PENZION U DVOU RÙ®Í
V New Yorku jsme se s Janem Vyèítalem domluvili, ¾e pùjdeme spoleènì nìkde v kraji Oty Pavla na èundr. Pøiznám se, trochu jsem doufal, ¾e na to zapomene. Nezapomnìl! Na mobilu jsem našel zprávu: Ve Skryjích v hospodE v devìt veCer spacAk vuRty pUjdem spAt do lesU. Honza V.
Bylo druhého února roku 2002. Došlo k nejhoršímu. Dávno u¾ jsem trampem pouze
v srdci a ve vzpomínkách. Bylo lehce pod nulou, a tak jsem si vypùjèil spací pytel od své vnuèky Kristýnky. Byl úèinný do bodu mrazu. Telefonoval jsem Honzovi, kde si v lese usteleme. Samozøejmì, ¾e jsem se ptal naoko lhostejnì. Jako by se nic nedìlo. Telefon chrèel a nad námi soused vrtal do panelu díru na skobu. Nejasnì jsem zaslechl Honzu:
„Penzión to nebude. Na rù¾ích spát nebudeme!“ Nevím proè, snad zásluhou hluku a mého špatného operovaného sluchu jsem usoudil, ¾e budeme nocovat v penzionu U dvou rù¾í. To jsem také øekl své ¾enì Jarmile. Nevìøila, ale já ji pøesvìdèoval, ¾e to je asi legraèní název nìjakého trampského srubu.
Pøed devátou jsem vcházel do hospùdky ve Skryjích. Na zádech ruksak, u pasu nù¾, v batohu spací pytel, èutoru vína a pùl kila toèeného salámu.
„Vítám tì,“ zval mne ke stolu náš tøetí kamarád.
„Øíkají mi Plivník,“ pøedstavil se.
„Ahoj, já jsem Fousek,“ podal jsem ruku legendì potulných hudebních trampù.
„Honza s Vìrou tu ještì nejsou. Mo¾ná nìkde zabloudili v lesích,“ poznamenal mùj nový kamarád Plivník a zaèal krmit salámem koèku, která si k nám sedla na stùl. Pøednášeli jsme si navzájem básnì a pili malé panáky slivovice. Zaèalo mi být moc dobøe a na to, ¾e mi bude za mìsíc šedesát tøi a ¾e mám u srdce trojitý by-pass, jsem úplnì zapomnìl. Ve dveøích se objevil Honza a za ním Vìra. Sezení se protáhlo pøes pùlnoc. Historky se støídaly se slivovicí a pivem. Pil jsem málo, abych se v lese neztratil.
Asi v jednu po pùlnoci jsme vyrazili na cestu. Hvìzdy svítily pøíle¾itostnì, poprašek snìhu maloval krajinu. Po nìkolika kilometrech jsem postrádal Plivníka.
„On tohle dìlá,“ vysvìtloval mi Honza. A Vìra pøitakala:
„Najednou je pryè a spí nìkde v lese.“Les nádhernì vonìl, ale zima mi lezla pod zelený kabát.
Tìšil jsem se, a¾ narazíme na penzion. Opustili jsme cestu a objala nás náruè mlèenlivého lesa. Nìkde pod námi se schovávala Berounka. Byl jsem š»asten, ¾e jsem se odhodlal na ten èundr jít. V duchu jsem pøemýšlel, jaký ten srub bude.
„Jsme na místì, Pepo,“ ukázala Vìra do tmy.
„Co to tam je?“ nechápal jsem.
„To je seník,“ øíkal klidnì Honza, „tady si usteleme. Seno tu sice není, ale jinak je to skvìlý!“
Pochopil jsem, ¾e to nebude ¾ádný penzion a na rù¾ích, ¾e ustláno také nebudu mít. Usnul jsem na hodinu. Probudila mne zima. Ten spacák byl jedinì tak do paneláku k radiátoru, kdy¾ málo topili. Abych nenastydnul, popíjel jsem z èutory víno a zakusoval kabanos. Honza a Vìra klidnì spali. Mìsíc si mne prohlí¾el. Ustlal jsem si na kamenech, které vykukovaly z lesního mechu. Celou noc jsem se pøevaloval, abych nedal šanci prostydnutí. Kolem šesté ranní zaèal rù¾ový úsvit.
„Tohle stojí za to“, šeptal jsem si a dopil jsem poslední lok èerveného. Napsal jsem na lístek vzkaz:
„®ivot je pohyb, bylo mnì s vámi dobøe!“ Lístek jsem zasunul do starého paøezu a vykroèil na cestu k civilizaci. Spletl jsem se a šel jsem na opaènou stranu. Po hodinì plahoèení a klopýtání v lese jsem se dostal na cestu ke Skryjím a k hospùdce. Tam jsem mìl auto pokryté silnou jinovatkou. Za další pùlhodinku jsem stál u hotelu Sýkora v Køivoklátì. To byl mùj kraj. Vašek Pavlík mi dal drš»kovou polévku ve velké míse, pìt èerstvých housek a kávu. V té dobì mo¾ná Honza a Vìra vstávali. Pøijel jsem domù a vzpomínal na penzion U dvou rù¾í. Byla to kouzelná noc. Jestli se našel Plivník, nevím, ale Jarmile jsem doma øekl, ¾e kdy¾ bude volat Honza Vyèítal, aby mu øekla, ¾e jsem nìkde na Moravì. Bál jsem se, ¾e mne vezme do dalšího penzionu.
Druhý den jsem dostal v kladenské nemocnici sluchadlo na baterie. Beru si ho, kdy¾ zazní telefon.
Z knihy "Pojïte se smát", nakladatelství PRAGOLINE
PENZION U DVOU RÙ®Í