Modlitba za Vlastu Buriana
Dne 31.ledna 2017 bylo tomu padesát pìt let, co zemøel náš nejvìtší komik, Vlasta Burian. Narodil se 9. dubna 1891 v Liberci v rodinì Antonína a Marie Burianových jako Josef Vlastimil Burian.
Otec Antonín byl krejèí, vlastenec a ochotník a to bylo dobré ovzduší pro rozvoj hereckého talentu malého Vlastimila. Kdy¾ se rodina pøestìhovala z Liberce do Prahy, našel tu Vlastimilùv talent mnohá uplatnìní.
Herectví Vlasty Buriana spoèívalo v improvizaci, humoru a satiøe. Jako vynikající komik zvládal bravurnì nejrùznìjší role všemo¾ných charakterù. Nerespektoval autorùv text a svým improvizaèním umìním vytváøel na jevišti ka¾dý veèer zcela nové neopakovatelné situace, èím¾ výbornì bavil diváky, ménì však u¾ herecké kolegy.
Nebudu pøipomínat jeho nesèetné slavní role, ani jejich okolnosti. Ka¾dý je dùvìrnì zná a dodnes se na nì rád opakovanì podívá. Pøipomenu Vlastu Buriana jako èlovìka s tragickým osudem.
Burian, kdekoli se objevil, budil rozruch – byl oblíbený a slavný. Miloval sport, rychlá auta, uniformy. Úspìch mu pøinesl bohatství, co¾ vyvolávalo velkou závist, která byla jednou z pøíèin jeho pováleèného pádu.
Spoleènost znala Buriana jako zábavného spoleèníka. V soukromí byl však melancholický, náladový a trpìl depresemi. I proto se èasto uzavíral ve své elegantní pra¾ské vile. Ka¾dodennì sportoval, mìl u vily vlastní velkou tìlocviènu, bazén a tenisový kurt.
V roce 1919 se Vlasta Burian o¾enil s Františkou Èervenkovou, øíkal jí však Nino a toto jméno u¾ jí nav¾dy zùstalo. Nina, v¾dy elegantní, byla mu velkou oporou, jejich man¾elství bylo neuvìøitelnì pevné. Nina Buriana v¾dy a všude doprovázela, a to i pozdìji, v dobách zlých.
Ke zlomu š»astné ¾ivotní dráhy došlo v roce 1944, kdy jeho divadlo zavøeli Nìmci. A po válce byl zatèen Èechy a velmi poni¾ován. Byl køivì ob¾alován ze spolupráce s nìmeckými okupanty, vìznìn, a nakonec za vykonstruovanou kolaboraci odsouzen k tì¾kému ¾aláøi, vysoké pokutì a zabavení veškerého majetku. Svoje divadlo u¾ nesmìl znovu otevøít. Nepomohly ani intervence Jana Masaryka. Po propuštìní byla mu zakázána po dobu pìti let herecká èinnost. V té dobì se ¾ivil rùznou manuální prací, aèkoliv mìl ze všeho nespravedlivého pronásledování podlomené zdraví.
Po pìti letech hereckého pùstu a spousty pøíkoøí zbyl z Vlasty Buriana jen stín. Na pøímluvu Jiøího Frejky a Jana Wericha si zahrál v divadle v Karlínì, objevil se i ve filmu, ale u¾ to nebylo ono, jak sám cítil. Za obtí¾ných podmínek vystupoval v rùzných estrádách, pøemáhal se bez ohledu na upadající zdraví a své poslední pøedstavení odehrál s tì¾kým zápalem plic.
Zemøel 31. ledna 1962. Jeho vìrná Nina pøe¾ila ho o pouhých devìt týdnù, podle pamìtníkù zemøela doslova na man¾elovì hrobì 10. dubna 1962.
V roce 1994 byl Vlasta |Burian soudnì rehabilitován poté, co divadelní historik Vladimír Just prosadil znovuprojednání jeho pøípadu.
Byla odhalena pamìtní deska na Burianovì bývalé vile, pojmenována po nìm pasá¾ u jeho bývalého divadla (dnes Divadlo Komedie) a odhaleny další pamìtní desky a busty. Dne 8. února 2002 byly ostatky Vlasty Buriana a jeho ¾eny Niny pøeneseny z Vinohradského høbitova do nového hrobu na Vyšehradì.
Text a kolá¾: Olga Janíèková - Raviková
* * *
Všechno má urèenou chvíli a veškeré dìní pod nebem svùj èas.
Je èas rození i èas umírání
èas sázet i èas trhat
je èas zabíjet i èas léèit
èas boøit i èas budovat
je èas plakat i èas smát se
èas truchlit i èas poskakovat
je èas kameny rozhazovat i èas kameny sbírat
èas objímat i èas objímání zanechat
je èas hledat i èas ztrácet
èas opatrovat i èas odhazovat
je èas roztrhávat i èas sešívat
èas mlèet i èas mluvit
je èas milovat i èas nenávidìt
èas boje i èas pokoje.