Le», myšlenko
10. øíjna uplynulo 200 let od narození mo¾ná nejvìtšího klasika italské opery Giuseppe Verdiho. Narodil se v roce 1813 do nepøíliš zámo¾né rodiny. Narodil se v mìsteèku Le Roncole, ale jeho hudební zaèátky se vá¾í na mìsteèko Busette.
Potom následovalo jeho propojení s milánským chrámem hudby a hlavnì opery La Scala. Je celkem známé, ¾e na jeho skladatelském kontì je osmadvacet oper, komponoval nejen pro milánskou Scalu, ale i pro jiné operní domy. Jeho patrnì nejvìtším kasovním i umìleckým úspìchem byla Aida, kterou slo¾il pro slavnostní otevøení Suezského prùplavu v roce 1871.
A tak se plynule dostávám k copaté èeské holèièce z Kostelce nad Labem, která se jmenovala Terezie Stolzová. Jako øada jiných èeských hvìzd se neprosadila doma, ale ve svìtì. Kovovì krásný soprán La Stolz byl ozdobou La Scaly, Aidu komponoval Verdi doslova pro její hlas a mìla zpívat i na slavnostním otevírání prùplavu. Sedmdesátá léta devatenáctého století byla ale léta neklidná, tøeba Paøí¾ské komuna moc klidu neslibovala. A tak k Suezu neodjel ani velký Maerstro, ani jeho hvìzda. La Stolz ovšem u¾ zpívala slavnou premiéru v La Scale a ve své dobì patøila ke zbo¾òovaným hvìzdám operního nebe.
Vztah skladatele a jeho hvìzdy øešit nechci. Nesvítil jsem jim u nièeho, já se pøikláním spíše k hlubokému platonickému vztahu Mistra a o dvacet let mladší zpìvaèky. Pravdou ale je, ¾e man¾elka Verdiho se s Terezou spíše pøátelila a kdy¾ skladatelova milovaná „Pepina“ odešla do hudebního nebe, Tereza se o svého pøítele a mistra starala a¾ do jeho smrti v roce 1902. Sama ho pøe¾ila o jeden rok.
O Verdim jistì budete èíst i vidìt øadu zasvìcených studií, vzpomínek, medailonù. Mne poøád dojímá ta èeská peèe» v tom krásném, ale trochu nablýskaném svìtì italské opery. Èeská holka z Kostelce prý se k svému èešství v¾dy hlásila, zejména kdy¾ ji nìmeètí obdivovatelé pro její umìlecký pseudonym La Stolz pova¾ovali na Nìmku. Na Zlatou kaplièku na bøehu Vltavy se prý i ptala, ale nebylo jí dáno zazpívat si tam. Kariéru skonèila trochu pøedèasnì pro problémy s hlasivkami. Naštìstí nemusela konèit v ústavu, který Verdi na své náklady postavil pro chudé, stárnoucí umìlce. Za svou aktivní kariéru dost vydìlala a snad i úspìšnì investovala. Nepatøila, jako její Maestro, k tìm nejbohatším lidem v Itálii, ale mìla vystaráno na slušný konec ¾ivota, navíc po boku pøítele z nejmilejších.
Tak a¾ si nìkdy pustíte tøeba nádherný sbor ¾idù z Nabucca, nezapomeòte, ¾e myšlenka krásy a radosti z hudby spojovala nadanou Èešku s geniálním Italem.
***
Zobrazit všechny èlánky autora