Vzestup a pád Emila Zátopka, to je podtitul nové knihy Dnes trochu umøeme, která vyšla v nakladatelství Mladá fronta. Kniha shrnuje ¾ivotní úspìchy i neúspìchy našeho nejslavnìjšího vytrvalostního bì¾ce a ètenáø se jen diví, proè není autorem Èech, ale Brit. Novináø Richard Askwith kvùli ¾ivotopisu objel Èeskou republiku a sesbíral obdivuhodné mno¾ství detailních úryvkù ze Zátopkova ¾ivota.
Emil Zátopek, náš nejslavnìjší maratonsky bì¾ec a první zlatý èeskoslovenský olympionik vùbec, byl inspirací nejen pro tohoto autora, ale pøedevším pro sportovce na celém svìtì. Jeho nadlidské tréninkové nasazení budí obdiv dnes stejnì jako pøed šedesáti lety. Emil Zátopek se pøi svých trénincích øídil heslem: Kdy¾ u¾ nemù¾eš, tak si pøidej. A díky tomuto pøístupu byl nejlepší. Proto jeho tempo neustále rostlo. Proto dokázal vyhrát i závod, ve kterém prohrával. Kdy¾ zaèínal ztrácet sílu pøi tréninku, zvýšil si zátì¾. Kdy¾ mu soupeø na závodišti ukázal záda, zrychlil. Poka¾dé kdy¾ u¾ nemohl, tak si pøidal.
A také proto se proslavil nejen svými rekordy, ale také neobvyklým stylem svého bìhu, pøi kterém jako by opravdu umíral. Pitvoøil se, házel rukama, ten vnitøní souboj sama se sebou zkrátka vidìli všichni. Za svou špatnou práci rukou pøi bìhu býval èasto kritizován a vyslechl si nejednu posmìšnou poznámku, byl to ale dùkaz, ¾e trénoval vìtšinou sám. Nemìl trenéra, který by ho honil, jen sám sebe, svou vlastní cti¾ádost. Trénoval s takovým nasazením, ¾e to bylo a¾ absurdní, dennì ubìhl pøes tøicet kilometrù. Nebál se inovovat. Hledal nové zpùsoby, kombinoval. Nejèastìji bìhával x-krát za sebou krátké trasy, 200 m èi 400 m, mezi kterými vyklusával. "Je dùle¾ité, co èlovìk dìlá, kdy¾ je stadion plný. Ale co dìlá, kdy¾ je stadion prázdný, je tisíckrát dùle¾itìjší," øíkával.
Askwith sesbíral mnoho zajímavých detailù Zátopkova ¾ivota, sportovní úspìchy s detailnì popisovanými závody støídají osobní zá¾itky, které doplòují Zátopkovi pøátelé a jeho ¾ena Dana, naše medailistka v hodu oštìpem. Mnoho pøíbìhù je úsmìvných - jak Zátopek zmordoval vlèáka, který ho doprovázel pøi tréninku, tak¾e pes stáhl ocas a zalez do boudy, kdy¾ Zátopka uvidìl. Pøi jiných - tìch politických - nás a¾ mrazí v zádech. Askwith popsal atmosféru socialismu velmi výsti¾nì. Strach, který se v 50. letech šíøil lidem v hlavì, neminul ani Zátopka. Emil se obèas obával, ¾e kdy¾ prohraje, pùjde sedìt. Jednou, kdy¾ se pokusil o svìtový rekord, co¾ dostal naøízeno, pøed stadioenm potkal kamelota s balíkem novin s pøipravenou zprávu o jeho novém svìtovém rekordu.
Jako ka¾dý, i Emil Zátopek, mìl své chyby. I on pro¾il ve svém ¾ivotì okam¾iky, na které nebyl pyšný a ochutnal, jak chutná prohra. Byl to ale férový hráè, který se nebál postavit za svého týmového kolegu a riskovat tím vše. Byl to neuvìøitelný døíè a srdeèný pøítel, který mìl srdce otevøené pro všechny sportovní kolegy, a» u¾ ti byli jeho konkurenty nebo ne. Sport a pøátelství nemíchal. A proto ho milovali nejen fanoušci, ale i ostatní sportovci.
Kniha Dnes trochu umøeme je ú¾asným Zátopkovým ¾ivotopisem, kterým Richard Askwith dùstojnì projevil úctu èlovìku, jen¾ dosáhl skvìlých sportovních výsledkù a mìl otevøenou mysl i srdce.
Renata Šindeláøová
* * *
Dnes trochu umøeme, Richard Askwith
pøeklad Anna Kudrnová
Mladá fronta 2017 (v originálu vyšla kniha v Londýnì v r. 2016)
www.mladafronta.cz