Mluvíme èesky – nikoli hotentotsky! Další doposud nepublikovaný èlánek z nevydané kní¾ky "I to se mù¾e stát... Aneb nevá¾nì o vá¾ném."
"Myslíte si, ¾e by lidé mìli pozvednout svùj hlas a bránit se kolektivnì proti médiím, které nás více èi ménì cílevìdomì ubíjejí špatnými zprávami a tím v nás umìle podporují a udr¾ují blbou náladu, nebo je to ka¾dého ryze soukromá vìc, zda se bránit chce a doká¾e, a nám není vùbec nic do toho, co si které médium dìlá?"
* * *
K názvu ankety by mohl odborník napsat knihu o nìkolika dílech. V moci laika formou anketní odpovìdi je mo¾no pouze poskytnout omezený náhled z pozice vlastního názoru. Zùstaòme tedy u toho.
Tisku se odedávna øíkalo sedmá velmoc. Dnes toto oznaèení platí pro média jako celek. Úloha médií je tì¾kým bøemenem s velkou odpovìdností a dopadem v celé veøejnosti. Zvládají ho s vìtším èi menším úspìchem. Co vlastnì od médií po¾aduje soudný konzument? Informace, nikoli dezinformace nebo poloinformace, pouèení spíše nároènìjší a nepodceòující, nìco vzdìlání v duchu racionality a reality, nikoli domnìnek a iracionality, a koneènì tøeba trochu zábavy dobré úrovnì vyluèující lascivnost bez ohledu na to, jestli si to pokleslý vkus èásti veøejnosti pøeje nebo ne. S obojí orientací máme v reálu co doèinìní. Proto také divákovi, posluchaèi a ètenáøi nezbývá ne¾ nastavit proudu mediálních megabytù na jejich promytí hustý cedník své mozkové kapacity. Tolik souhrnnì. Nyní tedy jenom nìkolik specializovanìjších pøipomínek do obrovského kadlubu problematiky:
1. Mluvíme èesky – nikoli hotentotsky!
Úcta k jazyku upadá! Markantním dùkazem je jazyková chudoba mláde¾e, její neschopnost se vyjádøit kvalifikovanì s koneènou platností a formulací myšlenky. Staèí k vyjadøování asi 70 slov, z nich¾ nejménì tøetina je nepublikovatelných. Trend prosakuje i do støedních vrstev. Nemalou zásluhu na tomto stavu mají právì média. K mikrofonu se za rùzných pøíle¾itostí dostává osoba, která zápolí s mateøským jazykem obdobnì jako bájný Sisyfos s balvanem.
Ani profesionálové nejsou bez viny. Stì¾ujeme si na uspìchanost doby, ale komentátoøi, hlasatelé ji nejednou podporují. Sypou své zprávy jako od metru a výsledkem je ubreptanost, kokty, pøebrepty a prohøešky proti kráse jazyka. Skloòování èíslovek je èasto kamenem úrazu: Kdybych za první republiky prohlásil u tabule „¾e tam bylo kolem osmset lidí“, vyletìl bych s pìtkou jako raketa. A co¾ teprve – a to jsem slyšel – „bylo kolem osmseti lidí“! Také obliba módních klišé, zavánìjících chudobou myšlení, neprospívá obecnému vkusu. Výroky „není to zas a¾ tak dobré“ nebo „nabíjím si na dovolené baterky svého tìla, abych mìla energii“ a spousta dalších, nesvìdèí o soudnosti. Bylo by zajímavé vìdìt, kolik procent lidí je schopno pøesnì fyzikálnì definovat pojem energie. Mo¾ná bychom se divili!
2. Ctíme racionalitu a realitu.
To by mìl být pro média základní zákon. Jaká je skuteènost? V souèasné dobì probíhají diskuse o penì¾ních reformách a dalších problémech spoleènosti. Po odvysílání diskusí se objeví na obrazovce astrolog, numerolo¾ka nebo jim na roveò postavení z oboru pavìd, aby zjistili, jak to bude v budoucnu.
Z postavení planet nebo sestavy èísel obratem zjistí skuteènosti, které by podle pravdìpodobnosti neøekla jen osoba se slabšími duševními schopnostmi.
Na druhou stranu to chápu: Pøedstavte si tøeba, ¾e z nìjakého nepochopitelného dùvodu provede Jupiter svoji charakteristickou smyèku na nebeské klenbì právì obrácenì! Jaký to bude mít praktický dùsledek? Dnes po¾adovaný poplatek pacienta u lékaøe bude také obrácený! Lékaø vám za návštìvu vyplatí 30 Kè jako výraz podìkování, ¾e jste ho obtì¾ovali navštívit. V lékárnì nezaplatíte za léky rovnì¾ nic, naopak obdr¾íte bezplatnou poukázku na silnì zdra¾ený chléb a peèivo, nebo» obilniny budou pou¾ity jako surovina pro pohon našich samohybù, aby nedošlo k porušení statistické rovnováhy nehod a katastrof na našich dálnicích. A to u¾ jsme u:
3. Vyvá¾enosti jako dogma!
V¾dy mì zajímalo proè poøady, schopné vtáhnout posluchaèe do støedu poznání, jsou zbyteènì pøerušovány popovou prezentací s obsahem, který má sice urèitou úroveò, ale poètem opakování u¾ pùsobí spíše jako drbání koèky proti srsti. Soustøedìnost se ztrácí, úèinku poøadu není dosa¾eno. Na dni otevøených dveøí jsem byl pouèen, ¾e jde o to, aby byl vyvá¾en pomìr mezi hudbou a slovem. Nic proti tomu, ale s vyvá¾eností je tøeba postupovat citlivì, ne dogmaticky. Prý také do diskuse kvùli vyvá¾enosti musí proti jednomu názoru být posazena osoba s názorem jiným. Dotázal jsem se, jestli proti zdatnému vìdci a uznávané kapacitì ve svém oboru musí být kvùli vyvá¾enosti nasazen úplný blbec. Odpovìï zodpovìdného redaktora nebyla lichotivá. Pøipomíná mi to fenomen kvótování. V parlamentu, senátu, ve vládì – pomìrný poèet ¾en jako v obyvatelstvu? Oè jde? Aby na svém postu byli schopní lidé bez ohledu na pohlaví nebo aby byla dogmaticky zachována vyvá¾enost?
4. Zábava – to je ošidná zále¾itost.
Mù¾e být nároèná, na vysoké úrovni, kultivovaná nebo naopak pokleslá a lascivní. Srovnejme tøeba z døívìjších dob Oldøicha Nového, z mnohem pozdìjších Miroslava Horníèka, Jana Wericha a ze souèasných Jiøího Krampola a nebo Zdeòka Izera. O rozdílu netøeba diskutovat. To, ¾e se lidé smìjí pøi prezentaci pøisprostlých a sprostých vtipù, svìdèí nejen o pokleslé úrovni zábavy, ale i o úrovni myšlení posluchaèù. Ti si pak pìknì zaplácají do rytmu všelijaké muziky obèas i mimo rytmus. Lze se ptát, co jdou vlastnì na hudební produkci poslouchat – jestli hudbu, nebo pøemrštìné plácání sousedky rukama.
Mohl bych pokraèovat dalšími body. Ale proè? Bylo by to k nìèemu? Tak snad jen pøání našim mediím pomocí vypùjèeného sloganu: Vezmìte rozum do hrsti a pohlaïte ho po srsti!