, le¾í u mìstyse Køinec. Na ji¾ní stranì jsou na jeho svazích sluneèné louky, zbytek je zalesnìn. Je to kopec mystický, nebo» ji¾ v pohanských dobách patøil mezi posvátná místa. Køes»ané si zde potom postavili svatyni, na jejím¾ místì dnes stojí (bohu¾el zanedbaný) kostelík Nesvìtìjší Trojice s okolo se rozkládajícím zpustlým høbitovem.
Posvátnost kopce ale spoèívá také v nìèem jiném. Kronikáø z nedaleké Jíkve, Augustin Hajný, napsal: „Koøenáøi vypravují, ¾e u Køince na vrchu Chotuci roste koøení, jeho¾ kvìt má divotvornou uzdravující moc. Koøení kvete tu noc pøed svatým Janem Køtitelem od jedenácté do dvanácté hodiny. Pokusilo se prý ji¾ mnoho lidí o to, kvìt ten utrhnouti, ale marnì. Ka¾dý z nich, aè se tomu ze vší síly bránil, nevysvìtlitelnou mocí pøemo¾en byl spánkem døíve, ne¾li se jedenáctá hodina pøiblí¾ila. Kdy¾ se zase probudil, ustanovená doba kvìtu uplynula, vzácný kvìt zmizel.“
Tuto kouzelnou bylinu tedy nikdy nikdo nespatøil ani neutrhl, ale zázraèných rostlin na oslunìných stráních Chotuce najdete nepøebernì. Od øepíku lékaøského pøes èekanku, èistec, dobromysl, hluchavku, jitrocel, kontryhel, mydlici, petrklíè, proskurník, rozrazil, øebøíèek, slézovec durynský, starèek, srdeèník, svízel syøiš»ový, šalvìj, truskavec, vratiè… a¾ po tøezalku teèkovanou, která je v lidovém léèitelství pod názvem „kvítí svatého Jana“ skuteènou zázraènou bylinou.
Kromì toho tu najdeme i další vzácné rostliny, napøíklad kamejku modronachovou, øimbabu chocholiènatou, lilii zlatohávek, èeskou orchidej – vstavaè nachový èi klokoè zpeøený. Klokoè je zajímavý keø, jeho¾ semena v podobì tvrdých kulièek slou¾ila k výrobì modlitebních rù¾encù, jim¾ se øíkalo klokoèí. Urèitì znáte píseò Jiøího Suchého a Jiøího Šlitra Po babièce klokoèí. ®ijí tu i vzácní ¾ivoèichové, zejména z øíše hmyzu: roháè obecný, køi¾ák pruhovaný, krasec tøešòový, zlatohlávek skvostný… spousta motýlù. Z nitra lesa mù¾ete zaslechnout ¾luvu hajní a øadu dalších ptákù.
V roce 1999 dostal vrch Chotuc statut pøírodní památky. „Pøedmìtem ochrany jsou xerotermní travinná spoleèenstva (takzvaná spoleèenstva bílých strání), teplomilné doubravy a dubohabrové háje a zachování významného geomorfologického útvaru tzv. svìdeckého kopce ve støedním Polabí,“ stojí ve zdùvodnìní.
V roce 2006 byla v délce 1 100 metrù zbudována „turistická a školní nauèná stezka Chotuc“, opatøená øadou nauèných tabulí a odpoèinkovým místem na vrcholu kopce, odkud je nádherný výhled do Polabské roviny. Pøevýšení stezky je pouhých padesát metrù a z Køince je Chotuc vzdálen jen kilometr, tak¾e je to pøíle¾itost pro pøíjemnou pøírodovìdnou procházku, kterou zvládne ka¾dý.