Poznámka redakce: Mnozí si pamatujete známého moderátora èeskoslovenských otu¾ilcù Vladimíra Kulíèka podle jeho povídek, které vycházely i na SeniorTipu. Smutná zpráva byla, kdy¾ Vladimír po krátké nemoci v roce 2014 zemøel.
Urèitì uvítáte ještì jeho další doposud nepublikované èlánky z nevydané kní¾ky "I to se mù¾e stát... Aneb nevá¾nì o vá¾ném."
Václav ®idek
Rytíøi na jedno pou¾ití
Na procházce pod památnou horou Blaník vypravuje dìda svému vnukovi povìst o blanických rytíøích, kteøí vyjedou na pomoc èeské zemi, a¾ jí bude nejhùøe.
„A dìdo, proè tedy u¾ nevyjeli?“
„Proto¾e ještì není úplnì nejhùøe!“
Chvíle ticha.
„Hm, to tedy nevyjedou nikdy, proto¾e v¾dycky mù¾e být ještì trochu hùøe!!“
„Ale ne, to oni u¾ vìdí, kdy mají vyjet!“
„Jak to mohou vìdìt, kdy¾ tam poøád chrápou, jak jsi øíkal, to oni tam mají mobily, nebo Internet??“
„Nic takového, to jsou bájní rytíøi a ti to vìdí i bez Internetu a mobilù. A nechrápou, ale pokojnì spìjí. Probudí se v pravou chvíli!“
Chvíle ticha.
"Ale co kdy¾ oni opravdu vyjedou a potom bude ještì hùø??“
„Nebude, proto jsou to bájní rytíøi, aby pøišli právì v èas!“
Chvíle ticha.
„Hmmm, dìdo, to nic není! To jsou jenom takoví rytíøi na jedno pou¾ití!!!“
Cenné informace
„Mamííí, co pohání ty obláèky?“ „Nic je nepohání, to oni jen tak plavou.“ Chvíli ticho.
„A mami, plavou prsa nebo kraula?“
„Ne, oni se spíš jen vezou.“
„Tak neplavou?“
„Ne.“
„Mamííí, mají vozíèek?“
„Na co?“
„No, co se na nìm vezou?“
„Dej pokoj, hele, jak tam svítí krásná hvìzdièka!“
Na pomalu šeøícím se nebi výraznì záøí planeta Venuše jako veèernice. Po trávníku dùstojnì pochoduje havran polní.
„Mamííí, co je to za ptáèka?“
„To je vrána!“ Nad trávníkem pøeletí sojka. "A co je tohle?"
„Taky vrána.“
„Cenné informace“ vstøebává pamì» malých dìtí zvláštì intenzivnì a dlouho si je pamatují. Jak dlouho v dobì dospívání bude trvat, ne¾ všechny nesmysly z pamìti vykoøení a co si asi pomyslí o rodièích – neumìtelích. Snad ka¾dý z nás to zná alespoò èásteènì z vlastní zkušenosti.
Tì¾ké dilema
Procházím zvolna Dlá¾dìnou ulicí, dochází mì dvojice pubescentù. Musím vyslechnout èást rozhovoru:
„A von ti, vole, øíkal nìco jako ¾e nemáš po¾ádat man¾elky bli¾ního svého! To je asi z nìjaký sexuologie!“ „Ale kdepak, vole, to bude z bible!“
„Bible, to je jako kniha, né?“
„No jasnì, vole, kniha!“
„A kdo ji napsal?“
Druhý mladík byl zøejmì uveden do rozpakù: „Nó, to nikdo nenapsal!“
„Co je to za blbost, kdy¾ kniha, tak ji musel nìkdo napsat!!“
„Nó, asi ji nìkdo napsal, ale to se neví.“
„To si nemohli poznamenat, kdo to napsal?“
„To bylo dávno a tehdy neumìli psát!“
„Kdy¾ neumìli psát, tak jak mohli napsat knihu?“
Mladíci se vzdalují, víc u¾ neslyším. Jestlipak ten problém nìjak vyøešili?