Pojïte s námi do bijáku aneb Kino, biograf, bijásek Vlastnì nikam nemusíte chodit. Staèí se jen pohodlnì posadit a jako obvykle kliknout na odkaz nabídky shlédnutí krátkého filmu. Vše je tak snadno po ruce. Iluze velkofilmu vás uvede do seriálu amatérských snímkù z rùzného prostøedí, nevypulírovaného profesionální úpravou a dokonalou technikou.
Nejpøita¾livìjší bude asi film, který vám uká¾e místa, kde jste ještì nebyli, nebo jste si je prohlédli pøi jiné pøíle¾itosti, nebo místa do kterých se z rùzných dùvodù ani nedostanete.
Poslechnete si i hudbu, která vás uvede do pøíjemné nálady s poutavými vzpomínkami do zajímavých situací. V seriálu se seznámíte s neprofesionálními filmaøi, kteøí jsou zároveò scénáristy, zvukaøi, kameramany, støihaèi, re¾iséry a autory. Mimo dobré nálady vám seriál pøináší zábavu i pouèení s inspirací.
* * *
Vltavo, Vltavo...
Miluji tøi øeky – láskyhodné jsou všechny, ale tyhle tøi teèou blízko mne a já je dùvìrnì znám: bahnookou Berounku, uhranutou rybami spisovatele a krásného èlovìka Oty Pavla, Sázavu s mìlkou vodou plnou kamení, písní a snù, a i v notách zvìènìnou chladnou královnu, která obsahuje všechno, proto¾e tyto rùznobarevné princenzy do sebe pøijala. A teèe královským mìstem, které lze milovat i zatracovat, ale toho si nevšímá a zùstává poøád øekou královskou, ve které si své síly zkoušel jeden èlovìk.
Tímto poetickým textem pøed dvaceti šesti roky pøedstavila spisovatelka Al¾bìta Šerberová mou knihu „Sám ve víru zdymadel“ a dnes jsem ho rád pou¾il pro uvedení krátkého filmu Slapy – Praha, který natoèil mùj dnes ji¾ ne¾ijící sportovní pøítel a televizní reportér Vladimír Kulíèek.
Tento historický filmový dokument prvního plaveckého maratonu Slapy – Praha nonstop pøes zdymadla dvou vltavských pøehrad ve Štìchovicích a Vraném nad Vltavou se plaval právì dnes pøed 49 lety. Tra» dlouhá 33 km byla zaplavána v èase 8:08:18 ve vodì 16°C teplé. V té dobì byla tato distanèní plavba v tak studené vodì pova¾ovaná veøejností za špièkový výkon. O rok pozdìji tuto samou trasu prodlou¾enou na 40 km a¾ do centra Prahy proplaval se mnou, ve vodì 14° C teplé, v èase 11:25:18, dvojnásobný pøemo¾itel kanálu La Manche František Venclovský.
Film Slapy - Praha byl natoèen filmovou kamerou osmièkou a jeho kvalita není bohu¾el tak dobrá, pøesto jsem se rozhodl tento historický dokument našim ètenáøùm nabídnout ke shlédnutí. Myslím si, ¾e patøí do série amatérských filmù „Pojïte s námi do bijáku...“.
Na závìr mé vzpomínky bych rád odcitoval z mé oblíbené knihy cestovatele Richarda Halliburtona, který mne svým pøíbìhem, jak proplaval Panamský prùplav, u¾ v mém dìtsví inspiroval k dálkovým plavbám.
„Dìj se co dìj, nikdy v budoucnosti neza¾iji tak krásné dobrodru¾ství, jaké se mi tu nabízí. Kdybych si podrobil Everest nebo doletìl na mìsíc, nezískal bych nic a byl bych nespokojen, ponìvad¾ ani na vrcholku Himálají ani na povrchu jiné planety bych nikdy neunikl výèitkám, ¾e jsem neproplaval Panamským prùplavem. Na tu horu i na Mìsíc bych jednou zapomnìl, nikdy však na plavbu z oceánu do oceánu. Vzpomínka na dobrodru¾ství, které nemù¾eme pro¾ít, zùstává.“
A já mohu jen potvrdit, ¾e Richard Halliburton mìl pravdu.
