Kdo byl Michael Jackson?
Podle názoru jeho obdivovatelù (jako tøeba Berry Gordyho, zakladatele Motownu), “Michael Jackson byl nejvìtším varietním umìlcem, který kdy ¾il”. Nevím. Snad. Snad jen Elvis Presley (zemøel v roce 1977 ve vìku 42 let – o osm let mladší ne¾ Jackson) s ním mohl soupeøit v masovosti obdivu, kterým ho svìt zahrnoval – a ovšem oba se musí zaøadit za egyptskou zpìvaèku Umm Kulthum, její¾ rakev v roce 1975 – dva roky pøed Presleyho smrtí – do její mešity doprovodilo víc ne¾ 4 miliony obdivovatelù…
Daleko víc se lidé rozcházejí v hodnocení jejich pøínosu lidské spoleènosti. Zatím co jejich obdivovatelé se domnívají, ¾e ¾ádné uznání a ¾ádné vyznamenání není pro jejich idoly dost dobré, jsou lidé – zvláš» v pøípadì Michaela Jacksona a v jeho pøípadì snad i proto, ¾e náklady s veøejným rozlouèením, které pøevyšují ètyøi miliony dolarù, snad budou musit být hrazeny z veøejných zdrojù, kterými ani Los Angeles ani Kalifornie v souèasné dobì zrovna neoplývá – kteøí vìci vidí jinak. Tak republikánský zákonodárce, jeho¾ jméno mi uniklo, se na CNN vyjádøil, ¾e takovéto rozlouèení si daleko více zaslou¾í mladí Amerièané umírající na bojištích, ne¾ nìjaký pedofil (v panelové debatì, která následovala, hlavní právní komentátor CNN konstatoval, ¾e Jackson nebyl odsouzen, ale zaplatil znaènou èástku, aby pøípad likvidoval). Všichni èlenové panelu – ti, kteøí Jacksona obdivují témìø bezvýhradnì i ti, kteøí mají výhrady – se shodli v tom, ¾e by mu své dítì nesvìøili.
Po pøívalu sympatií se roztrhl pytel s hlasy z jiné planety a tady se soustøedím pouze na Jacksonùv pøípad. Na co vlastnì zemøel? Byl na drogách? V jeho domovì našli drogu Diprivan, která je obyèejnì pou¾ívána v operaèních sálech a kterou není mo¾no dostat na recept. Pak tu byla zpráva, ¾e v dobì svého pobytu v .Las Vegas odmítl pøijmout pøíslušníky své rodiny, kteøí mìli obavy, ¾e se drogami zabíjí; ¾e jsou vyšetøováni jeho lékaøi, jaké drogy mu pøedepisovali; lékaø (který popøel, ¾e by byl vyšetøován) na televizi odmítl fámu, ¾e by byl Jacksonovým otcem. A kdo vlastnì je vykonavatelem jeho poslední vùle a poruèníkem jeho dìtí?
Po jeho smrti tehdejší prezident USA, Jimmy Carter, popsal Presleyho jako “symbol, pro lidi po celém svìtì, vitality, rebelantství a dobrého humoru jeho zemì.” President Barack Obama nevydal k smrti Michaela Jacksona oficiální prohlášení, ale v kondolenèním dopise jeho rodinì se zmínil o jeho “výjímeèném daru jako varietního umìlce”, ¾e “vyrùstal na Jacksonovì hudbì a dosud má všechen jeho materiál (stuff) na svém iPodu” a dodal:”Jeho brilantnost jako umìlce byla spojena s tragickým a v mnoha smìrech smutným osobním ¾ivotem.”
Povídal jsem si o Jacksonovi s nìkolika lidmi, hlavnì s dvìma dìvèaty, 15letou Simonou a 17letou Monikou, dvìma Slovenkami, které jsou v Kanadì na návštìvì, a s asi tøicetiletou Lucií, která v Kanadì studuje. Simona zná dvì nebo tøi písnièky, ale Jacksona za svùj idol nepova¾uje. Monice je Jackson bli¾ší ne¾ Simonì, ale ani pro ni není zaèátkem a koncem populární hudby. Znaènì odlišné je to s Lucií. Zamilovala se do Jacksona jako dítì a zùstal jejím idolem dodnes. Zná snad všechny jeho písnièky a vidìla všechny jeho programy. A není to jen jeho hudba a choreografie. Miluje ho jako èlovìka, který v dìtství hodnì trpìl a kterému svìt ubli¾oval a¾ do smrti. Kdy¾ se dozvìdìla o jeho smrti, rozplakala se, aèkoliv se pøipravovala na zkoušky, vìnovala hodiny televizním programùm o jeho smrti a oslavì jeho ¾ivota. Krásný pøíklad vìrnosti.
Ponìvad¾ patøím k daleko starší generaci ne¾ Jackson a jakkoliv jsem obdivoval jeho talent, dávám pøednost klasické hudbì, jeho písnì a programy se mi neprodraly a¾ do ledví. A mám s ním i další problém: cením lidi víc podle toho, co udìlali se svým ¾ivotem, ne¾ jak byli úspìšní (“z bláta si ¾ivot svùj uhnìtem, nebo ho ulijem z kovu?”). Jackson byl fantasticky úspìšný, ale souhlasím s Obamou, ¾e jeho ¾ivot se dá nejlíp vyjádøit slovy “tragický” a “smutný”. Stejnì jako Presley, Jackson nedokázal zvládnout svùj osud. Pravdìpodobnì pøekroèil zákonnou hranici dále ne¾ Presley. A tak – aèkoliv nemohu obdivovat, jak nalo¾ili se svými osudy – myslím si, ¾e oba høešili víc svými smysly, ne¾ srdcem a duší. U Jaksona jsem ještì navíc v jeho plachosti vycítil zranitelnost a pokoru, která mne dojímala.