Obra»me dnes svou pozornost k zajímavým významùm a aplikacím nìkterých èeských slov, úsloví a sousloví. Tak tøeba hned toto poslední slovo a jemu podobná, jako sousoší, souhvìzdí a další, znamenají skupinu nebo urèitou mno¾inu èi skupinu slov, soch anebo hvìzd. Naskýtá se známá mu¾ská po»ouchlost, tedy ¾e mno¾ina ¾en znamená sou¾ení a dodává se, ¾e samozøejmì neexistuje soumu¾í! Dále – dru¾stvo mu¾ù je, jak známo, mu¾stvo, ale bohu¾el málokdo pou¾ije termínu ¾enstvo. Podobnì je zajímavé, ¾e mu¾ se o¾ení, ale ¾ena se neomu¾í, nýbr¾ se vdá. Tím se jedna, ta lepší polovina lidstva dostane pod èepec a ta druhá, horší – do chomoutu. A kdy¾ u¾ jsme se dotkli rodinných vztahù, je jistì zajímavé, ¾e sice máme macechu a otèíma, ale o pokolení zpìt nemáme babcechu dìdèíma. No a také nìco o rodinných vztazích pak vypovídá, ¾e neznáme tchánka, tcháneèka ani tchýnièku! A jak vidíte, tcháneèek se poèítaèi libí! Opus»me ale rodinu a podívejme se nyní na další slovní disproporce a nesystematiènosti èeštiny.
Leckdo je u nás zruèný, ale nikdo nemù¾e být zno¾ný, i kdy¾ známe slova ruèní, no¾ní i sno¾ný, ale u¾ ne sruèný. Nohy jsou v èeštinì vùbec diskriminovány, nebo» alespoò naši mu¾i sice mohli rukovat, ale ze zcela neznámých dùvodù nikdy nemohli nohovat, co¾ by bylo vzhledem k èinnosti logiètìjší. A pøipomeòme si ještì další zajímavá slova a spojení, která jsou nepøekonatelným oøíškem pro pøekladatele.
Je zøejmì nemo¾né pøelo¾it do jakéhokoliv jazyka zejména rùzná rèení. Pøíkladù by bylo habadìj – co¾ je hned pøíklad první! Tak¾e ještì pár dalších: techtle-mechtle, ajem-krajcem, enyky-benyky, ententyky, cupy-dupy, hala-bala, láry-fáry, køí¾em-krá¾em, kvoè nebo habaïùra! Tím bychom se ale dostali do nevyèerpatelného slangového slovníku, a to není naším cílem.
Teï ale od slangu opìt návrat k závìreèné absolutní „poezii“.
Aè mìl kabát odraný, byl to chlapík od rány!
Mladý strá¾ník nerozumìl nièemu, klidnì pustil prohnaného nièemu.
Pokud neutáhneš matku, tak ohrozíš otce, matku.
Jen necita stále mámí slzy své neš»astné mámy.
To se mu to pìknì oøe, kdy¾ má tak hodného oøe.
Kdy¾ jel kolem dìda s pící, probrali se psíci spící.
V¾dy, kdy¾ tvoje koèka líná, nesmíš býti holka líná!
Vysavaè svùj pøiprav hbitì a vyluxuj chlupy v bytì!
Vysoké staøièké døevìné chùdy, mù¾e mít kdokoliv – boháè i chudý!
Mìl si vybrat jednu z matek, v hlavì mìl však velký zmatek.
Dnes se mùj drahý milý tak jako vèera mýlí,
pøitom i já se mýlím, se svým omylným milým.
Radí-li ti nìkdo: „O¾eò se!“ Radìji hned po nìm o¾eò se!
Paradoxy èeštiny (12)