Hromnice a lidové pranostiky

Jestlipak jste si všimli, že jsou dnes Hromnice?

Církevní svátek Uvedení Páně do chrámu - lidově Hromnice, dříve "Obětování Páně" či "Očišťování Panny Marie", připomíná, že před čtyřiceti dny jsme slavili Vánoce - slavnost Narození Páně. Připomínáme si den, kdy Marie a Josef přinesli Ježíše do chrámu, aby jej podle Mojžíšova zákona zasvětili Bohu. Přitom došlo k setkání s prorokyní Annou a se spravedlivým Simeonem, který nazval Ježíše "světlem k osvícení pohanů". Toto byl zřejmě popud k tradici svěcení svící na začátku katolických bohoslužeb.

V kostele světívaly svíce a říkalo se jim hromničky. A ty hromničky se potom zapalovaly v létě za bouřek, aby do stavení neuhodilo. Řeknete pověra, ale když si představíte starou vesnici s dřevěnými chalupami a doškovými střechami, pochopíte, jak právem tady býval obávaný požár. Zajímavou, až úzkostlivou pověru zachytil Jindřich Jindřich na Chodsku. Tam se o Hromnicích nesmělo nic ani šít, zašívat, protože jehla prý by byla mohla přivolat božího posla - zápalný blesk.
 

Já se k Hromnicím úmyslně ještě vracím. Je to totiž z hlediska lidových pranostik den, který jich má v roce nejvíc. V té nejstarší, zaznamenané už v 17. století, se označují Hromnice za jakousi polovinu zimy. Na ten den, jak to jistě znáte, musí prý dokonce skřivánek už zazpívat - po staru vrznout, i kdyby měl zmrznout. Podle ornitologů je ta možnost skřivánčího zavrzání v tom čase tuze problematická.
 

Hromnice, jako určitý předěl, viděla i jedna z pranostik, která upozorňovala zemědělského předka na tenčící se zásoby - Na Hromnice půl krajíce a půl píce. Ale zima ještě pokračuje, někdy ještě přituhuje. Mluví se potom o hromniční zimě. Citelné oteplení by koneckonců bylo ještě příliš předčasné. A tak celou hromadu hromničních pranostik velice rozumně a smířeně shrnuje ta, která povídá, že jestli na Hromnice mrzne a sněží, úrodný rok nato běží. Zkrátka, že je to v pořádku a v řádu přírody.

A tak na Hromnice přiberte ještě podle jedné pranostiky radši dvě kabanice, ale radujte se, přibývá dne a přibývá nám světla a tady se naší předkové dokonce přepočítali v náš prospěch, protože není na Hromnice o hodinu více, jak říká pranostika, protože sluníčko ráno vstává o čtyřicet minut dřív a o čtyřicet minut chodí později spát. Takže den přirůstá na Hromnice už o hodinu a dvacet minut. Dobré jsou.
 

Na svátek svatého Blažeje se v kostelích konalo takzvané blažejské požehnání. Těmi vysvěcenými hromničkami, křížem položenými, se žehnalo věřícím a věřilo se, že tím budou chráněni před bolestmi v krku. Svatý Blažej byl totiž vzýván jako patron léčení krčních nemocí. Podle lidového výkladu prý proto, že nějakému chlapci vytáhl z krku zaskočenou kůstku, což předtím nedokázal žádný lékař. Na svatého Blažeje prý slunce ještě nehřeje, ale když se vyvede pěkné počasí, prý se urodí brambory, takže se radujme, budou laciné.
 

Patroni dalších dnů první poloviny února přinášejí ještě všechny znaky zimy. Veronika sanici, Háta a Dorota sníh, Apolena mlhu, Řehoř mrazy, na Valentýna čtrnáctého zamrzne prý i kolo mlýna. Až v druhé polovině února přinášejí pranostiky alespoň náznak změny počasí.
 

A tak se dostáváme k druhému významnému dni února, ke svátku svatého Matěje - čtyřiadvacátého. My jsme nakloněni vnímat už jeho den jako předjarní, možná pro první známou pražskou pouť.

Několik pranostik naše pocity také podporuje:

Na svatého Matěje, lidské srdce okřeje, v Matěje je léta naděje.

A podle další skřivánčí pranostiky - Na svatého Matěje skřivan pije z koleje, ale čert tomu věř!

Vždyť v tom památném devětadvacátém roce přišly čtyřicetistupňové mrazy také až v polovině února. Já jsem sice už byla na světě, ale maličká, takže osobní zážitek z té doby nemám. Ze své už dost dlouhé životní zkušenosti dávám za pravdu těm matějským pranostikám, které říkají, že najde-li Matěj led, seká ho hned, nenajdeli ho, dělá ho hned. Svatý Matěj boří mosty nebo je staví, svatý Matěj zimu tratí, když netratí, obohatí.

Pozn.: Ukázka je z knihy Marie Ulčové - Moji milí, drazí, která pojednává o časech minulých, lidském štěstí a osudech a v níž se vrací do dob svého dětství a mládí.

Milena Horáková